Ena Šibaharaová
| Ena Šibaharaová 柴原 瑛菜 | |
|---|---|
_01.jpg) Ena Šibaharaová na US Open 2024 | |
| Stát |  Spojené státy americké (2014 – červen 2019)  Japonsko (od července 2019) |
| Datum narození | 12. února 1998 (26 let) |
| Místo narození | Mountain View, Kalifornie, Spojené státy americké |
| Bydliště | Rancho Palos Verdes, Kalifornie, Spojené státy americké |
| Výška | 170 cm[1] |
| Profesionálka od | 2018 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 2 027 140 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 133–93 |
| Nejvyšší umístění | 132. místo (21. října 2024) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| US Open | 2. kolo (2024) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 206–119 |
| Tituly | 11 WTA, 1 WTA 125, 7 ITF |
| Nejvyšší umístění | 4. místo (21. března 2022) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | finále (2023) |
| French Open | čtvrtfinále (2020) |
| Wimbledon | semifinále (2021) |
| US Open | 3. kolo (2021, 2022) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Turnaj mistryň | semifinále (2021) |
| Olympijské hry | 2. kolo (2024) |
| Smíšená čtyřhra | |
| Tituly | 1 |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (2022) |
| French Open | vítězka (2022) |
| Wimbledon | čtvrtfinále (2024) |
| US Open | semifinále (2023) |
| Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
| Olympijské hry | čtvrtfinále (2024) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 21. října 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ena Šibaharaová (japonsky 柴原 瑛菜, Šibahara Ena, * 12. února 1998 Mountain View, Kalifornie) je japonsko-americká profesionální tenistka, deblová specialistka, která do června 2019 reprezentovala rodné Spojené státy[2] a následně začala nastupovat za Japonsko.[3] Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jedenáct deblových turnajů včetně Miami Open 2021 a Canadian Open 2023. K nim přidala trofej ze čtyřhry série WTA 125. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve čtyřhře.[4]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2024 na 132. místě a ve čtyřhře v březnu 2022 na 4. místě. Trénuje ji Šuhei Šibahara.[5][1]
V juniorském tenise triumfovala s krajankou Jadou Hartovou ve čtyřhře US Open 2016.[6] Na stejném grandslamu debutovala mezi dospělými v ženské čtyřhře. S Nizozemcem Wesleym Koolhofem vyhrála smíšenou čtyřhru French Open 2022 po finálovém vítězství nad norsko-belgickým párem Ulrikke Eikeriová a Joran Vliegen.[7]
V japonském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2020 cartagenským kvalifikačním kolem proti Španělsku, v němž za rozhodnutého stavu vyhrála s Aojamovou čtyřhru nad párem Arruabarrenová a Bolsovová. Japonky odešly poraženy 1:3 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 8–1 ve čtyřhře.[8]
V letech 2016–2018 studovala sociologii na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, kde hrála univerzitní tenis za tým UCLA Bruins.[5]
Tenisová kariéra
_(29569477270).jpg)
V rámci událostí okruhu ITF debutovala v únoru 2014, když do čtyřhry turnaje v kalifornském Rancho Santa Fe s dotací 25 tisíc dolarů obdržela po boku krajanky Man-Son-Hingové divokou kartu. V úvodním kole však Američanky prohrály.[4] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během června 2018 na události v louisianském Baton Rouge s rozpočtem 25 tisíc dolarů, na němž s Hayley Carterovou ovládly čtyřhru.[4][1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském deblu US Open 2016 po obdržení divoké karty. S krajankou Jadou Hartovou skončily v úvodním kole na raketách indicko-českých turnajových sedmiček Sanii Mirzaové a Barbory Strýcové po dvousetovém průběhu. Jednalo se zároveň o její první utkání na okruhu WTA Tour.[4][1]
Premiérovou účast na túře WTA, vyjma grandslamu, zaznamenala v bogotské čtyřhře Copa Colsanitas 2019. S Američankou Hayley Carterovou se probojovaly až do finále, v němž uhrály jen tři gemy na australskou dvojici Zoe Hivesová a Astra Sharmaová.[9] Další finálové zápasy odehrála po boku Japonky Šúko Aojamové. Z prvního z nich na Silicon Valley Classic 2019 v kalifornském San José odešly poraženy od nejvýše nasazeného, americko-českého páru Nicole Melicharová a Květa Peschkeová.[10] Poté již získaly šňůru trofejí, když od říjnového Tianjin Open 2019 v Tchien-ťinu[11] do srpnového Tennis in the Land 2021 v Clevelendu vyhrály všech osm finále, do nichž postoupily.
Finále na Grand Slamu
Ženská čtyřhra: 1 (0–1)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 2023 | Australian Open | tvrdý | Šúko Aojamová |  Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 4–6, 3–6 |
Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 2022 | French Open | antuka |  Wesley Koolhof |  Ulrikke Eikeriová Joran Vliegen | 7–6(7–5), 6–2 |
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 17 (11–6)
| Legenda |
|---|
| Grand Slam (0–1) |
| Turnaj mistryň (0) |
| Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (2–1) |
| Premier / WTA 500 (5–3) |
| International / WTA 250 (4–1) |
| Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | . dubna 2019 | Bogotá, Kolumbie | International | antuka | Hayley Carterová |  Zoe Hivesová Astra Sharmaová | 1–6, 2–6 |
| Finalistka | 2. | 4. srpna 2019 | San José, Spojené státy | Premier | tvrdý | Šúko Aojamová | Nicole Melicharová Květa Peschkeová | 4–6, 4–6 |
| Vítězka | 1. | 13. října 2019 | Tchien-ťin, Čína | International | tvrdý | Šúko Aojamová | Nao Hibinová Miju Katová | 6–3, 7–5 |
| Vítězka | 2. | 20. října 2019 | Moskva, Rusko | Premier | tvrdý (h) | Šúko Aojamová | Kirsten Flipkensová Bethanie Mattek-Sandsová | 6–2, 6–1 |
| Vítězka | 3. | 16. února 2020 | Petrohrad, Rusko | Premier | tvrdý (h) | Šúko Aojamová | Kaitlyn Christianová  Alexa Guarachiová | 4–6, 6–0, [10–3] |
| Vítězka | 4. | 13. ledna 2021 | Abú Zabí, Spojené arabské emiráty | WTA 500 | tvrdý | Šúko Aojamová | Hayley Carterová  Luisa Stefaniová | 7–6(7–5), 6–4 |
| Vítězka | 5. | 6. února 2021 | Melbourne, Austrálie | WTA 500 | tvrdý | Šúko Aojamová |  Anna Kalinská Viktória Kužmová | 6–3, 6–4 |
| Vítězka | 6. | 4. dubna 2021 | Miami, Spojené státy | WTA 1000 | tvrdý | Šúko Aojamová | Hayley Carterová Luisa Stefaniová | 6–2, 7–5 |
| Vítězka | 7. | 26. června 2021 | Eastbourne, Velká Británie | WTA 500 | tráva | Šúko Aojamová | Nicole Melicharová Demi Schuursová | 6–1, 6–4 |
| Vítězka | 8. | 28. srpna 2021 | Cleveland, Spojené státy | WTA 250 | tvrdý | Šúko Aojamová | Christina McHaleová  Sania Mirzaová | 7–5, 6–3 |
| Finalistka | 3. | 19. března 2022 | Indian Wells, Spojené státy | WTA 1000 | tvrdý | Asia Muhammadová |  Sü I-fan Jang Čao-süan | 5–7, 6–7(4–7) |
| Finalistka | 4. | 29. ledna 2023 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | Grand Slam | tvrdý | Šúko Aojamová | Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková | 4–6, 3–6 |
| Finalistka | 5. | 9. dubna 2023 | Charleston, Spojené státy | WTA 500 | antuka (z) |  Giuliana Olmosová | Danielle Collinsová Desirae Krawczyková | 6–0, 4–6, [12–14] |
| Vítězka | 9. | 18. června 2023 | Rosmalen, Nizozemsko | WTA 250 | tráva | Šúko Aojamová | Viktória Hrunčáková Tereza Mihalíková | 6–3, 6–3 |
| Vítězka | 10. | 13. srpna 2023 | Montréal, Kanada | WTA 1000 | tvrdý | Šúko Aojamová | Desirae Krawczyková Demi Schuursová | 6–4, 4–6, [13–11] |
| Finalistka | 6. | 15. října 2023 | Čeng-čou, Čína | WTA 500 | tvrdý | Šúko Aojamová |  Gabriela Dabrowská  Erin Routliffeová | 2–6, 4–6 |
| Vítězka | 11. | 20. října 2024 | Ósaka, Japonsko | WTA 250 | tvrdý |  Laura Siegemundová |  Cristina Bucșová  Monica Niculescuová | 3–6, 6–2, [10–2] |
Finále série WTA 125
| Legenda | |
|---|---|
| D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
| WTA 125 (1–1 Č) | |
Čtyřhra: 2 (1–1)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | leden 2019 | Newport Beach, Spojené státy | tvrdý | Hayley Carterová | Yanina Wickmayerová Taylor Townsendová | 6–3, 7–6(7–1) |
| Finalistka | 1. | listopad 2019 | Houston, Spojené státy | tvrdý | Sharon Fichmanová | Luisa Stefaniová Ellen Perezová | 6–1, 4–6, [5–10] |
Finále na okruhu ITF
