Engadin
Engadin (rétorománsky Engiadina) je region ve východní části Švýcarska. Tvoří ho protáhlé údolí na horním toku Innu mezi Malojským průsmykem a rakouskou hranicí, ohraničené pohořím Bernina na jihovýchodě a Albula na severozápadě. Administrativně náleží ke kantonu Graubünden a dělí se na Horní Engadin s centry ve Svatém Mořici a Samedanu a Dolní Engadin, jehož hlavním městem je Scuol; hranice mezi nimi probíhá u obce Zernez. Engadin je jedinou částí Švýcarska, která je odvodňována do Černého moře.[1]
Název
V latinském textu z 10. století se poprvé objevuje název vallis Eniatina. Je odvozen od domorodého pojmenování Innu En a koncovky -ates, používané v keltských jazycích pro označení obyvatel určitého území.[2]
Přírodní podmínky
Údolí je dlouhé okolo 100 km a žije v něm okolo 25 000 obyvatel, nadmořská výška se pohybuje okolo 1600 m. Nejvyšší horou je Piz Bernina (4 048 m n. m.). Podnebí je slunečné, díky čistému vzduchu a množství minerálních pramenů se zde nacházejí četné lázně. Provozují se zimní sporty, pro návštěvníky se pořádají tradiční jízdy na saních zvané Schlittéda, každoročně se koná závod v běhu na lyžích Engadin Skimarathon. Oblíbené jsou také vyjížďky vlakem po horské Rhétské dráze. Pro krajinu Engadinu jsou charakteristické vysokohorské louky i modřínové a limbové lesy, žijí zde jeleni, kozorožci a supi. Na území Engadinu leží Švýcarský národní park, nacházejí se zde horská jezera Silsersee a Silvaplana, v nejvyšších polohách se drží ledovce. Významnou turistickou atrakcí je středověký hrad Tarasp nebo vesnice Guarda s dochovanými ukázkami původní horské architektury (tzv. Engadinerhaus).
Obyvatelstvo
Oblast byla osídlena již v době bronzové, ve starověku byla součástí provincie Raetie. Ve středověku patřila k Tyrolskému hrabství a od roku 1363 Habsburkům, od té doby žije v Dolním Engadinu početná katolická menšina.[3] Součástí Švýcarska se stal Engadin v roce 1803. Většinu obyvatel údolí tvoří Rétorománi, hovořící dialekty vallader a puter, k symbolům Engadinu patří tradiční pozdrav „Allegra“. Díky odlehlosti kraje se zachoval svérázný folklór, k němuž patří kroj a lidové divadlo, i kulinářské speciality, jako je engadinský ořechový koláč. Původní život horalů popsala ve svých knihách Selina Chönz.
Kulinářské speciality
Mezi známé dezerty regionu se řadí dort z křehkého těsta plněný karamelizovanými vlašskými ořechy Engadiner Nusstorte a dort z křehkého těsta, máslového krému a florentinské hmoty Engadiner Torte. Mezi speciality regionu patří také hruškový chléb Birnbrot.
Reference
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Engadin na Wikimedia Commons - Moje Švýcarsko
- Panoramata, jaká hned tak neuvidíte. Engadin, nám nejbližší Švýcarsko. (Cestování iDnes)
Média použitá na této stránce
(c) Thomas Römer/OpenStreetMap data, CC BY-SA 2.0
Map of Inn river (including drainage basin)
The famous view of Upper Engadine valley from the Muottas Muragl area. The lakes of Staz, St. Moritz, Silvaplana and Sils are visible on the photo.
Autor: Petr Alder, Licence: CC BY-SA 3.0
Switzerland „Muottas Muragel“ view to the Lakes and Mountains near St. Moritz, from near the station of the Cable Railway Muottas Muragel. Starting from left Val Roseg with the Rosegglacier (Vadret da Roseg), at the end of the valley Piz Glüschaint (3594m); in the middle of the image Piz Rosatsch (3123m) with Pontresina down in the valley and Lake Staz on the northern slope; to the right Lake St. Moritz, Lake Champfèr, Lake Silvaplana, Lake Sils ending in the northeast side of Maloja Pass. At the outmost right side Piz Lagrev (3165 m).
Национальный костюм, Верхний Энгадин