Emilie Paličková

Emilie Paličková
Rodné jméno	Emilie Mildeová
Narození	5. února 1892 Náchod Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. července 1973 (ve věku 81 let) Praha Československo Československo
Povolání	učitelka a textilní výtvarnice
Manžel(ka)	Jiří Palička
Ocenění	Grand prix výstavy art deco Paříž 1925
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Emilie Paličková-Mildeová, křtěná Emilie Josefa (5. února 1892 Náchod^[1] – 23. července 1973 Praha) byla významná česká textilní výtvarnice, krajkářka a pedagožka. Její největší přínos byl v osvobození krajky z tradičního rámce ornamentálních schémat. V roce 1925 získala na Mezinárodní výstavě moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži Grand Prix a zlatou medaili. Vytvořila také závěsy prezidentského lože Národního divadla. V letech 1946–1959 vedla mistrovský ateliér krajky na VŠUP.^[2][3][4]

Život

Mládí

Narodila se v Náchodě, v rodině strojníka v továrně v Náchodě Bohuslava Mildeho a jeho manželky Marie, rozené Žďárské (1866–??).^[1] Byla prostřední ze tří sourozenců. Mládí prožila v Bulharsku, kde její otec založil knihtiskařský závod. V letech 1907–1910 studovala na Umělecké průmyslové škole v Sofii. Po smrti otce se rodina vrátila do Čech.^[3]

Od června 1910 byla její matka Marie Mildeová s dětmi policejně hlášena v Praze jako vdova.^[5] Emilie pokračovala ve studiích na pražské Uměleckoprůmyslové škole v letech 1911–1915 u profesorů Josefa Schussera, Jana Beneše a Emilie Krostové. Po ukončení studií navrhovala v ateliéru Marie Teinitzerové koberce, pokrývky a batikování.^[6] Zároveň v letech 1917–1921 byla na Uměleckoprůmyslové škole asistentkou prof. J. Beneše.

Textilní výtvarnice - krajkářka

V roce 1919 nastoupila do zaměstnání ve Státním ústavu školském pro domácí průmysl v Praze (dnes VOŠTŘ a SUŠTŘ, Praha 1, U půjčovny 9), kde působila jako návrhář a pedagog.

Měla dokonalý cit pro výtvarné možnosti krajky, návrhy jsou kompozičně i tvarově vyrovnané, vázané k charakteru textilie, technice i způsobu užití. Zpočátku přistupovala ke krajce jako k malbě nebo spíš kresbě. Nebyla svázaná technologickými postupy a neuvažovala o tom, jak se bude krajka „vyrábět“, ale tužkou ji nakreslila. Začala s technikou šité krajky, která dovoluje větší volnost v návrhu. Základem je jednoduchá kresba se zvýrazněnou konturou a plochy vyplněné různými vzory, zvláště mistrně využívala techniku jemného stínování. V jejím podání se krajka stala svébytným uměleckým odvětvím. Emilie Paličková byla v roce 1923 jmenovaná profesorkou a spojila s Ústavem celá následující desetiletí své plodné tvorby. Opustila jej až v roce 1946, kdy byla povolána jako profesorka na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.^[7]

V roce 1923 vytvořila první monumentální kruhovou kompozici ze šité krajky – Orloj – inspirovanou Mánesovým kalendáriem staroměstského orloje, zhotovenou patrně pro mezinárodní výstavu v Milánu. Následuje soubor šitých krajek, které v roce 1925 na Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového umění do Paříže a získaly nejvyšší ocenění. Nejobdivovanější bylo Sluníčko – kruhová pokrývka, přes metr a půl široká provedená velmi jemnou technikou šité krajky. Pokrývka vznikla v pobočce v Schönfeldu/Krásno na Karlovarsku, kde na ní zručné krajkářky pracovaly 11 000 hodin. Emilie Paličková se ve svém návrhu inspirovala lidovým uměním, které mistrně převedla do současného stylu art deco. O jejích pracích se pochvalně zmiňuje i soudobá francouzská publikace z roku 1925, kde dvě třetiny reprodukcí představují díla Emilie Paličkové.^[8]

E. Paličková postupně přešla od ornamentálně dekorativního stylu k jednodušším kompozicím založeným na dokonalé stylizaci lidských postav. Typickým příkladem je pokrývka Lidé pod horami, vystavovaná a oceněná 1935 na mezinárodní výstavě v Bruselu. Ve třicátých letech začala užívat i techniku paličkované krajky. První velká práce provedená touto technikou byla vystavená na mezinárodní výstavě v New Yorku. V této kruhové monumentální kompozici upouští zcela od předchozí ornamentálnosti a symetričnosti. V dílech čtyřicátých let objevuje další motiv – člověk a vesmír, zapojuje i barvu. Práce směřují stále k větší abstraktnosti a uvolněnosti. Vedle těchto monumentálních pokrývek vznikají drobnější krajkové límečky, manžety, čelenky, kloboučky apod. Za druhé světové války se věnuje především stolničení. V závěru svého působení v Ústavu navrhla velikou stóru určenou pro prezidentský salonek v Národním divadle s motivem kytice provedenou v pobočce v Sedlici u Blatné. Dílo monumentální nejen svými rozměry, ale i pojetím, ve kterém plně využila možnosti paličkované krajky.^[9]

V roce 1946 byla jmenována profesorkou na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, na této škole působila do roku 1959, kdy odešla na odpočinek.^[3]

Jejími žákyněmi byly například Milča Eremiášová, Emilie Frydecká, restaurátorka Jarmila Sikytová a řada dalších předních českých textilních výtvarnic.

