Emilie Krostová
| Emilie Krostová | |
|---|---|
| Narození | 8. února 1872 Žižkov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | květen 1945 (ve věku 73 let) Praha  Československo |
| Alma mater | Uměleckoprůmyslová škola v Praze |
| Povolání | malířka, učitelka |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Emilie Krostová (8. února 1872 Žižkov – květen 1945 Praha) byla česká akademická malířka, profesorka dekorativní malby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, členka SVU Mánes a Umělecké besedy.
Životopis
Emilie (Emma) Krostová se narodila na Žižkově jako čtvrtá ze sedmi dcer v asimilované židovské rodině ředitele Pražských obecních plynáren Josefa Krosta (1840–1916) a jeho manželky Josefy, rozené Šindelářové.[1][2]
Absolvovala Vyšší dívčí školu v Praze, na které vyučovala její starší sestra Karolína/Karla Krostová (1866–1912).[3]
Malířství studovala nejdříve soukromě u Hermíny Laukotové, v letech 1887–1894 pokračovala studiem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (Prof. Jakub Schikaneder, Celestin Klouček). Po Anně Boudové Suchardové byla teprve druhou absolventkou celého řádného studia. Oproti mužské škole vynechala kreslení podle živého mužského aktu.[4] Následně odjela do Paříže, kde studovala malbu na Akademii Julian, a do Mnichova ke studiu ve škole profesora Antona Ažbe.
Již během studií v roce 1887 byla jmenována mimořádnou členkou SVU Mánes. V letech 1900 - 1919 byla řádnou členkou SVU Mánes. Poprvé vystavovala na II. výstavě spolku Mánes v r. 1898. Minimálně od r. 1894 vystavuje pravidelně s Uměleckou Besedou. V r. 1895 na jaře je zastoupena dvěma obrazy na první řádné české výstavě v Topičove salonu. Rovněž byla členkou Ústředního spolku českých žen. V roce 1905 podepsala petici za zrušení celibátu učitelek, kterou spolek prostřednictvím poslance Karla Baxy podal rakouské vládě (ministerstvu kultu a vyučování).[5]
Zemřela v květnu 1945 v době Pražského povstání.
Pedagogické působení
V letech 1898–1928 vyučovala v ženském oddělení Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Řádnou profesorkou kresby a malby na této škole byla jmenována 10. září 1900.[6] Vedla školu analytického kreslení květin.
Jejími žákyněmi byly Helena Johnová, Linka Procházková-Scheithauerová, Marie Teinitzerová, Vlasta Vostřebalová-Fischerová, Jarmila Jägerová-Butulová, Marie Fischerová-Kvěchová, Pavla Fořtová-Šámalová, Zdenka Mašková-Landová, Marie Zlatníková-Mikanová, Jaroslava Klenková-Němcová, Emilie Paličková-Mildeová, Božena Rodová-Šašecí, Božena Pošepná.
Dílo
J. K. v Národních listech (16. 4. 1895) v rámci hodnocení Jarní výstavy v Topičově salonu píše: "také studie či podobizna hlavy od slečny Krostové prozrazuje solidní techniku a dobré pochopení figurálních tvarů". K. B. Mádl ve Zlaté Praze (30. 12. 1898) k příležitosti Vánoční výstavy Umělecké besedy v Topičově salonu kladně hodnotí: "E . Krostová ukazuje, že štětcem již vládne směle, široce se vkusem. ... již za krátko ocitne se tato malířka, temperamentního nadání, v čele všech ostatních".
Dle Prokopa Tomana se Emilie Krostová věnovala především krajinomalbě, malbě zátiší, květin a dekorativní malbě na keramiku, kameninu a porcelán.[7] Minimálně v raném období se však věnovala i žánru a obrazům s figurální tematikou. Na Vánoční výstavě Umělecké besedy v r. 1899 vystavuje obraz Od vnoučátek. Obrázková revue 1900/01 reprodukuje její meditativní obraz Útěcha. Volné směry v r. 1899 (číslo 2) reprodukují její vázu z kameniny dekorovanou postavou ženy. Předkreslovala také vzory pro výšivky do publikací ženských prací.
V současné době se její výtvarné dílo na výstavách a na českém trhu výtvarného umění vyskytuje zcela výjimečně. Není tedy možno si udělat ucelený obraz o jejím díle.
Zastoupení ve sbírkách
- Památník národního písemnictví Selka se džberem, olej na plátně;
Galerie
Emilie Krostová Záhon květin
Odkazy
Reference
- ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny
- ↑ František Táborský, Půlstoletí Vyšší dívčí školy kr. hl. města Prahy 1863–1913. Praha 1913, s. 68
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, archiv VŠUP, Protokoly o zkouškách studentů z let 1890–1894
- ↑ Ženský svět, roč. 9̟, č. 19, 5.11.1905, s. 285
- ↑ Kalendář českých professorů na školní rok 1901, 1905 a další
- ↑ Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců 6., Praha 1947, s. 569
Literatura
- Adlerová, Alena, České užité umění, 1918-1938. Praha : Odeon, 1983, s. 223, 231
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha 2006
- Heczková, Libuše–Pachmanová, Martina–Šámal, Petr: Jak odlesk měsíce v jezeře. Česká teorie a kritika umění v genderových souvislostech (1865-1945). Řevnice: Arbor vitae, 2014, ISBN 978-80-7467-075-6
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Emilie Krostová Záhon květin