Emil Votoček

Emil Votoček
Emil Votoček
Narození	5. října 1872 Hostinné, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	11. října 1950 (ve věku 78 let) Praha, Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze Univerzita v Göttingenu
Povolání	chemik, hudební skladatel a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel	České vysoké učení technické v Praze
Ocenění	čestný doktor
Děti	Divica Landrová
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Votoček (5. října 1872 Hostinné – 11. října 1950 Praha)^[1] byl jeden z nejvýznamnějších českých chemiků. Jeho specializací byla organická chemie, konkrétně monosacharidy, ale byl i spoluautorem českého chemického názvosloví a byl významně pedagogicky činný. Kromě toho byl i hudebním skladatelem a hudebním teoretikem. Významné jsou jeho učebnice chemie a mnohojazyčné slovníky – chemické i hudební.

Život

Narodil se v rodině velkoobchodníka s papírem. Přes přání otce nešel studovat obchodní akademii, ale studoval nejprve pražskou techniku, poté dva roky barvířskou školu ve francouzských Mylhúzách. V Mylhúzách vynalezl tzv. Votočkovo činidlo, které se využívá v analytické chemii k důkazu siřičitanů v roztoku. Odtud odešel na univerzitu v Göttingenu, kde u profesora Bernharda Tollense studoval chemii cukrů. Tomuto odvětví se pak věnoval téměř celý život.

V roce 1895 se stal asistentem na pražské technice, v roce 1905 docentem a od roku 1907 do roku 1939 (kdy nacisté uzavřeli české vysoké školy) byl profesorem experimentální anorganické a organické chemie. V letech 1921–1922 působil jako rektor ČVUT. V roce 1929 spolu s Jaroslavem Heyrovským založil mezinárodní časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications, ve kterém jsou publikovány vědecké práce českých a slovenských chemiků. Vychoval řadu vědeckých pracovníků, kteří si získali světové uznání. Mezi jeho žáky patřili například Rudolf Lukeš a Otto Wichterle.

S podporou Evropské unie vznikl při Fakultě chemické technologie VŠCHT Nadační fond Emila Votočka, zaměřený na podporu studentů magisterského a doktorského studia v oblastech garantovaných touto fakultou, na podporu dalších forem studijních a badatelských aktivit studentů, tuzemské a zahraniční praxe a případně k nákupu speciálních učebních nebo vědeckých pomůcek.

Dílo

Světového uznání dosáhl svými pracemi v oblasti chemie cukrů. Objevil několik nových cukrů a stanovil názvosloví pro metylpentózy, které bylo přijato mezinárodně. V analytické chemii vypracoval novou metodu merkurimetrického stanovení halogenů. Zasloužil se i o rozvoj chemické přístrojové techniky.

Společně s Alexandrem Sommerem Baťkem se podílel na tvorbě českého chemického názvosloví. Toto názvosloví je považováno za nejdokonalejší a nejdůmyslnější chemické názvosloví v národním jazyce vůbec. Sepsal Šestijazyčný chemický slovník a učebnice Chemie anorganická a Chemie organická, které byly používány řadu desetiletí. Byl také poradcem autorů devítisvazkového Příručního slovníku jazyka českého (1935–1957), dosud (2019) největšího výkladového slovníku češtiny, pro oblast chemie.^[2]

Za jeho dílo mu byl udělen doktorát mnoha významných univerzit včetně pařížské Sorbonny. Byl jmenován Důstojníkem Čestné legie. Byl prvním zástupcem České společnosti chemické v Mezinárodní unii pro čistou a užitou chemii (IUPAC).

Mezi jeho osobní záliby patřila klasická hudba. Hrál na několik hudebních nástrojů a soukromě studoval skladbu u Františka Spilky. Sestavil obsáhlý Hudební slovník cizích výrazů a rčení (1946). Složil na 70 hudebních děl, převážně komorního charakteru (písní a skladeb pro klavír a malé soubory). Mezi významnější díla patří:

• Tema con variazzioni (klavír a soprán, 1939)
• Klavírní nálady (1940)
• Klavírní sonáta (1945)
• Malá suita pro klavír (1947)
• Dva smyčcové kvartety (1942 a 1947)
• Dvě klavírní tria (1937, 1939)
• Klavírní kvintet (1944)
• Kvintet pro klarinet, anglický roh, 2 violoncella a harfu (1939)
• Pohádka máje (nonet a harfa)
• Tre Balatine (viola a klavír)
• Serenáda pro lesní roh a smyčcové kvinteto (1943)
• Rapsodie pro orchestr (1945)

Honorifika a eponyma

Je po něm pojmenována krátká vnitřní ulička v areálu Univerzity Karlovy na pražském Albertově (Votočkova), dále Votočkova medaile, udělovaná VŠCHT^[3], Votočkovo činidlo a od roku 2014 také Votočkova posluchárna rovněž na VŠCHT.^[4] Votočkova vila v Senohrabech u Prahy z roku 1907 byla domem prof. Emila Votočka.^[5]

Odkazy

Reference

Literatura

• VOTOČEK, Emil; HEYROVSKÝ, Jaroslav. Chemie anorganická. 4. vyd. Praha: Česká chemická společnost pro vědu a průmysl, 1945. 1000 s. 
• Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 912
• Jiří Dostál: Nekrolog. Hudební rozhledy roč. III–1950/51, č. 3

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Votoček na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Votoček
• Životopis na stránkách VŠCHT
• Kdo byl kdo v našich dějinách Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine.
• Fond Emila Votočka (anglicky)
• Podmínky nadačního fondu Emila Votočka^{[nedostupný zdroj]}