Soukromý život

V roce 1924 začala používat příjmení Paličková–Mildeová^{[p 1]}, provdala se za stavitele Jiřího Paličku. (Jeho firma realizovala mimo jiné v letech 1937–1938 vilu herečky Lídu Baarovou a jejího otce, Jiří Palička byl spoluautorem domu manželů Paličkových.)

Výstavy

Pravidelně se účastnila souborných výstav doma a společně se Státním ústavem školským v zahraničí

• 1923 Milán, trienále
• 1925 Paříž, Mezinárodní výstava moderního a průmyslového umění
• 1926 Kodaň a Filadefie
• 1929 Haag, společná výstava českých umělkyň^[10]
• 1929 Barcelona, Mnichov, Amsterodam a Londýn
• 1930 Ósaka, Bukurešť
• 1931 Buenos Aires, Malmö a Stockholm
• 1933 Chicago
• 1939 New York – mezinárodní výstava moderního a průmyslového umění
• 1848 Bukurešť – moderního výstava
• 1949 Amsteroda, Stokholm
• 1957 Praha, Slovanský ostrov, Současné textilní umění
• 1958 Brusel, světová výstava
• 1968 Praha, Mánes, 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví
• 1979 Praha, Galerie Jaroslava Fragnera, Krajka, výšivka, tkaný textil
• 1994 Praha, Lobkovický palác, výstava ke 115 výročí ŠÚUV
• 1999, Praha, Lobkovický palác, výstava ke 120 výročí školy VOŠTŘ a SUŠTŘ
• 2000 Tokio, výstava Secese a art deco
• 2006 Praha, Muzeum Policie ČR, výstava Krajka
• 2008 Praha, Muzeum Policie ČR, výstava k významným výročím školy 130+90 = 2 jubilea jedné školy (VOŠTŘ a SUŠTŘ)
• 2009 Praha, Galerie E. Paličkové – výstava „Emilie Paličková“,
• 2012 Schönsee, Centrum Bavaria Bohemia, výstava školy a sbírky (VOŠTŘ a SUŠTŘ)
• 2014 Praha, Galerie UM, Z Prahy až do Buenos Aires, „Ženské umění“ a mezinárodní reprezentace meziválečného Československa
• 2015 Letohrad, zámek Krajka žije/Lace is alive, výstava se sbírek školy
• 2015 Miláno, EXPO
• 2015 Pražská muzejní noc, výstava a přednáška v Galerii Emilie Paličkové
• 2016 Jindřichův Hradec, Dům gobelínů, Řemesla pro budoucnost/ Budoucnost pro řemesla (VOŠTŘ a SUŠTŘ)
• 2019 Praha, Galerie Emilie Paličkové, STOLETÁ soubor výstav k výročí školy
• 2022 Vamberk, muzeum Krajky, Emilie Paličková a její pokračovatelé

Pedagogické působení

• 1917–1921 asistentka na Uměleckoprůmyslové škole
• 1919–1946 Státní ústav školský pro domácí průmysl v Praze
• 1946–1959 VŠUP v Praze založila a vedla zde ateliér pro krajku a výšivku
• od 1923 instruktorkou v krajkářských kurzech

Ceny

• 1925 Grand Prix a zlatá medaile na Mezinárodní výstavě moderní uměleckoprůmyslové výroby v Paříži za soubor krajek; výstava byla prvním souhrnným představením uměleckých řemesel stylu art deco.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

• Dům Palička

Literatura

• Czumalová, Petra: Sbírka. Katalog. VOŠTŘ a SUŠTŘ, Praha 2015
• Czumalová, Petra, Czumalo, Vladimír: Stoletá. Almanach Vyšší odborné školy textilních řemesel a Střední umělecké školy textilních řemesel, Praha 2019.
• Czumalová, Petra: Školský ústav umělecké výroby Praha. [s.l.]: Vydal Školský ústav umělecké výroby
• Československý biografický slovník. Academia, Praha 1992.
• Herain, Karel: Emilie Paličková. In: Tvar, 1949, Vydra, J.: Nové práce Emilie Paličkové. In: Tvar, 1956.
• Horneková, Jana: Krajka, výšivka, tkaný textil. Katalog. Školský ústav umělecké výroby, Praha 1979.
• Javůrková, J.: Průkopnické zásluhy Emilie Paličkové. In: Umění a řemesla, 1962.
• Kolektiv: Encyklopedie českého výtvarného umění. Academia, Praha 1975.
• Kybalová, Ludmila: Dílo a osobnost Emilie Paličkové. In: Umění a řemesla 1966, č.4.
• Kybalová, Ludmila: Emilie Paličková. Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1962.
• Kybalová, Ludmila: Emilie Paličková, heslo in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění 2, N-Ž. Kolektiv autorů, editorka Anděla Horová. Academia, Praha 1995, s. 598.
• Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1986.
• Toman P.: Nový slovník československých výtvarných umělců, Chagall, Ostrava 1993.
• Vydra, Josef: Cesty čs. krajkářství. Katalog. Praha 1946–1947.
• Vydrová, Jiřina: Nedožité devadesátiny Emilie Paličkové. In: Umění a řemesla, 1982, č.3.

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emilie Paličková
• Emilie Paličková v informačním systému abART
• Muzeum Emilie Paličkové Archivováno 15. 6. 2015 na Wayback Machine.
• Emilie Paličková na webu Výtvarné umělkyně 5. února se dožívá Emilie Paličková-Mildeová pětasedmdesáti let. Kulturní tvorba. 5/1967, s. 2. Dostupné online. 
• Galerie českých krajkářek