Eri Hozumiová
Eri Hozumiová 穂積 絵莉 | |
---|---|
![]() Eri Hozumiová na US Open 2016 | |
Stát | ![]() |
Datum narození | 17. února 1994 (30 let) |
Místo narození | Hiracuka, Japonsko |
Bydliště | Kanagawa, Japonsko[1] |
Výška | 168 cm[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 175 893 USD |
Tenisová raketa | Prince |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 290–261 |
Tituly | 0 WTA, 5 ITF |
Nejvyšší umístění | 144. místo (10. listopadu 2016) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2017) |
French Open | 2. kolo kvalifikace (2014) |
Wimbledon | 2. kolo kvalifikace (2014) |
US Open | 1. kolo kvalifikace (2014) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 380–247 |
Tituly | 5 WTA, 3 WTA 125, 20 ITF |
Nejvyšší umístění | 28. místo (27. května 2019) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2017) |
French Open | finále (2018) |
Wimbledon | 2. kolo (2016) |
US Open | 3. kolo (2016) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2016) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 4. července 2023
Eri Hozumiová (japonsky 穂積 絵莉, Hozumi Eri, * 17. února 1994 Hiracuka, Kanagawa) je japonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět deblových turnajů a tří výher dosáhla také v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a dvacet ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2016 na 144. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2019 na 28. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v březnu 2011, když jí patřila 38. příčka. Trénují ji Fusako Sugijama a Kuniaki Umeda.[1]
S krajankou Makoto Ninomijovou si zahrála finále čtyřhry French Open 2018, v němž podlehly Češkám Barboře Krejčíkové a Kateřině Siniakové.[3]
Týmové soutěže
Billie Jean King Cup
V japonském fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 základním blokem 1. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Jižní Koreje, v němž vyhrála se Šúko Aojamovou čtyřhru. Japonky zvítězily 3:0 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupila k šestnácti mezistátním utkáním s bilancí 3–1 ve dvouhře a 14–2 ve čtyřhře.[4]
Letní olympijské hry
Japonsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde startovala v ženské čtyřhře po boku Misaki Doiové na divokou kartu ITF. V úvodním kole vyřadily nejlepší světový pár a druhé nasazené Francouzky Caroline Garciaovou s Kristinou Mladenovicovou, aby následně skončily na raketách ruské dvojice Darja Kasatkinová a Světlana Kuzněcovová.
Asijské hry
Na Asijských hrách 2014 v jihokorejském Inčchonu vybojovala po semifinálové prohře s Luksikou Kumkhumovou bronzovou medaili z dvouhry. Další bronzový kov přidala jako členka japonského týmu v soutěži družstev.
Tenisová kariéra
V juniorské kategorii se s krajankou Mijou Katovou probojovaly do finále čtyřhry Australian Open 2011, v němž podlehly belgicko-nizemskému páru An-Sophie Mestachová a Demi Schuursová.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v květnu 2009, když na turnaj v Naganu s dotací 25 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla krajance Akice Jonemurové poté, co jí odebrala čtyři gamy.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během května 2014 v naganské Karuizawě, události s rozpočtem 25 tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Džunri Namigatovou.[2]
Na okruhu WTA Tour debutovala ve dvouhře říjnovým HP Open 2012 v Ósace. Na úvod kvalifikace podlehla kanadské teenagerce a třetí nasazené Eugenii Bouchardové ve třech setech. Hlavní soutěž si poprvé zahrála během dubnového Malaysian Open 2014 v Kuala Lumpuru, kde ji v první fázi zastavila rakouská turnajová čtyřka Patricia Mayrová-Achleitnerová po třísetovém průběhu. Premiérový vítězný zápas si připsala na Japan Women's Open 2014, na němž zdolala Američanku Bethanii Mattekovou-Sandsovou. Ovšem poté nenašla recept na Thajku Luksiku Kumkhumovou.[1]
Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Taiwan Open 2016, probíhajícím v Kao-siungu. Po boku krajanky Miji Katové odešly poraženy od nejvýše nasazené sesterské dvojice Chao-čching a Jung-žan Čanových. První trofej na túře WTA získala s Katovou v deblové soutěži Katowice Open 2016, když v rozhodujícím duelu zdolaly ruský pár Valentyna Ivachněnková a Marina Melnikovová.[1]
