Enrico Baj

Enrico Baj
Enrico Baj (1954)
Narození	31. října 1924 Milán
Úmrtí	16. června 2003 (ve věku 78 let) Vergiate
Alma mater	Akademie krásných umění Brera Milánská univerzita
Povolání	malíř, sochař, ilustrátor, rytec leptů a kreslíř
Ovlivněný	CoBrA
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Enrico Baj (31. října 1924 Milán – 16. června 2003 Vergiate) byl italský malíř, anarchista a patafyzik se vztahem k surrealismu.

Život

Enrico Baj studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Breře a na univerzitě v Miláně. Od počátku 50. let 20. století sledoval cestu paralelní se surrealismem. Ve svých novátorských projevech by mohl být srovnáván s F. Picabiou. V roce 1951 založil spolu s S. Dangelem hnutí Movimento nucleare (nebo Movimento Arte Nucleare), považované za italský protějšek uměleckého hnutí CoBrA. Svůj prvý manifest publikovali oba umělci v Bruselu.

V roce 1953 se sblížil s malířem Asgerem Jornem. Společně založili Mezinárodní hnutí za imaginistický Bauhaus. Uspořádal také mezinárodní setkání keramiků v Albisole, jehož se zúčastnili malíři Roberto Matta a Roland Giguère.

Od roku 1955, po setkání s Eduardem Jaguerem se účastnil výstav uměleckého hnutí Phases. Po setkáních s E. L. T. Mesensem v Londýně, Marcelem Duchampem a Arturo Schwarzem v New Yorku se v roce 1962 v Paříži poznal s André Bretonem. Později se účastnil i mezinárodních surrealistických projektů. Pomohl anarchistickému hnutí v Itálii i jinde ve světě. Věnoval několik svých děl Mezinárodnímu středisku pro výzkum anarchismu v Lausanne, což tomuto středisku umožnilo z jejich prodeje do galerií uskutečnit některé projekty.

Enrico Baj se účastnil také Patafysického hnutí a byl jmenován „satrapou“ s titulem Imperator Analogico Patafysického kolegia v Miláně. ^[1]

Monografie

• Enrico Baj, Enrico Baj, Paris, Filipacchi, 1980, ISBN 285018408X.
• Enrico Baj, Lettres 1953-1961. Musée d'Art Moderne, 1989, ISBN 2907571044.
• Enrico Baj, Jean Baudrillard, Enrico Baj, Galerie Beaubourg, Éditions La Différence, 1991,ISBN 2729106170.
• Enrico Baj, Inactualité de l'art et Pataphysique suivi du Manuel de survie, collection L'art en écrit, Paříž, éditions Jannink, 1998.
• Enrico Baj, Sous l'art, l'or, Atelier de création libertaire, 2002, ISBN 2905691832
• Enrico Baj, La Patafisica, Milano, Abscondita, 2009.
• Enrico Baj, Ecologia dell’arte, Milano, Abscondita, 2013.

Kolektivní díla

• Joyce Mansour, Ça, avec Enrico Baj, Paříž, Le Soleil noir, 1970.
• Enrico Baj a Laurent Chollet, Grand Tableau antifasciste collectif, Éditeur Dagorno, 2000, ISBN 2910019632.
• Enrico Baj, Gilbert Perlein, Jacqueline Péglion, Enrico Baj, monstres, figures, histoires d'Ubu, exposition au Musée d'Art moderne et d'Art contemporain de Nice, 1998-1999, Régie Autonome Comptoirs, 2000, ISBN 2901412912.
• Alain Jouffroy, Silvia Pegoraro a Enrico Baj, Baj chez Proust, les Guermantes, Éditeur Skira, 2000, ISBN 8881187744.
• Matthieu Messagier a Enrico Baj, Un carnet du dedans, Collection Avant Post, Éditeur Urdla, 2002, ISBN 2914839057.
• Enrico Baj a Paul Virilio, Discours sur l'horreur de l'art, Atelier de création libertaire, 2003, ISBN 2905691840 .

Bibliografie

• Alain Jouffroy, Enrico Baj, Le Musée de Poche, Paris, 1972.
• José Pierre, L'Univers surréaliste, Somogy, Paris, 1983, str. 302.
• Gabriele Huber, Enrico Baj und die künstlerischen Avantgarden 1945-1964, Berlín, Mann (Gebr.), 2003, ISBN 3786119961 .
• Otto Hahn, Voyage à trois : Enrico Baj, Hervé di Rosa, Richard di Rosa, éditions Au Même Titre, 2000, ISBN 2912817048.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrico Baj na Wikimedia Commons
• Osoba Enrico Baj ve Wikicitátech