Emil Zillich
| Emil Zillich | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. října 1830 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 22. ledna 1896 (ve věku 65 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Povolání | malíř a fotograf |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emil Zillich, psán též Emilian (11. října 1830 Praha[1] — 22. ledna 1896 tamtéž[2]) byl český malíř a ilustrátor. Tvořil především žánrové malby s náměty z historie (třicetiletá válka, rokoko) i současnosti (pouliční život, obyčejní lidé). Ilustroval historické romány, knihy pro mládež a články v časopisech (Světozor). V jeho díle se projevuje smysl pro humor.
Život
Narodil se v rodině staroměstského krejčovského mistra Jana Zillicha a jeho manželky Marie; pokřtěn byl jako Emilian Carolus.[1] [pozn. 1] Podle nekrologu Světozoru, kde byl uveden chybný rok narození, se jednalo o zámožnou rodinu.[3]
Studoval na pražské malířské akademii u Ch. Rubena. Roku 1851 podnikl studijní cestu do Německa a Belgie. Poté se pravidelně účastnil výstav Krasoumné jednoty. Malířství pěstoval jen jako zálibu.[3]
Počátkem osmdesátých let ho postihly finanční ztráty[3] — v důsledku soudního sporu přišel o značnou část majetku zděděného po rodičích — což ho přinutilo malovat pro obživu.[4] Od roku 1882 do konce 80. let vytvořil stovky ilustrací, především pro časopis Světozor, k historickým románům a do knih pro mládež. Poté se odstěhoval do Přeštic za rodinou své dcery.[3]
Roku 1894, po smrti dcery, se vrátil zpět do Prahy. Tehdy již viditelně trpěl nervovou chorobou. Zpočátku bydlel u svého přítele a žáka Voráčka a v rámci možností pokračoval v umělecké tvorbě; s postupující nemocí ale požádal o přijetí do všeobecné nemocnice. Tam zemřel 22. ledna 1896.[3] V té době již byl téměř zapomenutý,[5] na pohřeb na Olšanských hřbitovech mu přišli jen osobní přátelé.[3]
Dílo
Zillich netvořil velké kompozice,[5] ale jen malé obrázky.[6] Typická pro něj byla žánrová malba s náměty z rokoka, třicetileté války, ale i ze současnosti (např. pouliční život nebo svět „malých lidí“). V obrazech projevoval jemný cit pro kolorit i pro humor,[3] hluboké vzdělání a bystrý pozorovatelský talent.[6]
První ilustraci pro časopis Světozor uveřejnil v ročníku 1868. V 80. letech pak pro něj vytvořil několik set obrázků s tématy z historie, divadla a současných událostí. Vedle toho ilustroval literaturu pro mládež (Jarý věk, Zlaté mládí, Květy mládeže) aj.[3]
Kromě humorně laděných prací vytvořil i několik vážných — např. oltářní obrazy ve Vřesovicích, Lochovicích a Husinci.[4]
Ilustroval mimo jiné tato knižně vydaná díla:[7]
- Georges Ohnet, překlad Jan J. Benešovský-Veselý: Majitel hutí (1882)
- František Hrnčíř: Květy : povídky pro mládež (1883)
- Karel Václav Rais: Doma. Čásť II., Verše výpravné (1884)
- Václav Špaček: Šlechetnosť, ozdoba dítek : sbírka mravoučných povídek (1884)
- Album národních typů i krojů (1885)
- Vítězslav Hálek: Písně slavíkovy (1885)
- Josef Zaříčanský: Jaré mládí : básničky pro útlejší mládež (1886)
- František Kretz a Emil Musil-Daňkovský: Obrázky národopisné (1886)
- Alois Jirásek: V cizích službách : kus české anabase (1886)
- Jakub Arbes: Kandidáti existence (1887)
- Karel Václav Rais: Dárek maličkým : básničky (1889)
- Kolda Malínský: Světlo a stín : dvě povídky ze zlatého věku (1890-1)
- Karel Václav Rais: Nová sbírka Slovanských pohádek a pověstí (1894)
- Emile Desbeaux, upravil Josef Klika: Márinčino proč? (posmrtně 1897)
- Rudolf Jaroslav Kronbauer: Alma (posmrtně asi 1900)
Galerie
Hudebník
Příliš moc vína
Zajetí českých pánů v sedleckém klášteře
Odkazy
Poznámky
- ↑ Křestní jméno v podobě Emilian je uvedeno např. v Soupisu pražských obyvatel; podoba Emil je běžnější.
Reference
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).
- ↑ a b Matrika narozených, Týn, 1829-1837, snímek 47. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu všeobecné nemocnice na Novém Městě pražském
- ↑ a b c d e f g h Emil Zillich. Světozor. 1896-01-31, roč. 30, čís. 12, s. 144. Dostupné online [cit. 2012-07-04].
- ↑ a b Emil Zillich. Humoristické listy. 1888-04-20, roč. 30, čís. 16, s. 148. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-04].
- ↑ a b HARLAS, František Xaver. Zillich Emil. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Svazek 27. S. 611.
- ↑ a b Emil Zillich. Národní listy. 1896-01-23, roč. 36, čís. 22, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-04].
- ↑ Podle seznamu prací v NK ČR
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Zillich na Wikimedia Commons 
Autor Emil Zillich ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Zillich
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Zillich, Emiliin 1830
- Emil Zillich v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Musician (Hudebník)
Emil Zillich - Příliš moc vína
Zajetí českých pánů v sedleckém klášteře