Emzar Kviciani

Emzar Kviciani
Emzar Kviciani
Rodné jméno	ემზარ კვიციანი
Narození	25. dubna 1961 (63 let) okres Gulripš
Povolání	politik
Politická strana	Alliance of Patriots of Georgia (2015–2020)
Děti	2 synové, 1 dcera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emzar Kviciani (gruzínsky: ემზარ კვიციანი) (nar. 25. dubna 1961 ve Čchaltě) je bývalý velitel gruzínských vojsk a vůdce gruzínské gerily v oblasti Horní Abcházie, které de-facto vládl od roku 1992 do 2006, než byla jeho milice rozpuštěna během kodorské krize gruzínskými pořádkovými silami. Uprchl do Ruska, ale v roce 2014 byl při pokusu o návrat do Gruzie zatčen. Následně byl odsouzen ke 12 letům vězení, ale po odvolání proti rozsudku mu byl trest výrazně snížen a byl propuštěn na svobodu.

Kviciani se narodil do svanské rodiny ve Čchaltě, nacházející se v soutěsce Kodori v severovýchodní Abcházii, v někdejší Abchazské ASSR, jež byla součástí Gruzínské SSR. Žil tam mezi místními Svany, ale pak odešel studovat zemědělství do Ruska.^[1][2] Jeho minulost za časů Sovětského svazu je obestřena nejasnostmi, každopádně se během studií dostal do problémů se zákonem.^[3] Dle deníku Nezavisimaja gazeta byl třikrát vyšetřován či měl trestní záznamy z těchto důvodů: výtržnictví, krádež a podezření z vraždy, ovšem stíhání za poslední přečin bylo kvůli politickým událostem na začátku 90. let zastaveno.^[2][4] Nic z toho mu však nezabránilo v roce 1988 absolvovat studium na ekonomické fakultě Novosibirského zemědělského institutu.

Po rozpadu Sovětského svazu se vrátil domů do Abcházie, kde však brzy vypukl válka mezi Gruzíny a Abchazy. Kviciani proto založil ozbrojenou gerilu s názvem „Monadire“ (Lovec), se kterou hodlal bránit celou soutěsku Kodori před útoky Abchazů. Jeho jednotka čítala až 350 mužů a úspěšně vytyčený úkol splnila, zejména díky faktu, že po porážce Gruzie v roce 1993 zůstali Lovci jedinou ozbrojenou skupinou Gruzínů respektive Svanů, jež aktivně působila na území Abcházie. Dle vojenských analytiků tak výrazně přispěl k tomu, že oblast Kodorské soutěsky zůstala v Abcházii jako jediná pod kontrolou Gruzínů. Dle jiných zdrojů soutěsku udržel proto, že měl s představiteli Abcházie uzavřenou džentlmenskou dohodu o neútočení, aby ochránil místní populaci zhruba 3 tisíc Svanů.^[4]

Po vyhnání Gruzínců z Abcházie de-facto vládl bez omezení v Kodorské soutěsce, ale s vládou v Tbilisi udržoval jakési minimální vztahy. Proto se po uklidnění bezpečnostní situace v celé Gruzii snažil prezident Eduard Ševardnadze začlenit Kvicianiho milici a jeho aktivity v oblasti do oficiálních gruzínských bezpečnostních a administrativních složek. V roce 1997 byl Kviciani jmenován „zvláštním vyslancem v Kodorské soutěsce“ a o dva roky později „speciálním státním komisařem.“ V roce 1998 byla jeho milice začleněna jakožto speciální jednotka do řad gruzínské armády, avšak ve skutečnosti měla vláda na Kvicianiho a jeho milici i nadále minimální vliv a páky.^[2]

Kviciani měl za peníze gruzínské vlády být podroben vojenskému výcviku u amerických instruktorů, ale z toho nakonec sešlo kvůli jeho kriminálním aktivitám, z nichž ho obviňovali svanští stařešinové jako např. Važa Avaliani, kdy se podílel na únosech lidí a na dalších zločinech, zejména vůči pozorovatelům OSN během 90. let a dále při kodorské krizi v roce 2001, kdy se stýkal s čečenskými ozbrojenci a jejich velitelem Ruslanem Gelajevem, kteří vtrhnuli do Abcházie.^[1][2][4] Jeho pozice však byla neotřesitelná, jeho role v konfliktu sporná, a počet členů jeho milice vzrostl až na 900 mužů ve zbrani.

Během revoluce růží na podzim 2003 byl přítomen v Tbilisi a otevřeně podporoval prezidenta Ševardnadzeho. Po skončení převratu byl novým prezidentem Michailem Saakašvilim po jednání bezpečnostní rady státu Gruzie dne 3. prosince 2004 odvolán z funkce komisaře pro oblast Kodorské soutěsky a zbaven svého postavení, přičemž jeho pravomoci přebrala vláda exilové Autonomní republiky Abcházie v Tbilisi a jeho milice Monadire byla v květnu 2005 na rozkaz ministra obrany Irakliho Okruašviliho rozpuštěna kvůli kriminálním aktivitám jejích členů. Jakmile ale o rok později ministr obrany začal nahrazovat někdejší milicionáře z Monadire vojáky z gruzínské armády, vypověděl Kviciani 22. července 2006 vládě v Tbilisi poslušnost a pohrozil, že svrhne vládu.^[5] Vláda o tři dny později reagovala vysláním armády do soutěsky Kodori, přičemž byli během potyčky s Kvicianiovou milicí zraněni čtyři vojáci, nicméně gruzínská armáda dne 26. července oznámila, že ovládla soutěsku.^[5] Tu začala vláda nazývat íHorní Abcházie.

Sám Kviciani uprchl se zhruba 50 zbylými členy milice do hor, ale obklíčili ho vojáci a policie, která na něj měla v rukou čerstvý zatykač, protože ho vláda obvinila ze vzpoury, z vedení ilegální ozbrojené organizace a z nedovoleného ozbrojování. Ze stejných zločinů byla obviněna a nakonec i zatčena i jeho sestra Nora Kvicianiová, jež byla předsedkyní čchaltské vesnické rady, kterou úřady umístily do vyšetřovací vazby a nakonec odsoudily na 6 a půl roku do vězení. Při přestřelce však byla zabita místní žena a Kvicianimu bylo dovoleno opustit pozici, aby se zamezilo dalším případným obětem.^[5]

Kviciani nakonec uprchl do Ruska, ale bylo proti němu i nadále vedeno trestní řízení, na jehož základě mu byl v roce 2007 dle rozsudku v nepřítomnosti zkonfiskován majetek.^[4] Z Moskvy potom Kviciani vyhrožoval, že proti Gruzii povede partyzánskou válku.^[1].

V roce 2014, dva roky po změně režimu v Gruzii, se Kviciani vrátil do země a prostřednictvím sociálních sítí tvrdil, že je připraven postavit se před soud, neboť vyjádřil přání spolupracovat s úřady a domoci se spravedlnosti.^[4][6][7] 27. února byl tedy na letišti Tbilisi zatčen ihned po příletu a umístěn do vazby. Byl postaven před soud v Zugdidi, jenž 17. listopadu téhož roku uznal Emzara Kvicianiho vinného z přečinů vzpoury a vedení ilegální ozbrojené organizace, přičemž v průběhu líčení Kviciani tato obvinění odmítal.^[3] Byl odsouzen nejprve k 16 letům vězení, ty však byly amnestií sníženy na 12 let. Ve vězení nakonec nebyl dlouho, neboť 28. ledna 2015 odvolací soud v Kutaisi schválil dohodu mezi jeho týmem právních zástupců a prokurátorem, kdy mu byl trest snížen na pouhých 11 měsíců, které si již odpykal během svého pobytu ve vazbě.^[8] Sám Kviciani po propuštění z vězení řekl novinářům, že by se svou pravdou a vlastní obhajobou u soudu stejně neuspěl, takže souhlasil s dohodou, třebaže dle rozsudku bude v bodech své obžaloby vinen a po výkonu trestu propuštěn a ne nevinen.

Jeho propuštění přivítala gruzínská vláda, vedená hnutím Gruzínský sen, avšak verdikt odvolacího soudu v Kutaisi odsoudila opoziční strana Sjednocené národní hnutí bývalého prezidenta Saakašviliho, jež byla u moci v době, kdy Kviciani provedl svoji vzpouru během Kodorské krize, a vyjádřila podezření, že vláda nyní Kvicianiho využije k zastrašení opozice.^[8] Po propuštění se Kviciani začal domáhat vrácení svého majetku, který mu v roce 2007 úřady zabavily, a který skončil převážně v rukou členů Sjednoceného národního hnutí.^[9]

Kviciani v březnu 2015 vstoupil do aktivní politiky a stal se členem konzervativní pravicové strany Aliance patriotů Gruzie, kde se brzy dostal do jejího vedení.^[10] Při následujících parlamentních volbách v roce 2016 získala tato strana šest poslaneckých mandátů a Kviciani usedl do poslaneckých lavic.^[11] Spolu s touto stranou pak zamířil do opozice.

V roce 2018 Kviciani odeslal do parlamentu návrh zákona, který by v Gruzii zakazoval nošení burek a nikábů na veřejnosti. Tento zákaz hájil nemožností identifikovat pachatele možných teroristických útoků, který by byl zahalen. Návrh později parlament projednal.^[12] Kviciani se v těchto časech často ukazoval na protestních shromážděních v Tbilisi, které organizovala extrémně pravicová strana Gruzínský marš, která odmítá LGBT a imigranty v zemi.^[12]

V televizní debatě v dubnu 2018 se Kviciani veřejně přiznal ke spolupráci s ruskými zpravodajskými službami, konkrétně s GRU, kterou vysvětlil tak, že naschvál jejich jménem šířil falešná, nepravdivá a propagandistická prohlášení.^[13]

V roce 2020 oznámil svůj odchod ze strany, což vysvětlil takto: „Zbývají mi čtyři měsíce v parlamentu a chci je strávit co nejlépe. Nechci svým riskantním jednáním ublížit svým blízkým. Odcházím ze strany a odcházím z frakce. Chci popřát svým přátelům úspěch v jejich politickém i osobním životě.“ Dále dodal, že chce prostřednictvím sebeobětování zintenzivnit boj za zachování existence gruzínského národa.^[14]