Emilia Platerová

Emilia Plater
Narození	13. listopadu 1806 Vilnius
Úmrtí	23. prosince 1831 (ve věku 25 let) Vainežeris (kaimas)
Příčina úmrtí	nemoc
Místo pohřbení	Kapčiamiestis
Povolání	vojačka
Rodiče	Franciszek Ksawery Plater a Anna Mohl
Rod	Plater
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emilia Broël-Platerová (litevsky Emilija Pliaterytė, 13. listopadu 1806 Vilnius – 23. prosince 1831 Justianów (dvůr) u okresního města Lazdijai) byla polská hraběnka z rodu Platerů a revolucionářka, kapitánka polského vojska v bojích po Listopadovém povstání (1830, v Litvě 1831–32), jako národní hrdinka je uznávána v Polsku, Litvě a Bělorusku.

Život

Oba rodiče (otec Franciszek Ksawery Plater, matka Anna von der Mohl-Pliaterienė) pocházeli z vlastenecké polsko-litevské šlechty usazené v Litvě. Emilia byla jejich prvorozená dcera. Mezi rodiči však byly neshody a rozvedli se, když jí bylo 9 let, v roce 1815. Po rozvodu se matka s dcerou přestěhovaly ke vzdáleným příbuzným (Michał Plater-Zyberk a Izabela Helena Syberg zu Wischling) do Līksny u Daugavpilsu v dnešním Lotyšsku.

Od útlého věku se zajímala o literaturu, dějiny, zvyky místních polských, litevských a běloruských sedláků, jízdu na koni, střelbu a šerm. Obdivovala Johanku z Arku a řeckou hrdinku Bubulinu. Četla Goetha a Schillera v originále (německy), měla kontakty s vilniuskou společností Filaretů, k níž náležel např. básník Adam Mickiewicz, velmi se zajímala o rusínský a běloruský folklór. Příbuzní byli z těch, kteří se dobře starali o své poddané (podléhalo jim kolem 15 000 nevolníků) a tak Emilii nebránili se stýkat s nevolnickými dětmi (učila je polsky a francouzsky, ovládala i litevštinu), což ovlivnilo její názory a charakter. Když se komendant daugavpilské pevnosti ruský generál Michail Kablukov ucházel o její ruku, oznámila mu, že je to vyloučeno proto, že generál je představitelem toho státu, který drsně pošlapal svobodu Polska a Litvy.

Účast v povstání a smrt

V roce 1829 spolu s matkou navštívily Varšavu, Krakov a z rozprav s příbuzným Ludvíkem Platerem se dozvěděla, že v Polsku se chystá povstání. Když matka v roce 1830 zemřela, Emilie onemocněla depresí a proto se pokoušela opět sblížit s otcem, ale ten ji odstrčil. Proto se v témže roce zapojila do organizování Listopadového povstání proti útlaku ze strany carství. Začala studovat bitevní taktiku, zkoumat okolní kraj, navázala kontakty s důvěryhodnými lidmi z Līksny a dalších okolních obcí. Na jaře roku 1831 zformovala vojenskou jednotku o síle několika set osob a vytáhla do boje na území dnešní Litvy. Nedbala doporučení, aby se vrátila domů, a byla povýšena generálem Chłapowskim do hodnosti kapitána. Po porážce u Šiauliai odmítla možnost útěku do Východního Pruska; chtěla se tajně dostat do Varšavy a pokračovat v bojích. Skrývala se v přestrojení společně se svým bratrancem Cezarym. Byla však vyčerpaná, trpěla horečkou a před Vánoci 1831 podlehla nemoci na statku rodu Abłamowiczů.

Zvěst o jejím odhodlání a smrti se rychle rozšířila, stala se symbolem Listopadového povstání, námětem několika uměleckých děl včetně literárních, což ztěžuje snahy odlišit v jejím životě fakta od legend. Později po ní byla pojmenována řada institucí, zejména škol.

Obec Platerówka (do roku 1945 Ober Linda) v okrese Lubáň nese její jméno, protože se v ní po druhé světové válce usadily příslušnice ženského praporu Polské lidové armády: 1 Samodzielny Batalion Kobiecy im. Emilii Plater (1. samostatný ženský prapor Emilie Platerové).^[1]

Reference

Externí odkazy

• (polsky) Emilia Plater chciała być drugą Joanną d'Arc Polskie Radio, 13. 11. 2014.
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emilia Plater na Wikimedia Commons