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
| 50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Čtyřhra (7 titulů)
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 23. června 2018 | Baton Rouge, Spojené státy | tvrdý | Hayley Carterová | Astra Sharmaová Gabriela Talabová | 6–3, 6–4 |
| 2. | 4. srpna 2018 | Lexington, Spojené státy | tvrdý | Hayley Carterová | Sanaz Marandová Victoria Rodríguezová | 6–3, 6–1 |
| 3. | 7. října 2018 | Stockton, Spojené státy | tvrdý | Hayley Carterová | Quinn Gleasonová Luisa Stefaniová | 7–5, 5–7, [10–7] |
| 4. | 9. listopadu 2018 | Lawrence, Spojené státy | tvrdý (h) |  Vladica Babićová |  Anna Danilinová Xenija Laskutovová | 6–4, 6–2 |
| 5. | 17. listopadu 2018 | Norman, Spojené státy | tvrdý | Vladica Babićová | María José Portillo Ramírezová Sofia Sewingová | 6–2, 6–3 |
| 6. | 24. února 2019 | Rancho Santa Fe, Spojené státy | tvrdý | Hayley Carterová | Francesca Di Lorenzová Caty McNallyová | 7–5, 6–2 |
| 7. | 18. května 2019 | Kurume, Japonsko | koberec | Hiroko Kuwataová | Erina Hajašiová Mojuka Ušijimová | 0–6, 6–4, [10–7] |
Finále na juniorském Grand Slamu
Čtyřhra juniorek: 1 (1–0)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 2016 | US Open | tvrdý | Jada Hartová | Kayla Dayová Caroline Dolehideová | 4–6, 6–2, [13–11] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ena Shibahara na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Ena Šibaharaová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 21. října 2024
- ↑ W100 Ilkley (17 Jun 2019 - 23 Jun 2019) - Doubles - Main Draw Ilkley Trophy - 100,000USD (Grass - Outdoor) [PDF]. International Tennis Federation [cit. 2020-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-19. (anglicky)
- ↑ Ženská čtyřhra na Swedish Open 2019 [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Ena Šibaharaová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 21. října 2024
- ↑ a b Ena Shibahara Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Matthew Lopez. Ex-Peninsula Star Shibahara, UCLA teammate Hart win U.S. Open Junior Doubles [online]. Daily Breeze, 2016-09-10 [cit. 2016-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Shibahara and Koolhof win mixed doubles title in historic French Open final. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-02 [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ena Šibaharaová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 21. října 2024
- ↑ Tim O'Connor. Zoe Hives wins WTA doubles title at Claro Open Colsanitas in Bogota, Colombia [online]. The Courier, 2019-04-14 [cit. 2019-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK. Tenistka Peschkeová má 33. titul ve čtyřhře. V San Jose triumfovala po boku Američanky Melicharové. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-08-05 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.
- ↑ Shuko Aoyama and ena Shibahara won the tournament in Tianjin in pairs [online]. Best Sport News, 2019-10-13 [cit. 2019-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-16. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ena Šibaharaová na Wikimedia Commons - Ena Šibaharaová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Ena Šibaharaová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Ena Šibaharaová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Ena Šibaharaová v databázi Olympedia (anglicky)
- Ena Šibaharaová na Facebooku
- Ena Šibaharaová na X (dříve Twitteru)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0..svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Autor: Hameltion, Licence: CC BY-SA 4.0
Ena Shibahara at practice ahead of the 2024 US Open