Emil Solařík

Emil Solařík
Narození27. října 1921
Rožnov pod Radhoštěm
Úmrtí24. května 1970 (ve věku 48 let)
Ústí nad Labem
Povolánípedagog, sochař, keramik a grafik
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emil Solařík (27. října 1921 Rožnov pod Radhoštěm – 24. května 1970 Ústí nad Labem) byl český sochař, keramik a grafik.[1][2]

Životopis

Pocházel z umělecké rodiny. Byl synem známého keramického malíře a designéra Karla Solaříka (narozeného 1893) a bratrem akademického malíře a grafika Karla Solaříka (narozeného 1915).[3]

V letech 1936–1940 studoval na Koedukačním učitelském ústavu ve Valašském Meziříčí. V roce 1942 následovala studia oboru sochařství na Škole umění ve Zlíně u profesorů Vincence Makovského a Karla Hofmana.[1] Mezi roky 1943–1949 studoval v ateliéru sochařství u profesora Karla Dvořáka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.[1] Studia dokončil po válce.[3] Roku 1947 se přesunul do Ústí nad Labem za svojí manželkou Filomenou Anderlovou. Spoluzaložil zde severočeskou pobočku Svazu výtvarných umělců.[3] Se svojí manželkou měl dvě dcery.[4]

Zabýval se pracemi pro architekturu, portrétní a pomníkovou tvorbou a keramikou. V jeho dílech převažovaly figurální kompozice s rodinnou tematikou. Během spolupráce s Beskydským divadlem v Novém Jičíně se zabýval také scénografií.[1] Práci na větších dílech mu znemožnila choroba srdce.[5] V pozdější části své profesní kariéry se zabýval komorní plastikou, užitou drobnou grafikou, karikaturami a kresbou. V kulturním domě v Ústí nad Labem měl několik let na starosti výtvarný kroužek.[1]

Ke konci 40. let začal vystavovat společně se severočeskými výtvarníky v Ústí nad Labem a v Praze. Vlastní výstavy pořádal v Teplicích roku 1960 a v Ústí nad Labem roku 1961.[1][2]

Zúčastnil se soutěže na památník bitvy u Ústí nad Labem.[2]

Je zastoupen ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Labem.[1]

Dílo

  • Autorem základního kamene Národního divadla[3][6]
  • Busta J. Fučíka (ve spolupráci s Jiřím Bradáčkem a Václavem Kyselkou)[7]
  • 1956: Pomník Rudé armády v Ústí nad Labem (spoluautor)[1]
  • 1956: Reliéf pro učňovský klub v Meziboří[1]
  • 1959: Pomník Rudé armády v Lovosicích[1]
  • 1959: Reliéf pro Divadlo hudby v Ústí nad Labem[1]
  • 1961: Reliéf pro restauraci v Bílině[1]
  • 1961: Podžatecká kašna v Mostě[1]
  • 1961: Busta M. Gorkého pro Krajskou knihovnu v Ústí nad Labem[1]
  • 1961: Plastika pro ZOO v Ústí nad Labem[1]
  • 1961: Kovová plastika, sídliště v Chomutově[1]
  • 1961: Keramické reliéf v Žatci[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-. Vyd. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall Dostupné online. ISBN 978-80-86171-00-5, ISBN 80-86171-00-0. OCLC 816502681 S. 288,289. 
  2. ↑ a b c Emil Solařík | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d Otec,bratr :: Galerie-karel-solarik. www.solarik.eu [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Emil Solařík – Regionální osobnost – databáze Osobnosti Valašska. Osobnosti Valašska [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ VKOL - kalendárium regionálních osobností REGO - 27. říjen. aleph.vkol.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ VORLÍČEK, Janni. Známe jeho sochy rudoarmějců. Ústecký deník. 2011-03-01. Dostupné online [cit. 2022-01-23]. 
  7. ↑ Busta J. Fučíka | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.