Eri Hozumiová

Eri Hozumiová
穂積 絵莉
Eri Hozumiová na US Open 2016
Eri Hozumiová na US Open 2016
StátJaponskoJaponsko Japonsko
Datum narození17. února 1994 (30 let)
Místo narozeníHiracuka, Japonsko
BydlištěKanagawa, Japonsko[1]
Výška168 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 175 893 USD
Tenisová raketaPrince
Dvouhra
Poměr zápasů287–257
Tituly0 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění144. místo (10. listopadu 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2017)
French Open2. kolo kvalifikace (2014)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2014)
US Open1. kolo kvalifikace (2014)
Čtyřhra
Poměr zápasů350–213
Tituly5 WTA, 3 WTA 125, 20 ITF
Nejvyšší umístění28. místo (27. května 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2017)
French Openfinále (2018)
Wimbledon2. kolo (2016)
US Open3. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230704a4. července 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eri Hozumiová (japonsky 穂積 絵莉, Hozumi Eri, * 17. února 1994 Hiracuka, Kanagawa) je japonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět deblových turnajů a tří výher dosáhla také v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a dvacet ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2016 na 144. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2019 na 28. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v březnu 2011, když jí patřila 38. příčka. Trénují ji Fusako Sugijama a Kuniaki Umeda.[1]

S krajankou Makoto Ninomijovou si zahrála finále čtyřhry French Open 2018, v němž podlehly Češkám Barboře Krejčíkové a Kateřině Siniakové.[3]

Týmové soutěže

Billie Jean King Cup

V japonském fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 základním blokem 1. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Jižní Koreje, v němž vyhrála se Šúko Aojamovou čtyřhru. Japonky zvítězily 3:0 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupila k šestnácti mezistátním utkáním s bilancí 3–1 ve dvouhře a 14–2 ve čtyřhře.[4]

Letní olympijské hry

Japonsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde startovala v ženské čtyřhře po boku Misaki Doiové na divokou kartu ITF. V úvodním kole vyřadily nejlepší světový pár a druhé nasazené Francouzky Caroline GarciaovouKristinou Mladenovicovou, aby následně skončily na raketách ruské dvojice Darja Kasatkinová a Světlana Kuzněcovová.

Asijské hry

Na Asijských hrách 2014 v jihokorejském Inčchonu vybojovala po semifinálové prohře s Luksikou Kumkhumovou bronzovou medaili z dvouhry. Další bronzový kov přidala jako členka japonského týmu v soutěži družstev.

Tenisová kariéra

V juniorské kategorii se s krajankou Mijou Katovou probojovaly do finále čtyřhry Australian Open 2011, v němž podlehly belgicko-nizemskému páru An-Sophie Mestachová a Demi Schuursová.

Bekhend na French Open 2019

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v květnu 2009, když na turnaj v Naganu s dotací 25 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla krajance Akice Jonemurové poté, co jí odebrala čtyři gamy.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během května 2014 v naganské Karuizawě, události s rozpočtem 25 tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Džunri Namigatovou.[2]

Na okruhu WTA Tour debutovala ve dvouhře říjnovým HP Open 2012 v Ósace. Na úvod kvalifikace podlehla kanadské teenagerce a třetí nasazené Eugenii Bouchardové ve třech setech. Hlavní soutěž si poprvé zahrála během dubnového Malaysian Open 2014 v Kuala Lumpuru, kde ji v první fázi zastavila rakouská turnajová čtyřka Patricia Mayrová-Achleitnerová po třísetovém průběhu. Premiérový vítězný zápas si připsala na Japan Women's Open 2014, na němž zdolala Američanku Bethanii Mattekovou-Sandsovou. Ovšem poté nenašla recept na Thajku Luksiku Kumkhumovou.[1]

Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Taiwan Open 2016, probíhajícím v Kao-siungu. Po boku krajanky Miji Katové odešly poraženy od nejvýše nasazené sesterské dvojice Chao-čching a Jung-žan Čanových. První trofej na túře WTA získala s Katovou v deblové soutěži Katowice Open 2016, když v rozhodujícím duelu zdolaly ruský pár Valentyna Ivachněnková a Marina Melnikovová.[1]

