Enrique Pla y Deniel

Jeho Eminence Enrique Pla y Deniel
kardinál, arcibiskup z Toleda
Církev	římskokatolická
Sídlo	Toledo
Období služby	3. října 1941 – 5. července 1968
Předchůdce	Isidro Gomá y Tomás
Nástupce	Vicente Enrique y Tarancón
Heslo	„Fiat voluntas tua“ „Buď vůle tvá“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	25. července 1900 světitel José Morgades y Gili
Biskupské svěcení	8. června 1919 světitel Francesco Ragonesi
Kardinálská kreace	18. února 1946 kreoval Pius XII.
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Biskup z Avily (1918–1935) Biskup ze Salamanky (1935–1941) Arcibiskup metropolita toledský (1941–1968) Primas španělský Kardinál-kněz ze San Pietro in Montorio Předseda biskupské konference Španělska
Osobní údaje
Datum narození	19. prosince 1876
Místo narození	Barcelona
Datum úmrtí	5. července 1968 (ve věku 91 let)
Místo úmrtí	Toledo
Místo pohřbení	Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Toledu
Příbuzní	Narcís Pla i Deniel (bratr)
Povolání	teolog, katolický kněz, politik a katolický biskup
Řády a ocenění	řetěz Řádu Isabely Katolické velkokříž Imperiálního řádu rudých šípů velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peňafortu Medal of Work Merit
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V tomto španělském jméně je první nebo otcovské příjmení Pla a druhé nebo mateřské příjmení Deniel.

Enrique Pla y Deniel (19. prosince 1876 Barcelona – 5. července 1968 Toledo) byl španělský kardinál římskokatolické církve. Pocházel ze zámožné barcelonské rodiny a před počáteční kariérou novináře a učitele v semináři se vzdělával v místním semináři a na Gregoriánské univerzitě v Římě. V roce 1935 se ujal salamancánského stolce. „Jeho sedmileté působení v Salamance, odkud hrál klíčovou roli při přípravě křížové výpravy generála Franca, bylo odměněno povýšením na toledský primariát.“^[1] Od roku 1941 až do své smrti působil jako toledský arcibiskup a v roce 1946 byl papežem Piem XII. povýšen na kardinála.

Narodil se v Barceloně, kde studoval v kněžském semináři a poté navštěvoval Papežskou gregoriánskou univerzitu a Angelicum v Římě. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1900, studia dokončil v roce 1903 a poté se věnoval pastorační práci v Barceloně, kde působil také jako profesor v semináři, ředitel několika novin a katedrální kanovník.

4. prosince 1918 byl Deniel papežem Benediktem XV. jmenován biskupem v Ávile. Biskupské svěcení přijal 8. června 1919 z rukou arcibiskupa Francesca Ragonesiho, spolusvětiteli byli biskupové Enrique Reig y Casanova a Francisco Mas y Oliver. Deniel byl později 28. ledna 1935 přeložen za biskupa salamanského.

30. září 1936 Plá vydal svůj slavný pastýřský list „Dvě města“ a svou oddanost povstalcům dal jasně najevo, když 6. října opustil biskupský palác ve prospěch Francisca Franca. Jeho dopis byl první delší biskupskou úvahou o tvrzení, že vede spravedlivou válku. Zopakoval v něm augustinovský rozdíl mezi pozemským městem, kde převládá sobectví, a nebeským městem, kde láska k Bohu nahrazuje veškerý smysl pro sebe, a vylíčil Španělsko rozdělené právě na taková města; „komunismus a anarchismus jsou právě tou ideologií, která vede k pohrdání, k nenávisti k Bohu, našemu pánu, a proti nim vzkvétá hrdinství a mučednictví“. Na stavbu „pozemského města těch, kdo jsou bez Boha“, navázalo „nebeské město Božích dětí“. Dospěl k závěru, že podmínky Tomáše Akvinského pro spravedlivou válku byly splněny. Povstání proti loajalistům bylo oprávněné. Ačkoli v očích světa mohl mít konflikt vnější podobu občanské války, ve skutečnosti se jednalo o křížovou výpravu. Cílem povstání bylo obnovit občanský pořádek. Církev se měla vyslovit pro řád, hierarchickou vládu, křesťanskou civilizaci, náboženství, vlast a rodinu. Ve stejný den, kdy Plá y Deniel vydal svůj nejslavnější pastýřský list, byl generál Francisco Franco prohlášen hlavou státu.^[2] Biskup okamžitě zaslal blahopřejný telegram, v němž očekával „slavné vzkříšení křesťanského Španělska“.

Papež Pius XII. jmenoval Deniela 3. října 1941 arcibiskupem toledským, a tím i primasem církve ve Španělsku. Papež Pius XII. ho 18. února 1946 v konzistoři jmenoval kardinálem-knězem v San Pietro in Montorio. Jako politik byl v roce 1943 jmenován do Cortes Españolas jako Francův osobní zmocněnec a ve funkci setrval do 1. května 1946.^[3]

Deniel byl jedním z kardinálů-volitelů, kteří se zúčastnili papežského konkláve v roce 1958, při němž byl zvolen papež Jan XXIII. V letech 1962–1965 se účastnil Druhého vatikánského koncilu a zasedal v jeho předsednictvu.

Tento španělský kardinál byl považován za konzervativního ve svých názorech.^[4] Ačkoli byl stoupencem generála Franca (zejména během španělské občanské války),^[5] Deniel odmítl propustit významného kněze z funkce šéfredaktora novin Katolická akce poté, co ten napadl španělskou tiskovou cenzuru;^[6] kněze však soukromě suspendoval. Deniel hlasoval v následujícím konkláve v roce 1963, které vyústilo ve zvolení papeže Pavla VI.

Zemřel v Toledu ve věku 91 let. Je pohřben v toledské katedrále.

• Předsedal sňatku Francovy dcery Maríi.^[7]
• Papež Pavel VI. navštívil nemocného kardinála den po svém zvolení papežem.^[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enrique Pla y Deniel na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Enrique Pla y Deniel na Wikimedia Commons
• Enrique Cardinal Pla y Deniel † [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2024-09-22 [cit. 2025-01-15]. Dostupné online. (anglicky)