Emilián Skramlík

Emilián František rytíř Skramlík
Emilián František Skramlík
Narození	11. října 1834 Praha-Smíchov Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	21. května 1903 (ve věku 68 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	podnikatel a politik
Děti	Jan Skramlík
Funkce	primátor hlavního města Prahy (1876–1882)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emilián František rytíř Skramlík (11. října 1834 Praha-Smíchov^[1] – 21. května 1903 Praha^[2]) byl český výrobce nábytku a pražský komunální politik.

Život

Narodil se v rodině nábytkáře Jana Skramlíka. Po studiu na reálce se vyučil čalouníkem. Roku 1852 podnikl tovaryšskou cestu do Vídně, Štýrského Hradce, Terstu, Tyrolska, Itálie, Bavorska a Švýcarska. Po dvou letech se vrátil, ale zakrátko opět odjel do Německa, Belgie a Francie. Dva roky strávil na praxi v Paříži, tehdejším středisku výroby nejkvalitnějšího zdobeného salonního nábytku. Po návratu se zapojil do řízení rodinné firmy, která brzy získala název Jan Skramlík & syn a stala se jedním z předních výrobců nábytku v Rakousku.

Vedle podnikání se zapojil i do komunální politiky. Roku 1874 byl zvolen za člena pražského obecního zastupitelstva a 1875 do městské rady za Nové Město pražské. Pracoval v komisi pro městské stavby a školy a ve výboru městské spořitelny.^[3]

12. července 1876 byl zvolen pražským purkmistrem a funkci vykonával po dvě volební období do roku 1882. Za jeho vedení začala Praha dohánět evropská velkoměsta. Byla zahájena a někdy i dokončena řada staveb. Nejvýznamnější bylo vybudování Palackého mostu s nábřežím po vybourání pražského Podskalí. Začalo se se stavbou Rudolfina a pokročila výstavba Národního divadla do té míry, že mohlo být v červnu 1881 před dokončením otevřeno (budovu pak zničil požár, k obnově došlo až za nového starosty). Vznikl i pomník Josefa Jungmanna a po zbourání hradeb u Koňské brány na Václavském náměstí bylo ponecháno místo pro Národní muzeum. Městská rada se věnovala i projektům na zajištění pitné vody a připojování předměstí. Pro děti z chudých rodin byly zřizovány opatrovny.

Skramlíkovo působení bylo prostoupeno smyslem pro budoucnost, který jeho nástupci často postrádali. V roce 1880 byl přijat do rytířského stavu.^{[4] [5]} Je pohřben na Olšanských hřbitovech.^[6]

Rodina

Z jeho sňatku s Annou Laxovou se narodili tři synové:^[7]

• Václav Skramlík (* 1858), velkoobchodník
• Jan Skramlík (1860–1936), vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění a proslavil se jako malíř salónních portrétů a historických výjevů^[8]
• Emilián Skramlík (1862–1917), vedl zděděnou truhlářskou a nábytkářskou továrnu

Vnuk Emilián Skramlík, rytíř z Cronreuthu (* 1884) vystudoval v Praze medicínu a stal se asistentem na lékařské fakultě. V letech 1914–1917 byl ženat s Alexandrou, dcerou hoteliéra Karla Cífky, která po rozvodu odjela do Uher. Také jeho druhé manželství, s lékařkou a asistentkou Alicí Weissovou, bylo bezdětné.^[9]

Ocenění

• Byl nositelem rakouského Řádu Železné koruny III. třídy.

Reference

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emilián Skramlík na Wikimedia Commons
• Autor Emilián Skramlík ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emilián Skramlík
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Skramlík Emilián rytíř 1834
• Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Johann Skramlík (*1807) otec Emiliána Skramlíka
• Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Emil Skramlík *1834