Emil Hlobil
Emil Hlobil | |
---|---|
Busta Emila Hlobila na náhrobku na Vyšehradském hřbitově | |
Základní informace | |
Narození | 11. října 1901 Veselí nad Lužnicí, Čechy Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 25. ledna 1987 (ve věku 85 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Žánry | opera a klasická hudba |
Povolání | hudební skladatel, hudební pedagog, vysokoškolský učitel, učitel a hudební publicista |
Ocenění | národní umělec (1981) |
Manžel(ka) | Marie Hlobilová - Mrkvičková |
Děti | Dana Hlobilová |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emil Hlobil (11. října 1901 ve Veselí nad Lužnicí – 25. ledna 1987 v Praze) byl český hudební skladatel a pedagog.
Život
Studoval na Pražské konzervatoři u profesorů Jaroslava Křičky (1920–1923) a Josefa Suka (1923–1930). Jeho práce zahrnují opery Anna Kareninová (1963), Měšťák šlechticem (1967), Král Václav (1981),[1] dále pak symfonie, koncerty, komorní skladby a smyčcové kvartety. V letech 1930–1941 vyučoval na učitelském ústavu v Praze, 1941–1957 na pražské konzervatoři a 1957–1971 vyučoval na pražské AMU. S manželkou českou malířkou Marií Hlobilovou-Mrkvičkovou měl dcery Danu Hlobilovou a Marii Luisu Hlobilovou.
V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před parlamentními volbami do Národního shromáždění.[2] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[3] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[4] V roce 1977 podepsal „Antichartu“.
Žáci
- Ivo Bláha
- Jan Bůžek
- Jindřich Feld
- Luboš Fišer
- Milan Iglo
- Viktor Kalabis
- Jiří Kalach
- Ivan Kurz
- Ivana Loudová
- Zdeněk Marat
- Miroslav Pelikán
- Zdeněk Šesták
Reference
- ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 80.
- ↑ Rudé právo. 15. 5. 1946, ročník 26, č. 113, str. 1
- ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175.
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-07]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online.
Literatura
- BAJER, Jiří. Emil Hlobil. Hudební putování stoletím. Praha: Panton, 1984. 304 s. 32-024-84.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Hlobil
- Emil Hlobil v České divadelní encyklopedii
- http://www.organ-biography.info/index.php?id=Hlobil_Emil_1901 Biografický slovník
- http://www.answers.com/topic/emil-hlobil
- http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/H/112210.htm
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Matěj Baťha, Licence: CC BY-SA 3.0
Vyšehradský hřbitov - Emil Hlobil