Emilie Bartoňová

Emilie Bartoňová
Emilie Bartoňová
	Emilie Bartoňová před druhou světovou válkou
Rodné jméno	Welzová
Jiná jména	Wölz; Wölzová
Narození	20. července 1904; Kolín, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. prosince 1942 (ve věku 38 let); Koncentrační tábor Osvětim, Polsko
Příčina úmrtí	zavražděna v plynové komoře
Bydliště	Pardubice, Smilova ulice číslo 353
Národnost	česká
Občanství	rakousko-uherské
Vzdělání	vyučená modistka
Povolání	zpěvačka a herečka
Zaměstnavatel	pardubické divadlo
Domovské město	Pardubice
Nábož. vyznání	římsko-katolické
Choť	Josef Bartoň
Děti	syn: Ivan (* 1930);; dcera: Eliška (provdaná Dusilová) (* 10. července 1931);
Rodiče	otec: Ferdinand Wölz (bydliště Kolín);; matka: Josefa Wölz (rozená Novak) z Kolína;
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emilie Bartoňová, rozená Welzová (respektive Wölz(ová)) (20. července 1904 Kolín – 23. prosince 1942 Koncentrační tábor Osvětim)^[1] byla za protektorátu členkou odbojové skupiny působící na Pardubicku. Spolu se svým manželem – pardubickým dětským lékařem MUDr. Josefem Bartoněm – patřila ke spolupracovníkům paradesantního výsadku Silver A.

Život

Emilie Welzová se narodila 20. července 1904 v Kolíně. Její matkou byla Josefa Wölz (rozená Novak) z Kolína; jejím otcem byl kolínský občan Ferdinand Wölz. Jako zpěvačka a herečka měla angažmá v pardubickém divadle. V květnu roku 1929 se provdala za lékaře MUDr. Josefa Bartoně.^[1] V roce 1930 se manželům narodil syn Ivan a v roce 1931 dcera Eliška. Emilie Bartoňová byla vyučenou modistkou, ale po sňatku se stala ženou v domácnosti místního lékaře, starala se o děti, dům a zahradu.^[2].^{[p. 1]}

Ke spolupráci s pardubickým odbojem se Josef Bartoň nejspíše dostal přes Františka Hladěnu, který jej v lednu 1942 seznámil s Alfrédem Bartošem – velitelem výsadku Silver A. Manželé Bartoňovi byli blízkými přáteli rodiny Arnošta Košťála - všichni, kdo úzce spolupracovali se členy výsadku Silver A se navzájem dobře znali a pojilo je přátelství. Josef s Emílie Bartoňovi pak až do svého zatčení pomáhali domácímu odboji na Pardubicku (zejména pak parašutistům z výsadku „Silver A“.)

Dne 16. června 1942 došlo ke zradě Karla Čurdy,^{[p. 2]} díky kterému se Gestapo dostalo ke jménům a adresám spolupracovníků parašutistů a mimo jiné zatklo Hanu a Václava Krupkovi. V jejich bytě nalezlo i Bartošovi záznamy. Není zřejmé co v nich přesně bylo, pravdou je, že nemohlo jít o konkrétní jména, protože k dalšímu zatýkání docházelo postupně jak byla prolamována konspirace.

Emilie Bartoňová byla zatčena gestapem spolu se svým manželem v sobotu 20. června 1942.^[1] Nejprve byla vězněna v tzv. pardubické donucovací pracovně,^[2] poté byla koncem září 1942 deportována transportem do koncentračního tábora v Osvětimi s poznámkou „návrat nežádoucí“.^[1] Josef Bartoň byl 2. července 1942 zastřelen spolu s ostatními pardubickými spolupracovníky výsadku Silver A na pardubickém zámečku, jeho tělo bylo spáleno v místním pardubickém krematoriu a popel vysypán do Labe. Emilie Bartoňová byla zavražděna 23. prosince 1942 (v 9 hodin 40 minut) v plynové komoře koncentračního tábora Osvětim.^[1]^[3]

Vězeňské fotografie Emilie Bartoňové při příchodu do KT Osvětim

Děti manželů Bartoňových byly přítomny zatčení svých rodičů a po odchodu gestapa byly ponechány o samotě doma.^[2]^{[p. 3]} Eliška s Ivanem se toulaly po ulicích Pardubic v obavách, že se pro ně domů vrátí gestapo.^[2] Na ulici se jich ujala služebná rodiny Hakových - u nich pak děti zůstaly až do konce druhé světové války.^[2] Příbuzní na ně posílali paní Marii Hakové peníze.^[2] Po skončení druhé světové války se osiřelí sourozenci přestěhovali do Prahy, kde skromně žili. Ivan Bartoň (* 1930) vystudoval medicínu, Eliška Bartoňová (provdaná Dusilová) (* 10. července 1931)^[4] vystudovala pedagogickou fakultu a stala se učitelkou.^[2]

Připomínky Josefa a Emilie Bartoňových

Jako ulice Bartoňova je pojmenována jižní část pardubického sídliště Dubina.
Na domě Bartoňových v pardubické Smilově ulici číslo 353 je umístěna pamětní deska manželů Bartoňových.^[5]
V rámci kompozice pomníku obětem první a druhé světové války ve Stojicích u hřbitova poblíž kostela je umístěn i žulový kvádr věnovaný Josefu Bartoňovi a jeho ženě Emilii.^[6]^[7] Na pamětním sloupku v levé části pomníku je nápis:

SVĚTLÉ PAMÁTCE / NAŠEHO OBČANA / MUDr. / JOSEFA BARTONĚ / ODB. DĚTSKÉHO LÉKAŘE / V PARDUBICÍCH, / KTERÝ BYL ZA VÁLKY PRO / VLASTENECKOU ČINNOST / DNE 2.ČERVENCE /1942 / V PARDUBICKÉM ZÁMEČKU / NĚMECKÝMI OKUPANTY / UMUČEN. / JEHO CHOŤ UMUČENA / DNE 23.PROSINCE 1942 / V PLYNOVÉ KOMOŘE / V OSWIECIMI.^[8]