Emil Vojanec

Emil Vojanec
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1954
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL

Narození5. ledna 1899
Blansko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. května 1971 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníŽidenický hřbitov
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emil Vojanec (5. ledna 1899 Blansko[1]27. května 1971 Praha[2][3]) byl český a československý politik a poválečný i poúnorový poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR za Československou stranu lidovou.

Biografie

Pocházel z chudé kovodělnické rodiny, vyučil se v železářském obchodě. Koncem 1. světové války onemocněl na frontě v Albánii na malárii, s jejímiž následky se poté potýkal celý život. Po návratu nastoupil do sboru československého četnictva, kvůli zdravotním potížím ho musel v roce 1930 opustit. Od poloviny 20. let se angažoval v křesťanskosociálních spolcích a v Orlu. V roce 1934 se stal zaměstnancem křesťanské odborové centrály v Brně, za německé okupace byl funkcionářem jednotné odborové organizace NOÚZ. Byl členem ilegální odbojové organizace Za svobodu na Vyškovsku a Brněnsku. Po osvobození se stal členem představenstva ÚRO v Praze.[3]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSL, respektive za Ústřední radu odborů. Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946, pak byl za lidovce zvolen do Ústavodárného Národního shromáždění. Během únorového převratu 1948 patřil k prokomunistickému křídlu lidové strany a setrval v ní i poté, co se z ní stal loajální spojenec komunistického režimu. V parlamentních volbách v roce 1948 byl za lidovce zvolen ve volebním kraji Brno a v parlamentu setrval až do konce funkčního období v roce 1954.[4][5][6] Byl místopředsedou jednotné odborové organizace Ústřední rada odborů a místopředsedou lidové strany.[7]

Zastával vysoké funkce i v ČSL - člen předsednictva krajské lidové rady v Brně a člen zastupitelstva strany v Praze. Ve volbách roku 1954 již do Národního shromáždění nekandidoval, ale funkce v ČSL si podržel. Byl členem předsednictva ÚV ČSL a zástupce strany v ÚRO. Současně byl až do roku 1959 silně aktivní i v krajském výboru strany v Brně. Velký vzestup zaznamenal s nástupem Josefa Plojhara do vedení strany. K obratu v jeho kariéře došlo v 1956, když vyvolal jednání s Antonínem Zápotockým a pokoušel se o zmírnění některých opatření z počátku 50. let proti vysoké církevní hierarchii. Jeho iniciativa však narazila na rozhodný odpor předsedy strany Plojhara.[3]

V letech 19571958 proti němu Josef Plojhar a Jan Niederle směřovali vnitrostranickou čistku. Byl označen za hlavní postavu tzv. brněnské kliky.[8] V letech 1968–1969 se snažil v lidoveckém tisku oslabovat Plojharův vliv a podporoval demokratizační tendence ve straně. O návrat do funkcí se však již nepokoušel.[3]

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Blansko
  2. Emil Vojanec [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. 
  3. a b c d PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 291.
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1286. 
  8. PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 177.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“