Debut v kvalifikaci nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala na Australian Open 2014, kde po vítězství nad Gruzínkou Sofií Šapatavovou podlehla Černohorce Dance Kovinićové. Do hlavní soutěže dvouhry poprvé postoupila na lednovém Australian Open 2017 poté, co zvládla tříkolové kvalifikační síto. V prvním duelu však Němce Carině Witthöftové odebrala jen pět gamů. Po boku stálé deblové partnerky Miji Katové postoupily v deblové soutěži Australian Open 2017 do semifinále. Ve třetím kole vyřadily čtvrtý nasazený pár Sania Mirzaová a Barbora Strýcová. Ve čtvrtfinále pak na jejich raketách skončila Mirjana Lučićová Baroniová s Andreou Petkovicovou. Před branami finále je však zastavila druhá nasazená dvojice Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová po třísetovém průběhu.[1]
Finále na Grand Slamu
Ženská čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2018 | French Open | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 3–6, 3–6 |
Finále na okruhu WTA Tour
Čtyřhra: 14 (5–9)
Legenda |
---|
Grand Slam (0–1) |
Turnaj mistryň (0) |
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0) |
Premier / WTA 500 (0–1) |
International / WTA 250 (5–8) |
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 14. února 2016 | Kao-siung, Tchaj-wan | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 4–6, 3–6 |
Vítězka | 1. | 10. dubna 2016 | Katovice, Polsko | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 3–6, 7–5, [10–8] |
Finalistka | 2. | 7. ledna 2018 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 5–7, 1–6 |
Finalistka | 3. | 10. června 2018 | French Open, Paříž, Francie | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 3–6, 3–6 |
Vítězka | 2. | 16. září 2018 | Hirošima, Japonako | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 6–4 |
Finalistka | 4. | 11. ledna 2019 | Sydney, Austrálie | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 1–6, 6–7(3–7) |
Finalistka | 5. | 31. října 2021 | Courmayeur, Itálie | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 4–6, 6–3, [5–10] |
Vítězka | 3. | 14. ledna 2022 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 1–6, 7–6(7–4), [10–7] |
Vítězka | 4. | 21. května 2022 | Rabat, Maroko | antuka | ![]() | ![]() Alexandra Panovová | 6–7(7–9), 6–3, [10–8] |
Vítězka | 5. | 25. června 2022 | Bad Homburg, Německo | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–7(5–7), [10–5] |
Finalistka | 6. | červen 2023 | Bad Homburg, Německo | tráva | ![]() | ![]() Lidzija Marozavová | 0–6, 6–7(3–7) |
Finalistka | 7. | 23. září 2023 | Kanton, Čína | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 3–6, 6–7(4–7) |
Finalistka | 8 | 22. října 2023 | Nan-čchang, Čína | tvrdý | ![]() | ![]() Věra Zvonarevová | 4–6, 2–6 |
Finalistka | 9. | 24. srpna 2024 | Cleveland, Spojené státy | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 3–6, [6–10] |
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (3–5 Č) |
Čtyřhra: 8 (3–5)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 10. srpna 2013 | Su-čou, Čína | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 2–6, 2–6 |
Finalistka | 2. | 1. září 2014 | Su-čou, Čína | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 1–6, 6–3, [7–10] |
Vítězka | 1. | 27. listopadu 2016 | Honolulu, Spojené státy | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–7(3–7), 6–3, [10–8] |
Finalistka | 3. | 26. listopadu 2017 | Honolulu, Spojené státy | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 1–6, 6–7(3–7) |
Vítězka | 2. | srpen 2021 | Chicago, Spojené státy | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 7–5, 6–2 |
Vítězka | 3. | květen 2022 | Saint-Malo, Francie | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(7–1), 6–1 |
Finalistka | 4. | květen 2023 | Saint-Malo, Francie | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–7(7–9), 6–7(3–7) |
Finalistka | 5. | červenec 2023 | Båstad, Švédsko | antuka | ![]() | Irina Chromačovová ![]() | 6–4, 3–6, [5–10] |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 11 (5–6)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 26. května 2013 | Karuizawa, Japonsko | tráva | ![]() | 7–6, 6–3 |
Finalistka | 1. | 8. září 2013 | Noto, Japonsko | tráva | ![]() | 0–6, 3–6 |
Finalistka | 2. | 27. října 2013 | Hamamacu, Japonsko | tráva | ![]() | 6–7, 6–1 |
Finalistka | 3. | 19. května 2014 | Kurume, Japonsko | tráva | ![]() | 3–6, 1–6 |
Vítězka | 2. | 9. listopadu 2014 | Bendigo, Austrálie | tvrdý | ![]() | 7–6(7–5), 5–7, 6–2 |
Finalistka | 4. | 17. května 2015 | Kurume, Japonsko | tráva | ![]() | 3–6, 1–6 |
