Endosymbióza

Mravenec druhu Camponotus pennsylvanicus, který má uvnitř svého těla bakterie rodu Blochmannia a Wolbachia. Ty mu pravděpodobně pomáhají trávit potravu

Endosymbióza je symbióza (soužití) dvou druhů organismů, z nichž jeden žije uvnitř těla toho druhého, a to buď v tělesných dutinách nebo v mezibuněčném prostoru (extracelulární endosymbióza), nebo přímo v buňkách hostitele (intracelulární endosymbióza). Někteří autoři označením endosymbióza míní pouze endosymbiózu extracelulární, zatímco symbiózu intracelulární označují termínem endocytobióza, dříve též jen cytobióza.[1]

Termín endosymbióza pochází z řeckých slov endo (vnitřní), sym (společně) a biosis (žití). Příkladem jsou hlízkové bakterie, které fixují dusík (např. Rhizobium) a žijí v kořenech luštěnin. Podobně určité jednobuněčné řasy (tzv. zooxanthely) žijí v korálech a některé bakterie pomáhají trávit potravu např. hmyzu včetně termitů. Další bakterie jako např. enterobakterie Sodalis pomáhají hmyzu syntetizovat vitamíny. [2] Bakterie Wolbachia aktivně ovlivňuje produkci potomků hmyzu.

Někdy je endosymbióza obligátní (tzn. nemůže bez ní žít ani endosymbiont, ani hostitel), jako jsou hlubokomořští červi z rodu Riftia, které nemají střevo a potravu získávají od jejich endosymbiotických bakterií.

Někdy endosymbióza může hostiteli nebo endosymbiontovi být na obtíž (viz články symbióza a parazitismus).

Endosymbiotický původ buněčných organel

Podrobnější informace naleznete v článku Endosymbiotická teorie.

Všeobecně se má za to, že určité organely eukaryotické buňky, a to hlavně mitochondrie a plastidy (např. chloroplasty), se vyvinuly z bakteriálních endosymbiontů. Tato teorie, kterou rozvinula a popularizovala hlavně Lynn Margulis, se nazývá endosymbiotická teorie.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Endosymbiont na anglické Wikipedii.

  1. ↑ LHOTSKÝ, Josef. Úvod do studia symbiotických interakcí mikroorganismů. Nový pohled na viry a bakterie. Praha: Academia, 2015. 208 s. ISBN 978-80-200-2480-0. S. 22–23, 30–36, aj. 
  2. ↑ PERLMUTTER, Jessamyn I.; BORDENSTEIN, Seth R. Microorganisms in the reproductive tissues of arthropods. Nature Reviews Microbiology. 2020-02, roč. 18, čís. 2, s. 97–111. Dostupné online [cit. 2021-01-10]. ISSN 1740-1526. DOI 10.1038/s41579-019-0309-z. (anglicky) 

Související články

Média použitá na této stránce

Camponotus pennsylvanicus.png
Autor: (Photo courtesy of Adam B. Lazarus.), Licence: CC BY 2.5

A carpenter ant, Camponotus pennsylvanicus, Hosts the Mutualistic Bacterial Endosymbiont Blochmannia.

Like all species of the ant genus Camponotus, the wood-nesting C. pennsylvanicus (shown here) possesses an obligate bacterial endosymbiont called Blochmannia. The small genome of Blochmannia retains genes to biosynthesize essential amino acids and other nutrients (Gil et al. 2003), suggesting the bacterium plays a role in ant nutrition. Many Camponotus species are also infected with Wolbachia, an endosymbiont that is widespread across insect groups.