Emilie Krostová
Emilie Krostová | |
---|---|
Narození | 8. února 1872 Žižkov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. století Praha Československo |
Alma mater | Uměleckoprůmyslová škola v Praze |
Povolání | malířka, učitelka |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Emilie Krostová (8. února 1872 Žižkov – po roce 1933 Praha) byla česká akademická malířka, profesorka dekorativní malby na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, členka SVU Mánes a Umělecké besedy.
Životopis
Narodila se na Žižkově jako čtvrtá ze sedmi dcer v asimilované židovské rodině ředitele Pražských obecních plynáren Josefa Krosta (1840–1916) a jeho manželky Josefy, rozené Šindelářové.[1][2]
Absolvovala Vyšší dívčí školu v Praze, na které vyučovala její starší sestra Karolína/Karla Krostová (1866–1912).[3]
Malířství studovala nejdříve soukromě u Hermíny Laukotové, v letech 1887–1894 pokračovala studiem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (Prof. Jakub Schikaneder, Celestin Klouček). Po Anně Boudové Suchardové byla teprve druhou absolventkou celého řádného studia. Oproti mužské škole vynechala kreslení podle živého mužského aktu.[4]
Již během studií v roce 1887 byla jmenována mimořádnou členkou SVU Mánes. Dále odjela do Paříže, kde studovala malbu na Akademii Julian, a do Mnichova ke studiu ve škole profesora Antona Ažbe.
Po návratu v Praze vyučovala v letech 1898–1928 v ženském oddělení Uměleckoprůmyslové školy, 10. září 1900 byl jmenována řádnou profesorkou kresby a malby na této škole.[5]
Byla členkou Ústředního spolku českých žen a v roce 1905 podepsala jeho petici za zrušení celibátu učitelek, kterou spolek prostřednictvím poslance Karla Baxy podal rakouské vládě (ministerstvu kultu a vyučování).[6]
Žákyně
Jejími žákyněmi byly Helena Johnová, Linka Procházková-Scheithauerová, Marie Teinitzerová, Vlasta Vostřebalová-Fischerová, Jarmila Jägerová-Butulová, Marie Fischerová-Kvěchová, Pavla Fořtová-Šámalová, Zdenka Mašková-Landová, Marie Zlatníková-Mikanová, Jaroslava Klenková-Němcová, Emilie Paličková-Mildeová, Božena Rodová-Šašecí, Božena Pošepná.
Dílo
Věnovala se především krajinomalbě, malbě zátiší, květin a dekorativní malbě na porcelán.[7] Předkreslovala také vzory pro výšivky do publikací ženských prací. . Od roku 1895 vystavovala každoročně na výstavách Umělecké besedy a na výstavách SVU Mánes v Topičově salónu v Praze.
Obrazy (výběr)
- Selka se džberem, olej na plátně; Karáskova galerie (Památník národního písemnictví)
- Záhon květin
Odkazy
Reference
- ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Pobytová přihláška rodiny
- ↑ František Táborský, Půlstoletí Vyšší dívčí školy kr. hl. města Prahy 1863–1913. Praha 1913, s. 68
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, archiv VŠUP, Protokoly o zkouškách studentů z let 1890–1894
- ↑ Kalendář českých professorů na školní rok 1901, 1905 a další
- ↑ Ženský svět, roč. 9̟, č. 19, 5.11.1905, s. 285
- ↑ Toman Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců 6., Praha 1947, s. 569
Literatura
- Adlerová, Alena, České užité umění, 1918-1938. Praha : Odeon, 1983, s. 223, 231
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha 2006
- Heczková, Libuše–Pachmanová, Martina–Šámal, Petr: Jak odlesk měsíce v jezeře. Česká teorie a kritika umění v genderových souvislostech (1865-1945). Řevnice: Arbor vitae, 2014, ISBN 978-80-7467-075-6
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“