Debut v kvalifikaci nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala na Australian Open 2014, kde po vítězství nad Gruzínkou Sofií Šapatavovou podlehla Černohorce Dance Kovinićové. Do hlavní soutěže dvouhry poprvé postoupila na lednovém Australian Open 2017 poté, co zvládla tříkolové kvalifikační síto. V prvním duelu však Němce Carině Witthöftové odebrala jen pět gamů. Po boku stálé deblové partnerky Miji Katové postoupily v deblové soutěži Australian Open 2017 do semifinále. Ve třetím kole vyřadily čtvrtý nasazený pár Sania Mirzaová a Barbora Strýcová. Ve čtvrtfinále pak na jejich raketách skončila Mirjana Lučićová Baroniová s Andreou Petkovicovou. Před branami finále je však zastavila druhá nasazená dvojice Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová po třísetovém průběhu.[1]

Finále na Grand Slamu

Ženská čtyřhra: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2018French OpenantukaJaponsko Makoto NinomijováČesko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková
3–6, 3–6

Finále na okruhu WTA Tour

Čtyřhra: 13 (5–8)

Legenda
Grand Slam (0–1)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–1)
International / WTA 250 (5–7)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.14. února 2016Kao-siung, Tchaj-wantvrdýJaponsko Miju KatováČínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
4–6, 3–6
Vítězka1.10. dubna 2016Katovice, Polskotvrdý (h)Japonsko Miju KatováRusko Valentyna Ivachněnková
Rusko Marina Melnikovová
3–6, 7–5, [10–8]
Finalistka2.7. ledna 2018Auckland, Nový ZélandtvrdýJaponsko Miju KatováItálie Sara Erraniová
Nizozemsko Bibiane Schoofsová
5–7, 1–6
Finalistka3.10. června 2018French Open, Paříž, FrancieantukaJaponsko Makoto NinomijováČesko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková
3–6, 3–6
Vítězka2.16. září 2018Hirošima, JaponakotvrdýČína Čang ŠuajJaponsko Miju Katová
Japonsko Makoto Ninomijová
6–2, 6–4
Finalistka4.11. ledna 2019Sydney, AustrálietvrdýPolsko Alicja RosolskáSrbsko Aleksandra Krunićová
Česko Kateřina Siniaková
1–6, 6–7(3–7)
Finalistka5.31. října 2021Courmayeur, Itálietvrdý (h)Čína Čang ŠuajČína Wang Sin-jü
Čína Čeng Saj-saj
4–6, 6–3, [5–10]
Vítězka3.14. ledna 2022Adelaide, AustrálietvrdýJaponsko Makoto NinomijováČesko Tereza Martincová
Česko Markéta Vondroušová
1–6, 7–6(7–4), [10–7]
Vítězka4.21. května 2022Rabat, MarokoantukaJaponsko Makoto NinomijováRumunsko Monica Niculescuová
  Alexandra Panovová
6–7(7–9), 6–3, [10–8]
Vítězka5.25. června 2022Bad Homburg, NěmeckotrávaJaponsko Makoto NinomijováPolsko Alicja Rosolská
Nový Zéland Erin Routliffeová
6–4, 6–7(5–7), [10–5]
Finalistka6.červen 2023Bad Homburg, NěmeckotrávaRumunsko Monica NiculescuováBrazílie Ingrid Gamarra Martinsová
  Lidzija Marozavová
0–6, 6–7(3–7)
Finalistka7.23. září 2023Kanton, ČínatvrdýJaponsko Makoto NinomijováČína Kuo Chan-jü
Čína Ťiang Sin-jü
3–6, 6–7(4–7)
Finalistka822. října 2023Nan-čchang, ČínatvrdýJaponsko Makoto NinomijováNěmecko Laura Siegemundová
  Věra Zvonarevová
4–6, 2–6

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (3–5 Č)

Čtyřhra: 8 (3–5)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.10. srpna 2013Su-čou, ČínatvrdýČína Chan Sin-jünMaďarsko Tímea Babosová
Nizozemsko Michaëlla Krajiceková
2–6, 2–6
Finalistka2.1. září 2014Su-čou, ČínatvrdýJaponsko Misa EgučiováČínská Tchaj-pej Čan Ťin-wej
Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
1–6, 6–3, [7–10]
Vítězka1.27. listopadu 2016Honolulu, Spojené státytvrdýJaponsko Miju KatováUSA Nicole Gibbsová
USA Asia Muhammadová
6–7(3–7), 6–3, [10–8]
Finalistka3.26. listopadu 2017Honolulu, Spojené státytvrdýUSA Asia MuhammadováČínská Tchaj-pej Sie Šu-wej
Čínská Tchaj-pej Sie Jü-ťie
1–6, 6–7(3–7)
Vítězka2.srpen 2021Chicago, Spojené státytvrdýThajsko Peangtarn PlipuečováNěmecko Mona Barthelová
Čínská Tchaj-pej Sie Jü-ťie
7–5, 6–2
Vítězka3.květen 2022Saint-Malo, FrancieantukaJaponsko Makoto NinomijováFrancie Estelle Cascinová
Francie Jessika Ponchetová
7–6(7–1), 6–1
Finalistka4.květen 2023Saint-Malo, FrancieantukaNorsko Ulrikke EikeriováBelgie Greet Minnenová
Nizozemsko Bibiane Schoofsová
6–7(7–9), 6–7(3–7)
Finalistka5.červenec 2023Båstad, ŠvédskoantukaJižní Korea Čang Su-džong  Irina Chromačovová
Maďarsko Panna Udvardyová
6–4, 3–6, [5–10]

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 11 (5–6)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.26. května 2013Karuizawa, JaponskotrávaJaponsko Džunri Namigatová7–6, 6–3
Finalistka1.8. září 2013Noto, JaponskotrávaSrbsko Doroteja Erićová0–6, 3–6
Finalistka2.27. října 2013Hamamacu, JaponskotrávaJaponsko Šúko Aojamová6–7, 6–1
Finalistka3.19. května 2014Kurume, JaponskotrávaČína Wang Čchiang3–6, 1–6
Vítězka2.9. listopadu 2014Bendigo, AustrálietvrdýJaponsko Risa Ozakiová7–6(7–5), 5–7, 6–2
Finalistka4.17. května 2015Kurume, JaponskotrávaJaponsko Nao Hibinová3–6, 1–6
Finalistka5.2. listopadu 2015Canberra, AustrálietvrdýUSA Asia Muhammadová4–6, 3–6
Vítězka3.20. března 2016Canberra, AustrálieantukaAustrálie Destanee Aiavová6–3, 3–6, 7–6(7–3)
Finalistka6.24. června 2017İzmir, TureckotvrdýRumunsko Mihaela Buzărnescuová1–6, 0–6
Vítězka4.2. října 2017Toowoomba, AustrálietvrdýAustrálie Astra Sharmaová7–5, 6–2
Vítězka5.21. října 2019Hamamacu, JaponskokoberecŠpanělsko Paula Badosová7–6(7–1), 4–5skreč

Čtyřhra (20 titulů)