Finalistka | 5. | 2. listopadu 2015 | Canberra, Austrálie | tvrdý | ![]() | 4–6, 3–6 |
Vítězka | 3. | 20. března 2016 | Canberra, Austrálie | antuka | ![]() | 6–3, 3–6, 7–6(7–3) |
Finalistka | 6. | 24. června 2017 | İzmir, Turecko | tvrdý | ![]() | 1–6, 0–6 |
Vítězka | 4. | 2. října 2017 | Toowoomba, Austrálie | tvrdý | ![]() | 7–5, 6–2 |
Vítězka | 5. | 21. října 2019 | Hamamacu, Japonsko | koberec | ![]() | 7–6(7–1), 4–5skreč |
Čtyřhra (20 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | poražené finalistky | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 1. dubna 2012 | Nišitama, Japonsko | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–7, [7–10] |
2. | 2. července 2012 | Pattaya, Thajsko | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 4–6, 6–4, 12–10 |
3. | 15. října 2012 | Makinohara, Japonsko | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(8–6), 6–3 |
4. | 15. června 2013 | Buchara, Uzbekistán | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 3–6, 7–5, [10–8] |
5. | 8. září 2013 | Noto, Japonsko | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–4 |
6. | 19. října 2013 | Makinohara, Japonsko | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 6–1, 6–2 |
7. | 30. prosince 2013 | Hongkong, ČLR | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–2 |
8. | 17. února 2014 | Surprise, USA | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 7–5 |
9. | 5. května 2014 | Fukuoka, Japonsko | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–4 |
10. | 22. listopadu 2014 | Tojota, Japonsko | koberec (h) | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 7–5 |
11. | 28. března 2015 | Čchüan-čou, ČLR | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–7(2–7), [10–2] |
12. | 17. října 2015 | Toowoomba, Austrálie | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 4–6, 7–5, [10–5] |
13. | 31. října 2015 | Nanking, ČLR | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 7–5, 6–7(7–9), [10–7] |
14. | 2. listopadu 2015 | Canberra, Austrálie | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(15–13), 1–6, [14–12] |
15. | 2. května 2016 | Gifu, Japonsko | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–1, 6–2 |
16. | 6. května 2017 | Gifu, Japonsko | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–2 |
17. | 12. května 2017 | Řím, Itálie | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–1, 6–4 |
18. | 6. října 2019 | Pula, Itálie | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 7–6(7–1) |
19. | 24. února 2019 | Kjóto, Japonsko | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–3 |
20. | červenec 2021 | Palma del Río, Španělsko | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(6), 6–3 |
Finále na juniorském Grand Slamu
Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2011 | Australian Open | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 2–6, 3–6 |
Postavení na konečném žebříčku WTA
Dvouhra
Rok | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
Pořadí | 403. | ▲ 218. | ▲ 170. | ▼ 193. | ▼ 215. | ▲ 172. | ▼ 293. | ▼ 361. | ▼ 373. | ▼ 402. | ▼ 572. |
Čtyřhra
Rok | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
Pořadí | 331. | ▲ 177. | ▲ 142. | ▲ 83. | ▲ 54. | ▲ 43. | ▲ 31. | ▼ 83. | ▼ 144. | ▲ 67. | ▲ 37. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eri Hozumi na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Eri Hozumiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 4. července 2023
- ↑ a b c Eri Hozumiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 4. července 2023
- ↑ TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Krejčíková se Siniakovou si z Roland Garros odváží první grandslamový titul! [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-10 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online.
- ↑ Eri Hozumiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 4. července 2023
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eri Hozumiová na Wikimedia Commons
- Eri Hozumiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Eri Hozumiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Eri Hozumiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Eri Hozumiová v databázi Olympedia (anglicky)
- Eri Hozumiová na X (dříve Twitteru)
- Eri Hozumiová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
The national flag of Kingdom of Thailand; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Georgian flag in Pantone MS.