Epigramy

Epigramy
AutorKarel Havlíček Borovský
Jazykčeština
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Epigramy je dílo Karla Havlíčka Borovského z roku 1845. Vznikly během pobytu v Moskvě (1842-1845), kde pracoval jako vychovatel v rodině profesora Pogodina.

Autor v díle satiricky kritizuje dobové společenské poměry. Komentuje nejrůznější pokrytecké postoje a zažité konvence, otevřeně poukazuje na rozpory mezi hlásanými „pravdami“ a skutečností.

Dílo je rozděleno podle témat do 5 oddílů: Církvi, Králi, Vlasti, Múzám a Světu. V oddílu Církvi útočí na kněze, kteří touží po majetku, a na jezuity, které nemůže vystát („Z historie literatury české: Českých knížek hubitelé lití: / plesnivina, moli, jezoviti“). V oddílu Králi si bere na mušku státní moc. Ve Vlasti ironizuje vlastenectví a nekritické rusofilství. V oddílu Múzám se věnuje umělcům a umění, např. dílo Kusy mého srdce Josefa Kajetána Tyla shledává vhodným pro kuchařky pod koláč. Závěrečná skupina epigramů Světu shrnuje různé postřehy o obecných lidských vlastnostech a nezáviděníhodném postavení satirika.

Ukázky

Jehly, špičky, sochory a kůly
stesal
skoval
zostřil
sebral
kvůli vojně s hloupostí a zlobou místo šavel
Borovský Havel.

Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad známe,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme.

Odkud vzalo — zkouším žáky —
jméno Rakous počátek?
Od raků, neb oni taky
chodí pořád nazpátek.

Na kříž reformátora
byla methoda stará,
dnes však svět pověsí spíš
na reformátora kříž.

Pomodli se, Čechu,
k svatému Vojtěchu,
by tě vzaly samostatné
národy do cechu.

Dílo dostupné online