Eněrgija

Eněrgija
Raketa Eněrgija
Země původu	Sovětský svaz Sovětský svaz
Rodina raket	Eněrgija
Výrobce	RKK Energija
Účel	těžká nosná raketa k vynášení raketoplánu Buran
Rozměry
Výška	58,76 m
Průměr	18 m
Hmotnost	vzletová: 2400 tun
Nosnost
na LEO	100 000 kg
Historie startů
Status	vyřazena
Kosmodrom	Bajkonur
Celkem startů	2
Úspěšné starty	2
Selhání	0
První start	15. května 1987
Poslední start	15. listopadu 1988
První stupeň  – blok A (Zenit)
Počet stupňů	4
Motor	1× čtyřkomorový RD-170 (na každém bloku)
Tah	29 000 kN (na moři) 32 000 kN (ve vakuu)
Specifický impuls	309 s (na moři) 338 s (ve vakuu)
Doba zážehu	156 s
Palivo	RP-1/LOX
Druhý stupeň  – blok C (centrální stupeň)
Motor	4× jednokomorový RD-0120
Tah	5 800 kN (na moři) 7 500 kN (ve vakuu)
Specifický impuls	359 s (na moři) 454 s (ve vakuu)
Doba zážehu	470 s
Palivo	LH2/LOX

Eněrgija (rusky Энергия – „energie“) byla sovětská nosná raketa navržená pro vynášení raketoplánu Buran. Při jejím vzniku se také počítalo s možností vynášení částí vesmírných stanic nebo malých bitevních kosmických stanic. V případě přidání pomocných raket je nosič schopný dostat na oběžnou dráhu až cca 180 tun nákladu. (V této verzi nikdy neletěla.) ^[1]

Její vývoj byl započat po neúspěších rakety N-1. Nesmírné náklady na její vývoj a náklady na vývoj Buranu jsou někdy zmiňovány jako jedna z mnoha příčin ekonomického kolapsu Sovětského svazu. Oba projekty byly realizovány, aby vyrovnaly domnělou převahu USA ve vesmíru.

Raketa Eněrgija byla vypuštěna pouze dvakrát. Při prvním startu 15. května 1987 vynesla maketu bezpilotní vojenské stanice Poljus, která měla být po dokončení vývoje schopna lasery ničit nepřátelské družice. Raketa stanici úspěšně vynesla do kosmu, ta se však kvůli chybě v řídícím systému zřítila do Tichého oceánu.^[2]

Při svém druhém startu 15. listopadu 1988 Eněrgija vynesla raketoplán Buran. Další výroba nepokračovala, ze startovacích bloků vychází další typ raket Zenit.

Čtyři silné startovací bloky na kapalný kyslík a kerosin, každý s jedním čtyřkomorovým raketovým motorem RD-170, jsou připojeny k centrálnímu druhému stupni na kyslík a vodík se čtyřmi motory RD-120.

• Eněrgija-M – plánovaná redukovaná Eněrgija obsahující pouze dva startovací stupně a jeden motor RD-120. Byla určená pro komerční využití, ale pro nedostatek užitečných zařízení vhodných k vypuštění byl vývoj zastaven.
• Vulkán – varianta Eněrgije s osmi startovacími bloky o nosnosti 175 tun na nízkou oběžnou dráhu.
• Eněrgija 2 – plánovaná znovupoužitelná těžká raketa přistávající automaticky jako raketoplán. Startovací bloky by byly vyloveny z moře. Při vynášení těžších nákladů by mohly být připojeny rakety Zenit.

V současné době Rusko vyvíjí novou supertěžkou raketu Jenisej, která bude na prvním stupni využívat čtyřkomorové motory RD-171MV, což jsou modifikované verze motoru RD-170 používaného na raketě Eněrgija.^[3]

• Almaz
• Saturn V
• RD-180 – motor odvozený od motoru RD-170, který byl používán ve startovacích motorech Eněrgije
• RD-191 – odvozený motor, používaný nosnými raketami Angara.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eněrgija na Wikimedia Commons
• Stránky o budoucím využití Eněrgijí (anglicky) Archivováno 12. 3. 2006 na Wayback Machine.
• Eněrgija (anglicky)
• Stránky výrobce motoru RD-170 a RD-120 (rusky)
• Video o motoru RD-170 (rusky)