Eparchie tambovská

Eparchie Tambov
Základní informace
SídloTambovRuskoRusko Rusko
KatedrálaChrám Proměnění Páně (Tambov)
Zřízena1682
MetropolitaFeodosij (Vasněv)
Další informace
Webhttp://www.eparhia-tmb.ru/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eparchie Tambov je eparchie ruské pravoslavné církve nacházející se v Rusku.

Území a titul biskupa

Zahrnuje správní hranice území Tambovského, Rasskazovského, Bondarského, Pičajevského, Znamenského, Tokarjovského, Mordovského a Sampurského rajónu Tambovské oblasti.

Eparchiálnímu biskupovi náleží titul biskup tambovský a rasskazovský.

Historie

Založena byla roku 1682 výnosem cara Fjodora III. Alexejeviče a patriarchy moskevského Ioakima. Zpočátku eparchie zahrnovala města Tambov, Kozlov a Borisoglebsk.

Tambovská stolice na konci 17. století sehrála důležitou roli v posilování pravoslaví na Donu a v odporu proti starověrcům rozšiřujícím se v ruském státu. V eparchií se podél řek Don a Medvedica stavěly chrámy, zakládaly a renovovaly monastýry.

Dne 23. srpna 1700 byla eparchie zrušena a její území přešlo pod jurisdikci rjazaňské eparchie, od roku 1720 pod jurisdikci voroněžské eparchie a od roku 1723 pod Moskevský synod. Bylo obtížné řídit tak rozsáhlou a odlehlou eparchii prostřednictvím moskevského synodu, proto znovu vyvstala otázka jmenování nového biskupa.

Roku 1758 byla výnosem carevny Alžběty Petrovny eparchie obnovena. Kromě Tambova a Kozlova se součástí eparchie staly: Dobroje, Kerensk, Narovčat, Věrchnij Lomov, Nižnij Lomov a Troick. Od roku 1764 přešli pod její jurisdikci města Penza, Borisoglebsk, Insar a Mokšan. Od roku 1779 byla přidána města Saransk, Moršansk, Kirsanov, Ranenburg, Serdobsk a Čembar. Konečné hranice eparchie byly stanoveny roku 1803.

Do konce 30. let 20. století nezůstala na území tambovské eparchie ani jedna aktivní farnost. Obnova eparchie začala v říjnu 1943, kdy byl otevřen první chrám ve městě Tambov. Roku 1958 působilo v Tambovské oblasti 47 farností. V 50. letech 20. století byl vliv náboženství na život obyvatel Tambova, navzdory proticírkevní politice sovětské vlády velmi velký. Na Tambovsku bylo v roce 1958 pokřtěno 22,3 % narozených, 8,2 % manželských párů bylo oddáno v chrámu, 19,4 % zemřelých bylo pohřbeno podle církevního obřadu. Roku 1958 šlo na Tambovsku ke zpovědi 132 825 dospělých a 11 025 dětí. Dokonce Chruščovova protináboženská kampaň nemohla výrazně oslabit vliv náboženství na tambovské obyvatele a počet křtů v letech 1957-1964 dokonce vzrostl. Roku 1964 bylo pokřtěno 53,6 % narozených, 4,6 % manželských párů bylo oddáno v chrámu, 24,5 % zemřelých bylo pohřbeno podle církevního obřadu. Během Chruščovova období se však počet chrámů v regionu výrazně snížil. K roku 1959 se na území eparchie nacházelo 47 chrámů a roku 1964 už jen 40.

Dne 26. prosince 2012 byly rozhodnutím Svatého synodu zřízeny z části území eparchie mičurinská a eparchie uvarovská. Všechny tři eparchie se staly součástí nově vzniklé tambovské metropole.

Seznam biskupů

  • 1682–1684 Leontij
  • 1685–1698 Pitirim svatořečený
  • 1698–1700 Ignatij (Šangin)
    • 1700–1758 zrušena
  • 1758–1766 Pachomij (Simanskij)
  • 1766–1786 Feodosij (Golosnickij)
  • 1788–1794 Feofil (Rajev)
  • 1794–1794 Platon (Ljubarskyj)
  • 1794–1811 Feofil (Rajev) podruhé
  • 1812–1821 Iona (Vasilevskij)
  • 1821–1824 Feofilakt (Širjajev)
  • 1824–1829 Afanasij (Těljatěv)
  • 1829–1832 Jevgenij (Baženov)
  • 1832–1841 Arsenij (Moskvin)
  • 1841–1857 Nikolaj (Dobrochotov)
  • 1857–1859 Makarij (Bulgakov)
  • 1859–1863 Feofan (Govorov) svatořečený
  • 1863–1873 Feodosij (Šapovalenko)
  • 1873–1876 Palladij (Rajev)
  • 1876–1885 Palladij (Gankevič)
  • 1885–1890 Vitalij (Iosifov)
  • 1890–1894 Ieronim (Ekzempljarskij)
  • 1894–1898 Alexandr (Bogdanov)
  • 1898–1902 Georgij (Orlov)
  • 1902–1903 Dymytrij (Kovalnyckyj)
  • 1903–1909 Innokentij (Běljajev)
  • 1909–1918 Kirill (Smirnov) svatořečený mučedník
  • 1918–1927 Zinovij (Drozdov)
    • 1923–1924 Dimitrij (Dobroserdov) dočasný správce svatořečený mučedník
    • 1924–1926 Stěfan (Gnědovskij) dočasný správce
    • 1926–1927 Alexij (Buj) dočasný správce svatořečený mučedník
  • 1927–1928 Serafim (Meščerjakov)
  • 1930–1936 Vassian (Pjatnickij) svatořečený vyznavač
  • 1936–1938 Venedikt (Alentov)
    • 1938–1941 katedra neobsazena
  • 1941–1942 Alexij (Sergejev)
    • 1943–1944 Grigorij (Čukov) dočasný správce
  • 1944–1946 Luka (Vojno-Jaseněckij) svatořečený
  • 1946–1961 Ioasaf (Žurmanov)
  • 1961–1962 Michail (Čub)
  • 1962–1968 Inokentij (Zelnyckyj)
    • 1968–1968 Pimen (Izvekov) dočasný správce
    • 1968–1968 Pitirim (Něčajev) dočasný správce
  • 1968–1970 Antonij (Krotěvyč)
  • 1970–1972 Ionafan (Kopolovyč)
  • 1972–1974 Damaskin (Bodryj)
  • 1974–1985 Michail (Čub) podruhé
  • 1985–1987 Valentin (Miščuk)
  • 1987–2002 Jevgenij (Ždan)
  • od 2002 Feodosij (Vasněv)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Тамбовская епархия na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Спасо-Преображенский собор - 6.jpg
Autor: Nikamart, Licence: CC BY-SA 4.0
This is a photo of a cultural heritage object in Russia, number: