Emil Utitz

Emil Utitz
Narození27. května 1883
Roztoky
Úmrtí2. listopadu 1956 (ve věku 73 let)
Jena
Povoláníknihovník, filozof, vysokoškolský učitel, spisovatel, kritik umění, estetik, učitel a kunsthistorik
Alma materUniverzita Karlova
Německá univerzita v Praze
Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emil Utitz (27. května 1883 Roztoky u Prahy – 2. listopadu 1956 Jena) byl filosof, estetik a psycholog, profesor několika univerzit i Univerzity Karlovy, který se zabýval hlavně estetikou, teorií umění a fenomenologií.

Život

Narodil se v židovské rodině podnikatele G. Utitze, v letech 1902–1906 studoval v Mnichově, v Lipsku a v Praze práva, filosofii a psychologii. Byl spolužákem Franze Kafky.[1] Promoval na Německé univerzitě v Praze[2], roku 1911 se habilitoval na univerzitě v Rostocku, kde pak do roku 1924 přednášel estetiku a psychologii a v letech 1924–1933 byl profesorem filosofie na univerzitě v Halle. Po nacistickém převratu byl penzionován a odešel do Prahy, kde do obsazení roku 1939 přednášel filosofii a psychologii na Německé univerzitě. Patřil ke kroužku německy mluvících literátů kolem J. Urzidila a byl spoluzakladatelem Cercle philosophique de Prague. Stýkal se s německými emigranty (Thomas Mann, Oskar Kokoschka) a pražskými umělci (Emil Filla, Willy Nowak) Jeho českým protějškem byl Jan Blahoslav Kozák.[3]

Dne 30. července 1942 byl Utitz deportován do Terezína, kde podobně jako Leo Baeck patřil mezi prominentní vězně, spravoval knihovnu a přednášel pro vězně na různá témata. Přežil koncentrační tábor, 1945 se vrátil do Prahy a přednášel s různými obtížemi na Karlově univerzitě. Byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV v Praze. Roku 1947 vydal knihu Psychologie života v Terezínském koncentračním táboře, kde mimo jiné popisuje pravidelné diskusní schůzky několika vědců v ghettu.[4] Od roku 1956 působil jako profesor na univerzitě v Rostocku.

Citát

„Pro kulturní život Terezína měla významnou funkci táborová samospráva. Existovala od vzniku tábora; byla připravována a zformována dokonce před odjezdem prvního transportu do Terezína v pražské Židovské náboženské obci, nikoliv nacistickými úřady...Vedle nich vznikl Freizeitgestaltung jako nástavbová organizace, která se měla zabývat využíváním volného času vězňů...Na vedoucích místech se vyskytovala známá jména české a německé kultury. Přednášky a mnohatisícovou knihovnu vedl významný německý estetik, universitní profesor působící po léta v Praze Emil Utitz.“
— Eva Šormová[5]

Dílo (výběr)

(německy)

  • Grundzüge der aestetischen Farbenlehre, Stuttgart 1908
  • Die Funktionsfreuden im aestetischen Verhalten, Halle 1911
  • Grundlegung der allgemeinen Kunstwissenschaft 1-2, Stuttgart 1914-1920 (Základy obecné vědy o umění)
  • Die Kultur der Gegenwart in den Grundzügen, Stuttgart 1921
  • Aesthetik, Berlin 1923
  • Charakterologie, Charlottenburg 1925
  • Antropologie filosofie kultury (1931)
  • Dějiny estetiky (1932)
  • Člověk a kultura (1933)
  • Kultura a řeč (1936)

(česky)

  • Psychologie života v Terezínském koncentračním táboře (1947)
  • Německo mezi včerejškem a zítřkem (1948)
  • Klasický žurnalista E. E. Kisch, Praha (1958), něm. Berlin 1956

Reference

  1. ↑ Norbert Frýd: Kultura v předposlední štaci, In: František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 218
  2. ↑ rigorózní práce: W Heinse und die Ästhetik zur Zeit der deutschen Aufklärung, Stuttgart 1906
  3. ↑ Cercle philosophique de Prague ve Slovníku českých filosofů MUNI.
  4. ↑ Elena Makarova, Sergei Makarov, Victor Kuperman: University Over the Abyss. The story behind 520 lecturers and 2,430 lectures in KZ Theresienstadt 1942–1944, Jerusalem: Verba Publishers 2004, ISBN 965-424-049-1]
  5. ↑ Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 1941–1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 28

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1566-1567, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 218, 389, 416
  • Filosofický slovník, heslo Utitz Emil. Olomouc: FIN 1998.
  • Filosofický slovník Universum, heslo Utitz Emil. Praha: Knižní klub 2009.
  • Anna Hyndráková / Helena Krejčová / Jana Svobodová: Prominenti v ghettu Terezín 1942–1945. Praha: Dokumenty 1996.
  • Reinhard Mehring: Das Konzentrationslager als ethische Erfahrung. Zur Charakterologie von Emil Utitz. In: Deutsche Zeitschrift für Philosophie. Sv. 51. 2003, str. 761–775.
  • Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 1941–1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 28–9, 83, 111

Související články

Externí odkazy