č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.1. dubna 2012Nišitama, JaponskotvrdýJaponsko Remi TezukováJaponsko Kazusa Itová
Japonsko Juka Moriová
6–4, 6–7, [7–10]
2.2. července 2012Pattaya, ThajskotvrdýJaponsko Mari TanakováNový Zéland Dianne Hollandsová
Austrálie Tyra Calderwoodová
4–6, 6–4, 12–10
3.15. října 2012Makinohara, JaponskotrávaJaponsko Miju KatováAustrálie Monique Adamczaková
Francie Caroline Garciaová
7–6(8–6), 6–3
4.15. června 2013Buchara, UzbekistántvrdýJaponsko Makoto NinomijováRusko Angelina Gabujevová
Ukrajina Veronika Kapšajová
3–6, 7–5, [10–8]
5.8. září 2013Noto, JaponskotrávaJaponsko Makoto NinomijováJaponsko Kazusa Itová
Japonsko Juka Moriová
6–4, 6–4
6.19. října 2013Makinohara, JaponskotrávaJaponsko Makoto NinomijováThajsko Niča Lertpitaksinčajová
Thajsko Peangtarn Plipuečová
6–1, 6–2
7.30. prosince 2013Hongkong, ČLRtvrdýJaponsko Misa EgučiováKazachstán Zarina Dijasová
Hongkong Čang Ling
6–4, 6–2
8.17. února 2014Surprise, USAtvrdý (h)Japonsko Šúko AojamováUSA Sanaz Marandová
USA Ashley Weinholdová
6–3, 7–5
9.5. května 2014Fukuoka, JaponskotrávaJaponsko Šúko AojamováSpojené království Naomi Broadyová
Řecko Eleni Daniilidou
6–3, 6–4
10.22. listopadu 2014Tojota, Japonskokoberec (h)Japonsko Makoto NinomijováJaponsko Šúko Aojamová
Japonsko Džunri Namigatová
6–3, 7–5
11.28. března 2015Čchüan-čou, ČLRtvrdýJaponsko Makoto NinomijováJaponsko Hiroko Kuwatová
Japonsko Džunri Namigatová
6–3, 6–7(2–7), [10–2]
12.17. října 2015Toowoomba, AustrálietvrdýJaponsko Misa EgučiováUSA Veronica Corningová
USA Jessica Wacniková
4–6, 7–5, [10–5]
13.31. října 2015Nanking, ČLRtvrdýJaponsko Šúko AojamováČínská Tchaj-pej Čan Ťin-wej
Čína Čang Kchaj-lin
7–5, 6–7(7–9), [10–7]
14.2. listopadu 2015Canberra, AustrálietvrdýJaponsko Misa EgučiováUSA Lauren Embreeová
USA Asia Muhammadová
7–6(15–13), 1–6, [14–12]
15.2. května 2016Gifu, JaponskotvrdýJaponsko Miju KatováJaponsko Hiroko Kuwatová
Japonsko Ajaka Okunová
6–1, 6–2
16.6. května 2017Gifu, JaponskotvrdýJaponsko Miju KatováSpojené království Katy Dunneová
Izrael Julia Glušková
6–4, 6–2
17.12. května 2017Řím, ItálieantukaJaponsko Miju KatováGruzie Jekatěrine Gorgodzeová
Norsko Melanie Stokkeová
6–1, 6–4
18.6. října 2019Pula, ItálieantukaJaponsko Juki NaitóováRusko Amina Anšbová
Česko Anastasia Dețiuc
6–4, 7–6(7–1)
19.24. února 2019Kjóto, Japonskotvrdý (h)Japonsko Mojuka UčidžimováČínská Tchaj-pej Čchen Pchej-süan
Čínská Tchaj-pej Wu Fang-sien
6–4, 6–3
20.červenec 2021Palma del Río, ŠpanělskotvrdýRusko Valeria SavinychováJaponsko Himari Satóová
Švýcarsko Lulu Sunová
7–6(6), 6–3

Finále na juniorském Grand Slamu

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2011Australian OpentvrdýJaponsko Miju KatováNizozemsko Demi Schuursová
Belgie An-Sophie Mestachová
2–6, 3–6


Postavení na konečném žebříčku WTA

Dvouhra

Rok20122013201420152016201720182019202020212022
Pořadí403. 218. 170. 193. 215. 172. 293. 361. 373. 402. 572.

Čtyřhra

Rok20122013201420152016201720182019202020212022
Pořadí331. 177. 142. 83. 54. 43. 31. 83. 144. 67. 37.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eri Hozumi na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Eri Hozumiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230704a4. července 2023
  2. a b c Eri Hozumiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230704a4. července 2023
  3. TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Krejčíková se Siniakovou si z Roland Garros odváží první grandslamový titul! [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-10 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  4. Eri Hozumiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230704a4. července 2023

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.