Emil Vogl

Emil Vogl (21. května 1901 Karlín – 3. června 1977) byl pražský židovský lékař, stoupenec československého woodcrafterského hnutí, amatérský hudebník – hráč na loutnu, během druhé světové války byl vězněn v koncentračních táborech.

Emil Vogl se narodil v početné pražské dělnické židovské rodině. Přes velké finanční těžkosti se mu podařilo vystudovat střední i vysokou školu a v roce 1926 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1930 provozoval soukromou ordinaci společně se svou ženou Hildegardou Hellerovou-Voglovou,^[1] rovněž lékařkou, rentgenoložkou.

Od studentských let se zapojoval do aktivit Ligy lesní moudrosti (LLM), kde se seznámil s woodcraftery Zdeňkem Teichmanem a Mílou Vavrdou – pozdějšími spolupracovníky Přemysla Pittra. Byl členem kmene pražských, převážně německých Židů Neue Pfadfinder (Noví stopaři), později založil Bund internationaler Jugend (Svaz mezinárodní mládeže).^[2] Jeho manželka Hilda vedla ve svazu dívčí oddíl.

Po obsazení republiky nemohl dál vykonávat lékařskou praxi a živil se různými fyzickými pracemi. Dál tajně léčil židy. V říjnu 1941 byl s manželkou a její matkou odvezen transportem do lodžského ghetta, kde byl jako lékař přidělen do tzv. cigánského tábora.^[3] Přežil zde tyfovou epidemii a v listopadu 1943 byl přidělen jako lékař do koncentračního tábora pro nezletilé v Lodži,^[4] kde rovněž vypukla tyfová epidemie.^[5] Po likvidaci lodžského ghetta v srpnu 1944 byl odvezen transportem do Osvětimi a postupně prošel několika dalšími koncentračními tábory.

Po osvobození a návratu do Prahy se Emil Vogl dověděl, že válku nepřežila jeho manželka Hilda ani dalších 36 členů nejbližší rodiny. Z následků prodělaného tyfového onemocnění se léčil v Podolském sanatoriu, kde ho vyhledal Míla Vavrda a upozornil na něj Přemysla Pittra, který hledal lékaře pro „akci Zámky“. Pitter doktora Vogla přesvědčil, aby mu pomohl s péči o děti, které se vracely z koncentračních táborů, a vybudoval v Olešovicích Lékařský dům. Ordinace byla vybavena vším potřebným díky organizaci UNRRA. Akce Zámky byla záhy rozšířena i na německé děti z internačních táborů, kterým se MUDr. Vogl věnoval stejně obětavě jako dětem židovským. V letech 1945–1947 prošlo akcí Zámky 810 dětí.^[6]

Po skončení akce Zámky v roce 1947 pracoval MUDr. Vogl dále jako lékař. Nejprve si zřídil soukromou ordinaci, po roce 1948 pracoval ve státních zdravotnických střediscích ve Vysočanech a později v Hybernské ulici. Do důchodu odešel v roce 1969.

V roce 1948 se MUDr. Vogl podruhé oženil. V obnovené Lize lesní moudrosti byl zvolen do náčelnictva a o víkendech začal se svou ženou jezdit znovu na Samechov, kam jezdil už v předválečných letech na chatu ke Zdeňkovi Teichmanovi. V roce 1953 si na Samechově postavil chatu vlastní a jeho přátelství se Zdeňkem Teichmanem, upevněné při společné práci na akci Zámky, pak trvalo až do konce života. Ve volném čase se MUDr. Vogl věnoval hře na loutnu, malování a řezbářství. Emil Vogl zemřel v roce 1977.

• Fierzová, Olga: Dětské osudy z doby poválečné, Spolek přátel mládeže a družstva Milíčův dům, Praha 1992
• Kohn, Pavel: Kolik naděje má smrt. Děti Přemysla Pittra vzpomínají, L. Marek, Chomutov 2011
• Teichman, Zdeněk: Vzpomínka na MUDr. Emila Vogla in: Hovory č. 3, Oliva, 1997
• Tomanová-Weisová, Helena: Vzpomínky na MUDr. Emila Vogla, in: Hovory č. 3, Oliva, 1997

• Archiv Přemysla Pittra a Olgy Fierzové
• Životopis MUDr. Emila Vogla na stránkách Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze
• Emil Vogl - Wučiček
• Cigánský tábor v Lodžském ghettu
• Koncentrační tábor pro nezletilé v Lodži