Enrico Letta

Enrico Letta
55. předseda vlády Italské republiky
Ve funkci: 28. dubna 2013 – od 14. února 2014 v demisi
Prezident	Giorgio Napolitano
Vicepremiér	Angelino Alfano
Předchůdce	Mario Monti
Nástupce	Matteo Renzi
Ministr průmyslu, obchodu a práce
Ve funkci: 22. prosince 1999 – 11. června 2001
Předseda vlády	Massimo D'Alema Giuliano Amato
Předchůdce	Pier Luigi Bersani
Nástupce	Antonio Marzano
Ministr pro evropské záležitosti
Ve funkci: 21. října 1998 – 22. prosince 1999
Předseda vlády	Massimo D'Alema
Předchůdce	Lamberto Dini
Nástupce	Patrizia Toiová
8. lídr Demokratické strany
Ve funkci: 14. března 2021 – 12. března 2023
Předchůdce	Nicola Zingaretti
Nástupce	Elly Schlein
Poslanec Parlamentu Itálie
Úřadující
Ve funkci od: 6. října 2021
Volební obvod	Siena
Ve funkci: 30. května 2001 – 23. července 2015
Volební obvod	2013–2015 : Marche 2008–2013: Lombardie 2 2006–2008: Lombardie 1 2001–2004: Piemont 1
Stranická příslušnost
Členství	Křesťanská demokracie (před 1994) Italská lidová strana (1994-2002) La Margherita (2002-2007) Demokratická strana (2007-současnost)
Rodné jméno	Enrico Letta
Narození	20. srpna 1966 (58 let) Pisa, Itálie Itálie
Národnost	Italská
Choť	Gianna Fregonarová
Rodiče	Giorgio Letta
Děti	tři
Příbuzní	Gianni Letta (strýc) Giampaolo Letta (bratranec)
Alma mater	Univerzita v Pise
Zaměstnání	politik
Náboženství	římský katolík
Ocenění	velkokříž Řádu za občanské zásluhy (2013)
Commons	Enrico Letta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Enrico Letta (* 20. srpna 1966 Pisa) je italský politik a od dubna 2013 do února 2014 předseda vlády, který také zasedá v Poslanecké sněmovně. V období 2009–2013 působil jako místopředseda Demokratické strany, v letech 2021-2023 byl jejím předsedou. V minulosti byl také ministrem a europoslancem.

Enrico Letta se narodil v Pise v Toskánsku Giorgiu Lettovi, profesorovi matematiky narozenému v Abruzzo, který vyučoval teorii pravděpodobnosti na Univerzitě v Pise, členovi Accademia dei Lincei a Národní akademie věd, a Anně Banchi, která se narodila v Sassari a vyrostla v Porto Torres.^[1] Narodil se do početné rodiny. Mezi jeho strýce z otcovy strany patří středopravicový politik Gianni Letta, blízký poradce Silvia Berlusconiho, a archeolog Cesare Letta, jedna z jeho tet z otcovy strany, Maria Teresa Letta, pracovala jako viceprezidentka organizace Italský červený kříž; prastrýc z matčiny strany je básník a dramatik Gian Paolo Bazzoni.

Poté, co strávil část svého dětství ve Štrasburku,^[2] dokončil svou školní docházku v Itálii na klasickém lyceu v Pise.^[3] Má titul z oboru politologie, který získal na Univerzitě v Pise a následně získal doktorát na Sant'Anna School of Advanced Studies, postgraduální škole se statutem univerzity.^[4]

V letech 2001 až 2003 byl profesorem na Univerzitě Carla Cattanea poblíž Varese. Poté v roce 2003 vyučoval na Sant'Anna School v Pise a v roce 2004 na HEC Paris.^[5]

Enrico Letta je ženatý s Giannou Fregonarou, italskou novinářkou, se kterou měl tři děti, Giacoma, Lorenza a Francesca.^[6]

Letta je známý tím, že rád poslouchá rockovou skupinu Dire Straits;^[7] je také vášnivým fanouškem AC Milán.^[8] Kromě své rodné italštiny mluví plynně francouzsky a anglicky.

• 21. října 1998 – 22. prosinec 1999: ministr pro evropské záležitosti, premiérem byl Massimo D'Alema
• 22. prosince 1999 – 11. červen 2001: ministr průmyslu, obchodu a práce ve vládách premiérů Massima D'Alemy a Giuliana Amata
• od 13. května 2001: člen Poslanecké sněmovny Itálie
• 2004–2006: člen Evropského parlamentu

Po týdnech následujících po patové situaci v parlamentních volbách jej 24. dubna 2013 prezident republiky Giorgio Napolitano pověřil sestavením nové vlády. Dne 27. dubna 2013 předložil seznam členů kabinetu a 28. dubna 2013 vláda složila přísahu do rukou hlavy státu. Již 14. února 2014 však Letta podal demisi.^[9] Jeho nástupcem se stal Matteo Renzi.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrico Letta na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Enrico Letta
• Osobní profil Enrico Letty v databázi poslanců Evropského parlamentu
• Prohlášení o finančních zájmech (italsky)