Emil Hlobil

Emil Hlobil
Busta Emila Hlobila na náhrobku na Vyšehradském hřbitově
Busta Emila Hlobila na náhrobku na Vyšehradském hřbitově
Základní informace
Narození11. října 1901
Veselí nad Lužnicí, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. ledna 1987 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryopera a klasická hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, vysokoškolský učitel, učitel a hudební publicista
Oceněnínárodní umělec (1981)
Manžel(ka)Marie Hlobilová - Mrkvičková
DětiDana Hlobilová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Hlobil (11. října 1901 ve Veselí nad Lužnicí25. ledna 1987 v Praze) byl český hudební skladatel a pedagog.

Život

Studoval na Pražské konzervatoři u profesorů Jaroslava Křičky (1920–1923) a Josefa Suka (1923–1930). Jeho práce zahrnují opery Anna Kareninová (1963), Měšťák šlechticem (1967), Král Václav (1981),[1] dále pak symfonie, koncerty, komorní skladby a smyčcové kvartety. V letech 1930–1941 vyučoval na učitelském ústavu v Praze, 1941–1957 na pražské konzervatoři a 1957–1971 vyučoval na pražské AMU. S manželkou českou malířkou Marií Hlobilovou-Mrkvičkovou měl dcery Danu Hlobilovou a Marii Luisu Hlobilovou.

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před parlamentními volbami do Národního shromáždění.[2] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[3] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[4] V roce 1977 podepsal „Antichartu“.

Žáci

Reference

  1. JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 80. 
  2. Rudé právo. 15. 5. 1946, ročník 26, č. 113, str. 1
  3. KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175. 
  4. Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-07]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online. 

Literatura

  • BAJER, Jiří. Emil Hlobil. Hudební putování stoletím. Praha: Panton, 1984. 304 s. 32-024-84. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vyšehradský hřbitov - Emil Hlobil (skladatel).jpg
Autor: Matěj Baťha, Licence: CC BY-SA 3.0
Vyšehradský hřbitov - Emil Hlobil