Emilie Balátová-Tuláčková

RNDr. Emilie Balátová-Tuláčková, DrSc.
Rodné jménoTuláčková
Narození1. listopadu 1926
Záhřeb Království Srbů, Chorvatů a SlovincůKrálovství Srbů, Chorvatů a Slovinců Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Úmrtí21. května 2005 (ve věku 78 let)
Brno
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Vzdělánívysokoškolské
Alma materMasarykova univerzita
Povoláníbotanička a učitelka
ZaměstnavatelBotanický ústav ČSAV
OceněníČestná členka Zoologicko-botanické společnosti Rakouska
Čestná členka České botanické společnosti (1997)
ChoťFrantišek Balát
RodičeRudolf Tuláček
PříbuzníTomáš Tuláček (synovec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emilie Balátová-Tuláčková (1. listopadu 1926 Záhřeb21. května 2005 Brno) byla československá botanička a ekoložka, která se specializovala na fytocenologický a synekologický výzkum lučních biotopů.[1]

Život

Mládí a studia

Emilie Tuláčková se narodila v roce 1926 v Záhřebu, kde její otec Rudolf Tuláček působil jako profesor hry na kontrabas a sólista hry na tento hudební nástroj v záhřebské opeře a filharmonii.[2] Od roku 1933 v Záhřebu navštěvovala obecní školu, než se s rodiči na konci roku 1937 přestěhovala do Brna. Zde vystudovala reálné gymnázium, poté navázala studiem chemie a přírodopisu na Masarykově univerzitě v Brně. Během vysokoškolského studia měl na její botanické směřování značný vliv Josef Podpěra, u kterého po část studií působila jako pomocná vědecká síla, a který vedl i její dizertační práci o Šíření semen moravských stepních rostlin. Promovala v roce 1952, kdy obdržela titul doktorky přírodních věd.[3] Doktorský titul (DrSc.) na Akademii věd obdržela v roce 1986 za práci Mokřadní louky ČSSR se zvláštním zaměřením na České země.

Zaměstnání

V roce 1951 krátce působila jako středoškolská učitelka chemie a přírodopisu v Bohumíně, následující rok se s manželem, ornitologem Františkem Balátem přestěhovala do Bratislavy. Od sňatku užívala obě svá příjmení rovnocenně. Již v roce 1953 se Balátová-Tuláčková natrvalo přestěhovala do Brna, kde nejprve nastoupila do Výzkumného ústavu krmivářského ČSAZV, od roku 1956 působila jako vědecká aspirantka v Geobotanické laboratoři ČSAV (od roku 1962 začleněné pod brněnskou pobočku Botanického ústavu ČSAV). Na tomto pracovišti setrvala až do svého penzionování v roce 1985. V 80. letech 20. století spolupracovala s Botanickým ústavem Kubánské akademie věd.

Je autorkou zhruba 160 vědeckých prací publikovaných v odborných časopisech, sbornících i monograficky v češtině, němčině, angličtině, španělštině a francouzštině.[4] Psala také do populárně-naučných přírodovědecky zaměřených časopisů, jako je Živa.[5]

Vědecké zaměření

První botanická, absolventská práce Balátové-Tuláčkové byla zaměřená floristicky na okolí Kovářové u Nedvědice u hradu Pernštejn. Po celý profesní život botanička byla věrná tématu luk a lučních společenstev. Věnovala se fytocenologii – vegetačnímu mapování Moravy, Slezska a částečně též Slovenska, později také Rakouska a severní Itálie. K typovým lokalitám jejího výzkumu patřily například Zábřežské louky na Opavsku.[6] I v 21. století jsou ceněné její práce o loukách a mezofilních pastvinách vegetační třídy Molinio-Arrhenatheretea. Nejenom v rámci této třídy popsala řadu nižších vegetačních jednotek na úrovni svazů a asociací.[7]

Během pobytů na Kubě v 80. letech 20. století školila místní botaniky v analýze a syntéze fytocenologických dat. Se svým kolegou Pedrem Herrerou z tohoto karibského ostrova popsala tři nové druhy rostlin – vítod (Polygala omissa)[8] a dva zástupce rodu zornie (Zornia dichotoma, Z. arenicola).[9] U názvů rostlin i vegetačních jednotek je její autorství udáváno zkratkou Bal.-Tul.[10]

Zasazovala se rovněž v otázkách ochrany lučních biotopů, navrhla k vyhlášení několik rezervací, např. Moravanské lúky u Koryčan. V 90. letech intenzivně spolupracovala se Správou CHKO Žďárské vrchy.[4]

Reference

  1. HÜBL, Emil. In Memoriam Emilie Balátová-Tuláčková (1926-2005). Tuexenia. 2007, roč. 27, s. 429–430. 
  2. Rudolf Tuláček - Profil osobnosti. encyklopedie.brna.cz [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. 
  3. NEUHÄUSLOVÁ, Zdenka; NEUHÄUSL, Robert. RNDr. Emilie Balátová, Csc. – 60 let. Preslia. 1986, roč. 58, s. 279–284. 
  4. a b NEUHÄUSLOVÁ, Zdenka. RNDr. Emilie Balátová-Tuláčková, DrSc. jubiluje. Preslia. 1997, roč. 68, čís. 4, s. 375–378. ISSN 0032-7786. 
  5. Emilie Balátová - Tuláčková – Živa. ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. 
  6. HÉDL, Radim. Mokřadní exkurze na Vidnavské mokřiny a Zábřežské louky. Zprávy Moravskoslezské pobočky České botanické společnosti. 2016, roč. 5, s. 20–26. 
  7. Veronico longifoliae-Lysimachion vulgaris. FloraVeg.EU – Database of the European Flora and Vegetation [online]. Vegetation Science Group and European Vegetation Survey [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. 
  8. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ, Emilie; HERRERA OLIVER, Pedro. A New Polygala Species in the Flora of Cuba. Folia Geobotanica & Phytotaxonomica. 1981, roč. 16, čís. 3, s. 331–332. 
  9. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ, Emilie; HERRERA OLIVER, Pedro. Zornia dichotoma, sp. nova, a new species in the flora of Cuba. Folia Geobotanica & Phytotaxonomica. 1988, roč. 23, s. 447–448. 
  10. Balátová-Tuláčková, Emilie | International Plant Names Index. www.ipni.org [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Yugoslavia (1918–1943).svg
Všeslovanská vlajka shválena na všeslovanské konvenci v Praze v roku 1848
Flag of Yugoslavia (1918–1941).svg
Všeslovanská vlajka shválena na všeslovanské konvenci v Praze v roku 1848