Endre Hadik-Barkóczy

Endre hrabě Hadik-Barkóczy
Předseda Sněmovny magnátů
Ve funkci: 19. června 1917 – 22. června 1918
Předchůdce	Samuel Jósika
Nástupce	Gyula Wlassics
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana Národní strana ústavy
Narození	1. listopadu 1862 Pavlovce nad Uhom Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	4. března 1931 (ve věku 68 let) Budapešť Maďarsko Maďarsko
Rodiče	Béla Hadik
Profese	politik
Commons	Endre Hadik-Barkóczy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Endre hrabě Hadik-Barkóczy (maďarsky Futaki gróf Hadik Endre János Ferenc Antal, německy Andreas Johann Franz Anton Graf Hadik von Futak; 1. listopadu 1862 Pavlovce nad Uhom – 4. března 1931 Budapešť) byl uherský šlechtic, politik a velkostatkář. Jako dědic velkého majetku v Horních Uhrách po matce přijal v roce 1887 jméno Hadik-Barkóczy, od mládí byl aktivním politikem v obou komorách uherského parlamentu. V letech 1917–1918 byl předsedou Sněmovny magnátů, po zániku Rakouska-Uherska žil v soukromí na svých statcích na Slovensku.

Pocházel ze šlechtické rodiny Hadiků,^[1][2] narodil se na rodovém sídle v Pavlovcích nad Uhom na východním Slovensku (zámek dnes již neexistuje). Narodil se jako nejstarší syn kontradmirála hraběte Bély Hadika (1822–1885) a jeho manželky Ilony, rozené hraběnky Barkóczyové (1833–1887).^[3][4] Vzhledem k tomu, že Ilona byla po otci dědičkou rozsáhlých statků v Zemplínské župě, přijal Endre po její smrti alianční jméno Hadik-Barkóczy (1887).^[5] Středoškolské vzdělání získal v Košicích, poté studoval ekonomii na univerzitě ve Stuttgartu.

V roce 1888 byl jmenován dědičným členem Sněmovny magnátů, o rok později se stal c. k. komořím a v roce 1891 čestným rytířem Maltézského řádu.^[6] V letech 1892–1896 a 1901–1904 byl poslancem uherského parlamentu a patřil k Liberální straně. V roce 1903 byl jmenován c. k. tajným radou a o rok později spolu s mladším bratrem Jánosem opustil Liberální stranu a připojil se ke stoupencům Gyuly Andrássyho. V roce 1905 znovu neúspěšně kandidoval ve volbách a poté se politice věnoval nadále jen z pozice člena Horní sněmovny. Krátce před zánikem monarchie byl v letech 1917–1918 předsedou Sněmovny magnátů.^[7] Po roce 1918 žil v soukromí na svém zámku Tovarné na Slovensku, v roce 1927 byl znovu povolán do Horní sněmovny.

V roce 1895 se oženil s hraběnkou Klárou Zichyovou (1875–1946), která se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[8] Přes její sestru Eleonoru byl mimo jiné švagrem výše zmíněného Guyly Andrássyho.^[9] Z jejich manželství se narodily dvě děti. Dcera Eleonora (1895–1923) byla manželkou knížete Huberta Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürsta, syn Endre po druhé světové válce emigroval do USA.

Ve veřejném životě se angažovali i Endreho mladší bratři. János (1863–1933) byl též dlouholetým poslancem, za první světové války ministrem výživy a v říjnu 1918 krátce uherským předsedou vlády. Další bratr Maximilian (1868–1921) působil v diplomacii, byl rakousko-uherským vyslancem v Mexiku a Švédsku. Nejmladší z bratrů Béla (1870–1912) byl županem Zemplínské župy.

Po rodičích byl majitelem velkostatků v několika župách, vlastnil celkem přes 22 000 hektarů půdy. Největší podíl připadal na Zemplínskou župu (dědictví po matce z rodu Barkóczyů), jeho pozemky zasahovaly i do oblasti dnešní Zakarpatské Ukrajiny (Užská župa).^[10] Po zániku monarchie se dostal do sporu s Československou republikou během pozemkové reformy v otázce vyplacení finanční náhrady za zabavený majetek.^[11] Jeho hlavním sídlem byl na východě Slovenska zámek Tovarné, který byl zničen přechodem sovětské armády v závěru druhé světové války.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Endre Hadik-Barkóczy na Wikimedia Commons
• Dějiny rodu Hadiků
• Rodina Hadiků in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich