Emmanuel Mounier
| Emmanuel Mounier | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1. dubna 1905 Grenoble |
| Úmrtí | 22. března 1950 (ve věku 44 let) Châtenay-Malabry |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Cimetière ancien de Châtenay-Malabry |
| Povolání | filozof, novinář, spisovatel, učitel a šéfkuchař |
| Alma mater | Univerzita Complutense v Madridu Université Grenoble-Alpes lycée du Parc |
| Témata | politická filozofie |
| Významná díla | Personalistický manifest Existentialism and Activism |
| Ocenění | Cena Paula Flata (1931) |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emmanuel Mounier (1. března 1905 Grenoble – 23. března 1950 Châtenay-Malabry u Paříže) byl francouzský katolický publicista a filosof, zakladatel personalistického hnutí.
Biografie
Mounier studoval v letech 1924–1927 filosofii v Grenoblu a 1927–1928 v Paříži, učil na středních školách ve Francii a v Belgii a roku 1932 založil s přáteli revue Esprit. Roku 1936 vydal Manifest personalismu, kde klade na první místo starost o prospěch lidské osoby a ostře se vymezuje jak vůči kapitalistické bezohlednosti, tak vůči socialistickému a fašistickému kolektivismu. Po propuštění z válečného zajetí 1940 byl opakovaně vězněn a žil do konce války v ilegalitě. Po osvobození v roce 1944 obnovil časopis Esprit, mnoho psal a cestoval a významně se zasadil o francouzsko-německé smíření. Sebrané spisy vyšly ve čtyřech svazcích 1962-4.
Už v Grenoblu se Mounier zblízka seznámil s hmotnou i duchovní nouzí dělnických čtvrtí a rozhodl se proti ní něco udělat. Východiskem Mounierovy „personalistické revoluce“ je uznání svrchované hodnoty každé lidské osoby. Osoba ovšem není izolovaný jednotlivec, nýbrž potřebuje žít ve svobodném společenství, ve vztazích a zejména v lásce. Uspořádání lidské společnosti musí být zaměřeno především na osobu a její svobodu, nikoli jen na hospodářský rozvoj.
- „Pojem personalismu budeme užívat pro každou nauku a civilizaci, která zastává primát lidské osoby před hmotnými potřebami a podmínkami, které člověk k rozvoji osoby potřebuje.“[1]
- „Někteří nemohou personalismus pochopit proto, že hledají myšlenkový systém, kdežto personalismus je perspektiva, metoda a nárok.“
Mounierovo personalistické hnutí, jež vycházelo z myšlenek Maurice Blondela a Charles Péguyho, mělo velký význam v poválečných letech v Evropě i v USA, přispělo k poválečnému smíření a bylo také – alespoň zpočátku - myšlenkovým základem poválečných křesťansko-demokratických stran i odborových organizací. Trvale ovlivnilo katolickou teologii i některé protestantské teology, např. B. Brunnera a P. Gogartena. Mezi významné personalistické myslitele a autory patří Jean Lacroix, Paul Ludwig Landsberg, Nikolaj Berďajev, Jacques Maritain, Gabriel Marcel, François Mauriac, Romano Guardini, Heinrich Böll a Paul Ricoeur.
Odkazy
Reference
- ↑ Mounier, Manifest personalismu.
Literatura
- E. Mounier, Místo pro člověka: Manifest personalismu. Praha 1948
- J. Lacroix, Smysl člověka. Praha 1970
- P. Wust, Nejistota a odhodlání. Praha 1970
- Filosofický slovník FIN, Olomouc 1998
- Hügli – Lübke (vyd.), Philosophielexikon. Stuttgart 1991
PREISNER, Rio. Americana : zpráva o velmoci (I). Svazek 1. Brno: Atlantis, 1992. 552 s. ISBN 80-7108-041-1. Kapitola 6, s. 307–350.
Související články
Externí odkazy
- Emmanuel Mounier, personalismus, a Catholic Worker Movement v USA - en
- BBKL, heslo Mounier - de
- Stránky časopisu Esprit – fr
- L'Association des amis d'Emmanuel Mounier - fr
Osoba Emmanuel Mounier ve Wikicitátech
Média použitá na této stránce
Picture of the 1930s: Emmanuel Mounier (1905–1950) was a French philosopher. In 1932 he was founder and director of Esprit magazine, the organ of the French Personalist movement. As founder of the exchange association Comité français d'échanges avec l'Allemagne nouvelle in 1948 he was able to influence the German-French politics in the 1950s and 1960s.