Emil Ruusuvuori
| Emil Ruusuvuori | |
|---|---|
_(51375295297).jpg) Emil Ruusuvuori na French Open 2021 | |
| Přezdívka | Emppu[1] |
| Stát |  Finsko |
| Datum narození | 2. dubna 1999 (25 let) |
| Místo narození | Helsinky, Finsko[1] |
| Bydliště | Helsinky, Finsko[1] |
| Výška | 188 cm[1] |
| Hmotnost | 79 kg[1] |
| Profesionál od | 2018[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 3 639 46 USD |
| Tenisová raketa | HEAD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 99–90 |
| Tituly | 0 ATP, 4 challengery, 6 ITF |
| Nejvyšší umístění | 37. místo (3. dubna 2023) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2021, 2023, 2024) |
| French Open | 2. kolo (2022) |
| Wimbledon | 2. kolo (2022) |
| US Open | 2. kolo (2020, 2021) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 13–22 |
| Tituly | 0 ATP, 3 challengery, 4 ITF |
| Nejvyšší umístění | 179. místo (2. května 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2021, 2023) |
| French Open | 2. kolo (2021) |
| US Open | 3. kolo (2021) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | semifinále (2023) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 21. března 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emil Ruusuvuori (* 2. dubna 1999 Helsinky) je finský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2023 na 37. místě a ve čtyřhře v květnu 2022 na 179. místě. Trénuje ho Federico Ricci.[3][1]
Ve finském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 utkáním 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Gruzii, v němž nestačil na Nikoloze Basilašviliho. V roce 2023 se stal členem finského výběru, který poprvé postoupil do světového semifinále. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 14–7 ve dvouhře a 4–1 ve čtyřhře.[4]
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP Tour debutoval na Open Sud de France 2020 v Montpellier. Po zvládnuté dvoukolové kvalifikaci zdolal v prvním kole Rakušana Dennise Novaka a zajistil si prvním výhru na profesionálním okruhu. Ve druhém kole jej přehrál Norbert Gombos. Do série ATP Masters premiérově zasáhl na Western & Southern Open 2020, netradičně hraném v dějišti US Open. V souboji kvalifikantů prohrával proti o rok mladšímu Sebastianu Kordovi už 2–5 ve třetím setu a byl dva míčky od porážky, zápas však dokázal otočit a zvítězit poměrem 7–5.[5] Ve druhém kole však prohrál stejným poměrem s osmým hráčem světa Berrettinim.[6]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu na US Open 2020. V úvodním na jeho raketě skončil Aljaž Bedene, aby ve druhém kole nenašel v severském derby recept na Nora Caspera Ruuda.[6]
Do semifinále turnaje na mužském okruhu postoupil poprvé v Astaně v roce 2020, kde v boji o finále nestačil na Adriana Mannarina.[7]
Finále na okruhu ATP Tour
| ||||||||
Dvouhra: 2 (0–2)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 6. února 2022 | Puné, Indie | tvrdý |  João Sousa | 6–7(9–11), 6–4, 1–6 |
| Finalista | 2. | 7. ledna 2024 | Hongkong, Čína | tvrdý | Andrej Rubljov | 4–6, 4–6 |
Čtyřhra: 1 (0–1)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | únor 2024 | Marseille, Francie | tvrdý (h) | Patrik Niklas-Salminen |  Čang Č’-čen  Tomáš Macháč | 3–6, 4–6 |
Finále na challengerech ATP a okruhu ITF
| Legenda |
|---|
| Challengery (4–2 D, 3–0 Č) |
| ITF (6–0 D; 3–0 Č) |
Dvouhra: 12 (10–2)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | listopad 2017 | Helsinky, Finsko | tvrdý (h) |  Jevgenij Karlovskij | 4–6, 6–0, 6–1 |
| Vítěz | 2. | červen 2018 | Santa Margarida, Šapnělsko | tvrdý | Alexandr Čurbin | 6–3, 6–3 |
| Vítěz | 3. | září 2018 | Piombino, Itálie | tvrdý |  Sami Reinwein | 6–1, 6–2 |
| Vítěz | 4. | říjen 2018 | Falun, Švédsko | tvrdý (h) | Patrik Niklas-Salminen | 6–4, 6–4 |
| Vítěz | 5. | březen 2019 | Oslo, Norsko | tvrdý (h) |  Mick Veldheer | 6–1, 6–4 |
| Vítěz | 6. | duben 2019 | Sunderland, Velká Británie | tvrdý (h) |  Andrés Artuñedo | 6–2, 7–5 |
| Vítěz | 7. | červen 2019 | Fergana, Uzbekistán | tvrdý |  Roberto Cid Subervi | 6–3, 6–2 |
| Finalista | 1. | srpen 2019 | Augsburg, Německo | antuka | Yannick Hanfmann | 6–2, 4–6, 5–7 |
| Vítěz | 8. | září 2019 | Manacor, Španělsko | tvrdý |  Matteo Viola | 6–0, 6–1 |
| Vítěz | 9. | září 2019 | Glasgow, Velká Británie | tvrdý |  Alexandre Müller | 6–3, 6–1 |
| Vítěz | 10. | listopad 2019 | Helsinky, Finsko | tvrdý (h) |  Mohamed Safwat | 6–3, 6–7(4–7), 6–2 |
| Finalista | 2. | leden 2020 | Canberra, Austrálie | tvrdý | Philipp Kohlschreiber | 6–7(5–7), 6–4, 3–6 |
Čtyřhra (6 titulů)
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | březen 2018 | Poitiers, Francie | tvrdý (h) |  Viktor Durasovic | Christian Hirschmueller David Novotny | 6–4, 7–6(7–1) |
| 2. | březen 2018 | Lisabon, Portugalsko | tvrdý |  Kenneth Raisma |  Steven Diez Bruno Mardones | 7–6(7–2), 6–2 |
| 3. | květen 2018 | Zalaegerszeg, Maďarsko | antuka | Kenneth Raisma |  Adam Taylor Jason Taylor | 6–4, 6–4 |
| 4. | květen 2019 | Šymkent, Kazachstán | antuka |  Jurij Rodionov | Gonçalo Oliveira Andrej Vasilevskij | 6–4, 3–6, [10–8] |
| 5. | červenec 2019 | Amersfoort, Nizozemsko | antuka | Harri Heliövaara | Jesper de Jong Ryan Nijboer | 6–3, 6–4 |
| 6. | listopad 2020 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Harri Heliövaara |  Lukáš Klein Alex Molčan | 6–4, 6–3 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emil Ruusuvuori na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Emil Ruusuvuori na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 21. března 2024
- ↑ Emil Ruusuvuori na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 11. dubna 2023
- ↑ Emil Ruusuvuori | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Emil Ruusuvuori na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 21. března 2024
- ↑ Emil Ruusuvuori Ready For Matteo Berrettini Challenge: 'I Have Nothing To Lose' | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Emil Ruusuvuori | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Emil Ruusuvuori Breaks New Ground In Nur-Sultan; Adrian Mannarino Survives Tense Finish | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. [cit. 2021-03-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Ruusuvuori na Wikimedia Commons - Emil Ruusuvuori na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Emil Ruusuvuori na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Emil Ruusuvuori na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Finská vlajka
.svg)
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
