Emma Goitein Dessau

Emma Dessau-Goiteinová
Autoportrét Emmy Goiteinové. Olej na plátně, 1918.
Narození	1877 Karlsruhe
Úmrtí	17. září 1968 (ve věku 90–91 let) Perugia
Povolání	malířka
Manžel(ka)	Bernardo Dessau
Děti	Gabor Dessau
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emma Goiteinová, provdaná Dessau (1877, Karlsruhe – 17. září 1968, Perugia) byla německo-židovská malířka a dřevorytka působící v Itálii. Pocházela z moravské rabínské rodiny Goiteinů.

Život

Narodila se v roce 1877 v Karlsruhe, v té době hlavním městě Bádenského velkovévodství. Její předkové v otcovské linii byli ze starověké dynastie maďarských rabínů Goiteinových původem z Moravy (Kojetín - německy Kojetein) a v mateřské linii z rodiny s dlouhou kulturní historií.

Její matka, předčasně ovdovělá, byla zastánkyní tehdy se rodícího feminismu a chtěla pro sebe a své sestry dobré vzdělání, které by jim umožnilo postarat se samy o sebe.

U Emmy se již v dětství projevil silný talent pro malování. Studovala umění nejprve v Karlsruhe v letech 1894 až 1897 a poté v Londýně na škole Huberta von Herkommera, kde se seznámila s malířstvím prerafaelitů.

V roce 1901 se v Karlsruhe provdala za fyzika Bernarda Dessaua, s nímž se později přestěhovala do Boloně, kde byl Bernard do roku 1904 zaměstnán jako vědec. V letech 1901 až 1902 byla Emma mezi prvními ženami, které byly přijaty na Boloňskou akademii umění.

V roce 1904 se manželé přestěhovali do Perugie, kde Bernardo Dessau získal místo mimořádného profesora na lékařské a chirurgické fakultě.

Po roce 1905 Emma pobývala v Mnichově, kde se seznámila s uměleci secesní tvorby a prohloubila zde svou dřevoryteckou techniku. V roce 1907 se manželům Dessauovým narodil syn, pozdější mineralog Gabor Dessau (1907-1983).

Emma byla v kontaktu s uměleci kolem inovativního časopisu L'Eroica, založeného roku 1911 v La Spezia Ettorem Cozzanim. V roce 1912 tak byla jedinou ženou mezi mnoha vystavujícími na první mezinárodní výstavě v Levantu, kde představila své tři grafiky: Salomè a dvě ex libris.

V roce 1917 spolupracovala na monumentální publikaci Cesara Ratty věnovanou modernímu italskému dřevorytu.

V malbě se věnovala především portrétům, postavě obecně a aktům.

Emma přestala malovat ve svých osmašedesáti letech. Poslední roky svého života tráví v tichém útočišti v Perugii, městě, kde se odehrávala velká část jeho uměleckého a soukromého rozvoje.

Dílo

Na počátku 20. století Dessau-Goiteinová vytvářela drobné umění i olejomalby s názvy jako Smutek, Podzim, Mateřství nebo Talmudští žáci, které byly příznivě oceněny v italském i v německém tisku“. ^[1] V září 1909 v Miláně získala Stříbrnou medaili a zlatou medaili na výstavě umění v Livornu. ^[2]

Podle Rachel Wolffové jsou její autoportréty a portréty vrcholem její tvorby (např. portréty vrchního florentského rabína Samuela Herše Marguliese (1858-1922) ^[3] a Samuela Dessaua, ředitele izraelitské občanské školy ve Fürthu. ^{[4] [5]} Její díla jsou rozptýlena v mnoha soukromých a veřejných sbírkách, jako je Britské muzeum, MAMbo v Boloni, Dřevorytecké muzeum v Carpi, Palazzina delle arti v La Spezia, Akademické muzeum Perugia, regionální sbírka umění Umbrie ad.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emma Goitein Dessau na italské Wikipedii.

Literatura

• E.Pottini, Arte in Umbria. Dal Realismo all’Art Nouveau, Milano, 2006.
• Gabriella Steindler Moscati, La mia vita incisa nell'arte. Una biografia di Emma Dessau Goitein, Milano, Mimesis 2018.