Eratosthenés z Kyrény
| Eratosthenés z Kyrény | |
|---|---|
 | |
| Narození | 276 př. n. l. Kyréna |
| Úmrtí | 194 př. n. l. (ve věku 81–82 let) Alexandrie |
| Povolání | matematik, astronom, básník, knihovník, historik, spisovatel, muzikolog, hudební teoretik, geograf, elegist a filozof |
| Zaměstnavatel | Alexandrijská knihovna |
| Funkce | head of the Library of Alexandria |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eratosthenés z Kyrény (řecky Ἐρατοσθένης, mezi 276–272 v Kyréně – 194 př. n. l. v Alexandrii) byl matematik, astronom a zřejmě největší geograf antického Řecka. Působil též jako správce alexandrijské knihovny. Věnoval se také literární činnosti jako básník. Bylo po něm pojmenováno tzv. Eratosthenovo síto a kráter Eratosthenes na Měsíci.
Eratosthenés vytvořil základy geografie jakožto samostatné vědy. Jako první začal užívat označení geografie, zeměpisná šířka a zeměpisná délka. Eratosthenés spolu s Dikaiarchem a Hipparchem vytvořili základy oboru, kterému se v novověku říkalo „matematická geografie“ (stanovení parametrů Země, geografických souřadnic, teorie kartografických zobrazení).
Dílo
Eratosthenovým rozsáhlým dílem jsou Geografika hypomnémata (Zeměpisné záznamy). Úvodní svazek tohoto díla obsahoval přehled dějin geografie od dob Homérových. Ve snaze oprostit vědu od mytologických příběhů a uplatnit v geografii čísla a míry vyslovil se Eratosthenés o nejstarším řeckém básníkovi velmi kriticky. Za první zeměpisce označil Anaximandra a Hekataia. Vyložil svou teorii kulatého tvaru Země i proměn jejího povrchu vlivem činnosti řek, pronikání a ústupů moře, zemětřesení i vulkanických erupcí; zabýval se příčinami mořských proudů, přílivu a odlivu.
Ve druhé a třetí knize se pokusil vytvořit pokud možno přesnou mapu obývaného světa na základě stanovení vzdáleností mezi významnými body.
Geografika hypomnemata zahrnovala prvky matematické geografie, obecné fyzické i regionální geografie, spojené v jediný obor. (Alexandr von Humboldt v ní spatřoval první pokus o ucelený fyzickogeografický popis světa).
Měření velikosti Země
Vycházeje z porovnání úhlů dopadu slunečních paprsků (pomocí skafé/σκάφη a tížnice) v pravé poledne v Alexandrii a v Syéné (dnešní Asuán; leží blízko obratníku Raka a během letního slunovratu tam tudíž slunce svítí kolmo nad hlavou, v zenitu a předměty téměř nevrhají stín) a z přeměření vzdálenosti mezi těmito lokalitami (vyšlo mu 5000 stadií), vyčíslil obvod Země kolem poledníku na 252 000 stadií, tj. asi 40 000 km, což je téměř úplně přesně (poledníkový obvod zeměkoule je 40 007,86 km). Do svého geografického díla zahrnul Eratosthenés jen výsledky šetření. Metodu publikoval pod titulem Περὶ τῆς ἀναμετρήσεως τῆς γῆς, Peri tés anametréseós tés gés („O měření Země“).
Rozměr obývaného světa ve směru větší osy – od západu k východu – odhadl na 78 000 stádií (tj. více než třetinu délky rovnoběžky probíhající ostrovem Rhodos), šířku – od severu k jihu – na 38 000 stádií (tj. asi 54°); její hranice posunul až k polárnímu kruhu a k 12° severní šířky. Polární zóny a tropy pokládal v souladu se soudobými názory za neobyvatelné; připouštěl však, že se podél rovníku táhne úzký obydlený pás.
Tvrdil, že „kdyby nebylo překážky v podobě rozsáhlého oceánu, dalo by se doplout z Ibérie až do Indie po rovnoběžce“. Zakreslil 11 poledníků a 10 rovnoběžek různě od sebe vzdálených, procházejících známými body; jejich síť vytvořila válcové zobrazení (délkojevné v poledníkovém směru).
Pokus o regionalizaci světa
Byl to první pokus svého druhu, nepočítáme-li tradiční členění ve starověku známého světa na Evropu, Asii a Libyi (Afriku) či zmínky o asijských regionech (Malé Asii, Arabském poloostrově aj.) u Hérodota.
Eratosthenés odmítá rozdělení obydlené Země na tři světadíly. Doporučuje členit ekumenu podle rovnoběžky, která probíhá přes Héraklovy sloupy (Gibraltar) a pohoří Taurus, a poté obě poloviny na „sfragidy“, které Eratosthenés srovnával s geometrickými obrazci: Indii s kosočtvercem, Arianu (v dnešním východním Íránu) s rovnoběžníkem, třetí sfragidu (k západu od Ariany po Eufrat) s lichoběžníkem, čtvrtá sfragida zahrnovala pravděpodobně Arábii, Egypt a Etiopii.
Charakteristika sfragid začínala údaji o hranicích a rozměrech území. Autor přiřazoval hranice k mořím, řekám a pohořím. Významné místo zaujímaly nomenklaturní topografické informace a údaje o vzdálenostech. Zmínky o přírodě se omezovaly na její typičtější rysy: například popis Indie obsahoval upozornění na množství řek; prý následkem jejich vypařování a také vlivem pasátů tam přinášejí vláhu letní deště a v nížinách vznikají bažiny. V Indii sejí dvakrát do roka; chovají se skoro stejná zvířata jako v Egyptě a Etiopii. Následovala stručná informace o vzezření obyvatel. Také v textu o Arábii figuroval za popisem hranic a přehledem vzdáleností výčet tamních kmenů. Uvádělo se, že země je tam písčitá a neplodná, porosty řídké; voda se čerpá ze studní. Nejjižnější část (naproti Etiopii) se odlišuje letními srážkami. Řeky mizí na rovinách a v jezerech. Půda je úrodná a osévá se dvakrát do roka. Následuje zmínka o obyvatelstvu, jeho zaměstnání, o formě vlády. V popisu Babylonie je mimo jiné věnována pozornost asfaltu a ropě.
Odkazy
Literatura
- Úvod do teorie geografie I, Ladislav Skokan, UJEP, Ústí nad Labem, ISBN 80-7044-482-7.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eratosthenés z Kyrény na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
19th century reconstruction of Eratosthenes' map of the known world, c. 194 BC.
Autor: Erzbischof, Licence: CC BY-SA 3.0
Eratosthenes' measurement of the Earth's circumference.
Syene () is located on the Tropic of Cancer, so that at summer solstice the sun appears at the zenith, directly overhead. In Alexandria () the sun is south of the zenith at the same time. So the circumference of earth can be calculated being times the distance between and .
Erastothenes measured the angle to be 1/50 of a circle and his access to knowledge of the size of Egypt gave a north/south distance between Alexandria and Syene of 5000 stadia. His circumference of the Earth was therefore 250 000 stadia. Certain accepted values of the length of the stadia in use at the time give an error of less than 6% for the true value for the polar circumference.
