Emilie Hráská

Emilie Hráská
Rodné jménoEmilie Kaiserschattová
Jiná jménaEmilie Očásková
Narození4. května 1900
Rakouské císařství Rozbělesy
Úmrtí22. srpna 1978 (ve věku 78 let)
Československo Praha
VzděláníPražská konzervatoř
Povoláníherečka
Manžel(ka)Viktor Očásek
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emilie Hráská, roz. Kaiserschattová, provd. Očásková[1] (4. května 1900 Rozbělesy – 22. srpna 1978 Praha)[2] byla česká herečka a režisérka.

Život

Studovala na dramatickém oddělení Konzervatoře v Praze (1921–1924) u M. Laudové a Jaroslava Hurta, po třetím ročníku však odešla k divadlu[3] Jako studentka konzervatoře působila ve Volném sdružení posluchačů konzervatoře a na Scéně adeptů v Legii malých, spolu s dalšími konzervatoristy (Miloslav Jareš, František Salzer, Jiří Vasmut, Nina Bártů, Václav Trégl, Otto Rádl, Josef Schettina, Jarmila Horáková, Ladislav Boháč, Jan Škoda, aj.) a Jiřím Frejkou.[4]

V letech 1924–1925 působila v Českém studiu Josefa Bezdíčka a Vladimíra Gamzy, po jeho sloučení se souborem E. A. Longena v roce 1925 v nově vzniklém Sečestealu. Následně od října 1926 do podzimu roku 1927 opět i s V. Očáskem u V. Gamzy v jeho nově založeném Uměleckém studiu.[5][6] Krátce působila v Divadle sdružených měst východočeských (1926) a v České komorní scéně v Pardubicích (1927).[7]

V letech 1929–1930 v pražském Intimním divadle, v 1930–1932 v divadle Akropolis v Praze. V letech 1932–1934 v Osvobozeném divadle.[3]

Následovalo angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1934–1936). Od roku 1936 do 1938 působila v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě,[8] v sezoně 1939/1940 ve Východočeském divadle v Pardubicích. Od roku 1940 byla členkou Městského divadla na Kladně, členem souboru byl i její manžel V. Očásek, zde působila až do roku 1945.[3]

V roce 1945 nastoupila do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého a působila zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1963.[3][9]

Od roku 1932 se objevovala i v menších filmových rolích.

Byla manželkou herce Viktora Očáska (1897–1975).

Ocenění

  • Vyznamenání za vynikající práci

Citát

„Když brzy po květnu 1945 vstoupilo do pražského uměleckého života Škodovo Realistické divadlo, objevily se v jeho zakladatelském souboru dvě herečky: Emilie Hráská a Jarmila Májová…Známější byla první, důvěrnice mladší Jarmily Horákové, které nadšení pro divadlo dalo odvahu odejít na venkov a vystřídat tam řadu scén. V Uměleckém studiu Vladimíra Gamzy, s nímž pracovala předtím v jeho putovním Českém studiu, vytvořila několik postav, jako Shakespearovu Marii, Moliérovu Lisettu, Gogolovu Teklu Andrejevnu a Shawovu Candidu, a na nich prokázala životnost svého hereckého pudu, který se pak uplatňoval zejména v energických, hybných a řečných ženách.“
— Josef Träger[10]

Divadelní role, výběr

  • 1926 A. V. Suchovo-Kobylin: Svatba Krečinského, Tetička, Divadlo Kolín, rež. Aleš Podhorský [9]
  • 1933 V+W: Osel a stín, kramářka, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1934 E. Labiche: Slaměný klobouk, Dáma Luisa, Osvobozené divadlo, režie Jindřich Honzl
  • 1936 M. Gorkij: Jegor Bulyčov, Varvara, Národní divadlo moravskoslezské, režie Jan Škoda
  • 1936 William Shakespeare: Veselé ženy windsorské, Paní Čiperná, Národní divadlo moravskoslezské, režie Jan Škoda
  • 1936 Vilém Werner: Lidé na kře, Teta Máli, Národní divadlo moravskoslezské, režie Karel Konstantin
  • 1937 Karel Čapek: Bílá nemoc, Reportérka, Národní divadlo moravskoslezské, režie Antonín Kurš
  • 1937 Gabriela Zapolska: Morálka paní Dulské, Tadrachová, Národní divadlo moravskoslezské, režie Jiří Myron
  • 1937 Frank Tetauer: Svět, který stvoříš, Mařenka, Národní divadlo moravskoslezské, režie Jiří Myron
  • 1937 František Langer: Dvaasedmdesátka, Julča, Národní divadlo moravskoslezské , režie Antonín Kurš
  • 1938 Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, Smeraldina, Národní divadlo moravskoslezské, režie Antonín Kurš
  • 1938 Jaroslav Kvapil: Princezna Pampeliška, Její chůva, Národní divadlo moravskoslezské, režie Karel Palouš
  • 1938 Jaroslav Žák: Škola, základ života, Eufrosina Suchánková, profesorka historie, Národní divadlo moravskoslezské, režie Karel Konstantin
  • 1938 André Birabeau: V mateřském náručí, Adriena Ampuisová, Národní divadlo moravskoslezské, režie Jiří Myron
  • 1946 Georg Simon Kaufmann, Moss Hart: Přišel na večeři, Paní Stanleyová, Realistické divadlo, režie Ota Ornest
  • 1946 A. N. Ostrovskij: Bouře, Dáma, Realistické divadlo, režie Karel Palouš
  • 1947 Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa, Slešna Prismová, Realistické divadlo, režie Ota Ornest
  • 1948 Ilja Erenburg: Lev na náměstí, Jeho manželka, Realistické divadlo, režie Jan Škoda
  • 1948 Alexandr Fredro: Dámy a husaři, Paní Neodbylská, Realistické divadlo, režie Ota Ornest
  • 1949 M. Gorkij: Nepřátelé, Polina Bardinová, Realistické divadlo, režie Jan Škoda
  • 1951 A. Kornejčuk: Kalinový háj, Kovšiková, Realistické divadlo, režie Karel Palouš
  • 1952 Jaroslav Klíma: Štěstí nepadá s nebe, Roučková, představení souboru Realistického divadla v Tylově divadle v rámci Divadelní žatvy 1951–2, režie Karel Palouš
  • 1953 Vojtěch Cach: Mostecká stávka, Špatenková, chalupnice, představení souboru Realistického divadla v Tylově divadle v rámci Divadelní žatvy 1953, režie Karel Palouš
  • 1954 William Shakespeare: Romeo a Julie, chůva, Realistické divadlo, režie Karel Palouš
  • 1956 V. Tajovský: Ženský zákon, Mara, Realistické divadlo, režie Janko Borodáč
  • 1959 Oldřich Daněk: Pohled do očí, Tetička, Realistické divadlo, režie Rudolf Vedral
  • 1961 N. F. Pogodin: Kremelský orloj, Anna Čudnovová, Realistické divadlo, režie Karel Palouš
  • 1961 Alois Jirásek: Pan Johanes, Kořenářka, Realistické divadlo, režie Karel Palouš
  • 1962 Karel Čapek: Loupežník, cikánka, Realistické divadlo, režie František Laurin
  • 1963 Marcel Pagnol: Malajský šíp, Dáma, Realistické divadlo, režie Karel Palouš
  • 1966 Alois Mrštík, Vilém Mrštík: Maryša, Horačka (j. h.), Realistické divadlo, režie Karel Palouš
  • 1968 G. Chevallier, Jiří Flíček: Zvonokosy, Paní Měchejřková (j. h.), Realistické divadlo, režie František Laurin
  • 1975 F. M. Dostojevskij, Gaston Baty: Zločin a trest, Aljona, lichvářka (j. h.), Realistické divadlo, režie Karel Palouš

Divadelní režie, výběr

  • 1927 G. B. Shaw: Candida, Umělecké studio
  • 1927 H. Berger: Potopa, Umělecké studio (spolurežie s V. Gamzou)
  • 1951 Vojtěch Cach: Viadukt, Vesnické divadlo
  • 1954 Carlo Goldoni: Paní hostinská (Mirandolina), Realistické divadlo Zd.Nejedlého, režie společně s Vladimírem Adámkem

Filmografie, výběr

  • 1932 Sňatková kancelář, role:členka spolku žen, režie Svatopluk Innemann
  • 1939 Příklady táhnou, Žanynka, režie Miroslav Cikán
  • 1939 Hvězda z poslední štace, herečka Lásková, režie Jiří Slavíček
  • 1947 Až se vrátíš, panská, režie Václav Krška
  • 1952 Anna proletářka, žena, režie Karel Steklý
  • 1955 Hudba z Marsu, Nováková, režie Ján Kadár a Elmar Klos
  • 1958 Zde jsou lvi, uklízečka, režie Václav Krška
  • 1959 Probuzení, Marcelova matka, režie Jiří Krejčík
  • 1961 Kde řeky mají slunce, teta Rozárka, režie Václav Krška
  • 1962 Deštivý den, uklízečka, režie Jiří Bělka
  • 1962 Malý Bobeš ve městě, babka, režie Jan Valášek st.
  • 1970 Kapacita, rež. Stanislav Strnad
  • 1975 Agneska, režie Jaroslav Dudek

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kolektiv autorů: Přehled činnosti československých divadel za rok 1958, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1959, s. 123
  2. ↑ Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 24. 3. 2020]
  3. ↑ a b c d KAZDA, Jaromír. Realistické divadlo 1945–1991. Praha: Pražská tisková kancelář, 2005. 200 s. S. 20. 
  4. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, s. 82
  5. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů.. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 32, 423, 501-2. 
  6. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, s.  96
  7. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str.  181, 182
  8. ↑ Národní divadlo moravskoslezské: https://www.ndm.cz/cz/osoba/6881-hraska-emilie.html
  9. ↑ a b Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, s. 168
  10. ↑ Josef Träger: Dvě realistky, Svobodné slovo, 8. 5. 1970, In.: Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 21

Literatura

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 38, 43, 50–52, 86
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 161, 247, foto 408
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 199
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 126, 226
  • Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému, Academia, Praha, 2010, str. 252, ISBN 978-80-200-1720-8
  • Jaromír Kazda: Realistické divadlo 1945–1991, Pražská tisková kancelář, Praha, 2005, str. 20–22, 182
  • KOLEKTIV autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000, str. 32, 227, 423, 469, 501, 502, 527, ISBN 80-7008-107-4
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 96, 181, 182, 661, foto 232
  • Kolektiv autorů: Přehled činnosti československých divadel za rok 1958, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1959, str. 13, 123
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 228
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“