Epidemie

Epidemie (resp. epidemický výskyt choroby; z řec. epi-, na, nad a démos, lid) znamená prudký růst výskytů nejčastěji téhož onemocnění za určitou dobu a v určité populaci. Kritéria pro vyhlašování epidemií mohou být v různých zemích a pro různé nemoci odlišná, nejčastěji je to nárůst nově onemocnělých za jistou dobu nebo počet současně nemocných na počet obyvatel. V ČR je to pro vyhlášení epidemie chřipky 1600 až 1800 nemocných na 100 000 obyvatel, významné jsou i další okolnosti, například trend, nakažlivost nebo úmrtnost. Studiem epidemií a obranou proti nim se zabývá lékařská věda epidemiologie.

Epidemie extrémně velkého rozsahu zahrnující většinu světa se nazývá pandemie. Metaforicky může znamenat i rychlé šíření jiných společenských jevů, jako jsou nehody, módní změny atd.

Průběh epidemie z jediného zdroje

Charakteristika

Rozlišuje se epidemie explozívní s náhlým prudkým nárůstem případů, krátkým trváním a rychlým odezněním, které jsou typické pro nemoci s krátkou inkubační dobou (salmonelóza) a epidemie kontaktní s pomalým vzestupem případů, dlouhým průběhem nemoci a dlouhodobým přetrváváním epidemie, které jsou typické pro nemoci s dlouhou inkubační dobou (hepatitida, AIDS). Zmíněné typy jsou ovšem pouze teoretické ideální modely, existují i epidemie, které se nacházejí někde mezi a nedají se jednoznačně zařadit ani do jedné skupiny.

Aby výskyt nemocí bylo možné označit za epidemický, je nutné, aby počet případů začal prudce růst v porovnání se svým dosavadním výskytem v dané oblasti (růst incidence).[1] Jedno z kritérií, která vypovídají o počínající epidemii, je počet nemocných na 100 000 obyvatel. Například u chřipky jde v ČR o hranici 1 600–1 800 případů. Nemocnost je však nutno hodnotit v souvislostech, hodnotí se trend nemocnosti, a ne jednorázový nárůst. Při dosažení epidemického prahu 1 600–1 800 případů je vyhlašována chřipková epidemie.[2]

U epidemie je důležitá inkubační doba, délka trvání nemoci a počty nakažených. Pokud dojde k infekci z jediného zdroje (jednorázová infekce bez reinfekcí), pak je graf ostrý, vrchol epidemie je dán průměrnou inkubační dobou, ústup epidemie je pozvolnější než nástup. Dynamika epidemie je pro jednotlivé nemoci typická. Pro epidemie infekčních onemocnění je typické, že se patogen v populaci trvale nevyskytuje, ale objeví se, způsobí onemocnění a zase zmizí.

Příklady epidemií a pandemií

Morová epidemie v Marseille v letech 1720–1721

Epidemie v geologické minulosti

Někteří paleontologové[kdo?] se domnívají, že epidemie (nebo dokonce pandemie) nemocí mohly stát i za vyhynutím velkých skupin organismů, například druhohorních dinosaurů na konci období křídy před 66 miliony let (tato hypotéza však již byla vyvrácena).[10]

Odkazy

Reference

  1. Ottův slovník naučný [online]. Dostupné online. 
  2. KHS Ostrava: Chřipka epidemie
  3. Historie morových epidemií. Vesmír [online]. 5. září 1995. Dostupné online. 
  4. Když pruská nemoc řádila na Vysočině. Zabila víc lidí, než válka. iDNES.cz [online]. 6. dubna 2016. Dostupné online. 
  5. Severe acute respiratory syndrome (SARS): epidemiology and clinical features Postgraduate Medical Journal. 2004 Jul; 80(945)373 [online]. 
  6. webově stránky WHO [online]. Dostupné online. 
  7. Mumps outbreak in the former Yugoslav Republic of Macedonia, January 2008-June 2009: epidemiology and control measures. Euro Surveill. 2010 Jun 10 ;15(23). pii: 19586. [online]. 
  8. http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1202865 [online]. 
  9. Výskyt nákaz preventabilních vakcínami [online]. [cit. 2015-03-11]. Dostupné v archivu. 
  10. Článek V. Sochy Vyhubila dinosaury pandemie? na webu Technet.cz

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce