Emilie Tučková-Kočová

Emilie Tučková-Kočová
Rodné jménoEmílie Tučková
Narození1901
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1982 (ve věku 80–81 let)
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťvdaná
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emílie Tučková-Kočová (19011982) byla česká úřednice a zaměstnankyně československého Radiojournalu, která byla v prvních měsících vysílání v roce 1923 angažována jako hlasatelka. Stala se tak první pravidelnou ženou-hlasatelkou rozhlasu v Evropě. Z rozhlasu nedlouho poté na vlastní žádost odešla.

Život

Vysílač Radiojournalu ve Kbelích (1924)

Narodila se jako Emílie Tučková, posléze se provdala jako Kočová. V náctiletém věku začala pracovat ve filmové společnosti Loyd Film. Ta nedlouho po svém založení zkrachovala. Tučkové na to konto nabídl roku 1923 pracovní místo korespondentky, účetní a pokladní.v soukromé společnosti Československé zpravodajství radiotelefonické, spol. s r. o. novinář a redaktor Miloš Čtrnáctý. Tu spolu s podnikatelem Ladislavem Šourkem a technikem Eduardem Svobodou právě zakládal za účelem spuštění vysílání rozhlasové stanice Radiojournal. Složila zkoušky z psaní na stroji, těsnopisu a němčiny, následně byla přijata. Předsedou jednatelského sboru Radiojournalu se stal Richard Gemperle, jinak ředitel Křižíkových závodů, technickým ředitelem Svoboda, programovým Čtrnáctý.

Halo, halo, zde vysílací stanice Radiojournalu v Kbelích u Prahy. Vysíláme na vlně 1150 metrů a přejeme posluchačům dobrý večer.
— Emílie Tučková-Kočová zahajuje vysílání Radiojournalu 18. května 1923 ve 20.15

Čtrnáctý následně Tučkovou-Kočovou oslovil, aby v redakci působila jako hlasatelka. Ženský hlas, posazený zvukově výše než mužský, byl navíc příhodnější, neboť mu v technicky nedokonalém přenosu zvuku bylo lépe rozumět. Pravidelné vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20.15 hod. z provizorního studia krytého plátěným stanem[1] v blízkosti letiště Kbely u Prahy.[2] Tučková tehČeskoslovensko se tak po Velké Británii a její BBC, která vznikla roku 1922, stalo druhou evropskou zemí, kde začal veřejně a pravidelně rozhlas vysílat.[3] První den zajišťoval živý program orchestr pražského kina Sansoucci, pianista profesor Karel Sergej Duda a operní pěvkyně Růžena Topinková.[4][5][6]

Tučková-Kočová působila ve vysíláních nárazově, od 17. ledna 1924 pak v rozhlase působila jako pravidelná moderátorka. V hlášení hlavních relací se střídala s profesionálním hercem a prvním pravidelným reportérem stanice Adolfem Dobrovolným[7]. Roku 192 nastoupila do rozhlasu druhá žena-hlasatelka, Zdeňka Wallo[8], která zde pracovala až do druhé světové války.

Kvůli neshodám se svým manželem ale během roku 1924 místo hlasatelky opustila a posléze z rozhlasu odešla úplně. V 60. letech se u příležitosti výročí začátku vysílání Radiojournalu zúčastnila natočení rekonstrukce prvního vysílání.[9]

Zemřela roku 1982.

Reference

  1. Stan, dvě židle a půjčený klavír. Před 93 lety u nás začalo pravidelné rozhlasové vysílání. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. 
  2. JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 16–17. Dále jen Ješutová. 
  3. SASÍNOVÁ, Petra. Rozhlas byl nejen svědkem, ale také hybatelem dění 20. století [online]. Ceskatelevize.cz, 2013-08-29 [cit. 2020-08-11]. Dostupné online. 
  4. Moderní-Dějiny.cz | bylo zahájeno pravidelné vysílání Československého rozhlasu. www.moderni-dejiny.cz [online]. 2009-01-01 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online. 
  5. Český rozhlas si připomněl 90 let rozhlasového vysílání. Radio Prague International [online]. 2013-05-18 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online. 
  6. Před 95 lety začalo v Československu pravidelně vysílat rádio. Digitální rádio [online]. 2018-05-18 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online. 
  7. Dostupné online. 
  8. První hlasatelky pražského Radiojournalu. Témata [online]. 2010-10-07 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. 
  9. Z rozhlasového archivu: První hlasatelé. Plus [online]. 2008-05-19 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Radiojournal Kbely 1924.jpg
Vysílač Radiojournal, Kbely, 1924