Emilie Krostová

Emilie Krostová
Narození8. února 1872
Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. století
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUměleckoprůmyslová škola v Praze
Povolánímalířka, učitelka
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Emilie Krostová (8. února 1872 Žižkov – po roce 1933 Praha) byla česká akademická malířka, profesorka dekorativní malby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, členka SVU Mánes a Umělecké besedy.

Životopis

Narodila se na Žižkově jako čtvrtá ze sedmi dcer v asimilované židovské rodině ředitele Pražských obecních plynáren Josefa Krosta (1840–1916) a jeho manželky Josefy, rozené Šindelářové.[1][2]

Absolvovala Vyšší dívčí školu v Praze, na které vyučovala její starší sestra Karolína/Karla Krostová (1866–1912).[3]

Malířství studovala nejdříve soukromě u Hermíny Laukotové, v letech 1887–1894 pokračovala studiem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (Prof. Jakub Schikaneder, Celestin Klouček). Po Anně Boudové Suchardové byla teprve druhou absolventkou celého řádného studia. Oproti mužské škole vynechala kreslení podle živého mužského aktu.[4]

Již během studií v roce 1887 byla jmenována mimořádnou členkou SVU Mánes. Dále odjela do Paříže, kde studovala malbu na Akademii Julian, a do Mnichova ke studiu ve škole profesora Antona Ažbe.

Po návratu v Praze vyučovala v letech 1898–1928 v ženském oddělení Uměleckoprůmyslové školy, 10. září 1900 byl jmenována řádnou profesorkou kresby a malby na této škole.[5]

Byla členkou Ústředního spolku českých žen a v roce 1905 podepsala jeho petici za zrušení celibátu učitelek, kterou spolek prostřednictvím poslance Karla Baxy podal rakouské vládě (ministerstvu kultu a vyučování).[6]

Žákyně

Jejími žákyněmi byly Helena Johnová, Linka Procházková-Scheithauerová, Marie Teinitzerová, Vlasta Vostřebalová-Fischerová, Jarmila Jägerová-Butulová, Marie Fischerová-Kvěchová, Pavla Fořtová-Šámalová, Zdenka Mašková-Landová, Marie Zlatníková-Mikanová, Jaroslava Klenková-Němcová, Emilie Paličková-Mildeová, Božena Rodová-Šašecí, Božena Pošepná.

Dílo

Věnovala se především krajinomalbě, malbě zátiší, květin a dekorativní malbě na porcelán.[7] Předkreslovala také vzory pro výšivky do publikací ženských prací. . Od roku 1895 vystavovala každoročně na výstavách Umělecké besedy a na výstavách SVU Mánes v Topičově salónu v Praze.

Obrazy (výběr)

Odkazy

Reference

  1. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce
  2. Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny
  3. František Táborský, Půlstoletí Vyšší dívčí školy kr. hl. města Prahy 1863–1913. Praha 1913, s. 68
  4. Archiv hl. m. Prahy, archiv VŠUP, Protokoly o zkouškách studentů z let 1890–1894
  5. Kalendář českých professorů na školní rok 1901, 1905 a další
  6. Ženský svět, roč. 9̟, č. 19, 5.11.1905, s. 285
  7. Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců 6., Praha 1947, s. 569

Literatura

  • Adlerová, Alena, České užité umění, 1918-1938. Praha : Odeon, 1983, s. 223, 231
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha 2006
  • Heczková, Libuše–Pachmanová, Martina–Šámal, Petr: Jak odlesk měsíce v jezeře. Česká teorie a kritika umění v genderových souvislostech (1865-1945). Řevnice: Arbor vitae, 2014, ISBN 978-80-7467-075-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“