Erich Hoepner

Erich Hoepner
(c) Bundesarchiv, Bild 146-1971-068-10 / CC-BY-SA 3.0 Erich Hoepner jako General der Kavallerie
Narození	14. září 1886 Frankfurt nad Odrou, Německé císařství
Úmrtí	8. srpna 1944 (ve věku 57 let) Berlín, Třetí říše
Vojenská kariéra
Hodnost	generálplukovník
Doba služby	1905–1942
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918) Výmarská republika (do roku 1933) Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918) Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht
Velel	1. prapor 17. pěšího pluku (1930-1932) 4. pluk horských myslivců (1932-1933) náčelník štábu 1. pěší divize(1933-1934) náčelník štábu I. armádního sboru (1934-1935) náčelník štábu velitelství 1. skupiny (1935-1937) 1. lehká brigáda (1937-1938) 1. lehká divize (1938) XVI. armádní sbor (motorizovaný, 1938-1941) 4. tanková skupina (1941-1942) 4. tanková armáda (1942)
Války	První světová válka Druhá světová válka
Bitvy	Invaze do Polska (1939) Bitva o Francii (1939-1940) Operace Barbarossa (1941) Obležení Leningradu (1941) Bitva před Moskvou (1941-1942)
Vyznamenání	Rytířský kříž Domácí řád Hohenzollernů s meči
multimediální obsah na Commons

Erich Hoepner (14. září 1886, Frankfurt nad Odrou – 8. srpna 1944, Berlín) byl generálplukovníkem německého Wehrmachtu.

Do Německé císařské armády vstoupil v březnu 1905. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u jezdectva, posléze působil ve štábech sborů a koncem války ve štábech armád. Po válce zůstal v Reichswehru, kde sloužil v nižších štábech. Od dubna 1930 velel pěšímu praporu a v říjnu 1932 se stal velitelem 4. horského pluku. Od února 1933 opět sloužil ve vyšších štábech jako náčelník. V říjnu 1937 byl jmenován velitelem 1. lehké brigády, kterou v říjnu následujícího roku reorganizoval na 1. lehkou divizi. V listopadu 1938 již velel XVI. motorizovanému sboru.

S tímto sborem se účastnil polské kampaně i bitvy o Francii. V rámci chystané Operace Barbarossa, mu bylo svěřeno velení nad 4. tankovou skupinou , která spadala pod Skupinu armád Sever (von Leeb). Během pár dnů po začátku operace, se jeho tankové jednotky převalily přes Litvu a dosáhly mostů přes řeku Daugavu u Dvinsku v Lotyšsku, čímž se jim podařilo rozštěpit sovětskou Rudou armádu v Pobaltí. V následujících letních měsících, jeho tanková skupina postupovala přes Pskov do nitra Ruska, ale rostly i její problémy dané zvětšující se vzdáleností, tedy logistikou a opotřebováním techniky, ale i rozšiřující se frontou a tudíž rozmělňováním jednotek a nedostatkem posil na zaplnění utrpěných ztrát. Přes tyto problémy pronikly v září jeho jednotky až k Ladožskému jezeru.

Na podzim 1941, byla jeho tanková skupina přesunuta ke Skupině armád Střed (von Bock), aby podpořila útok na Moskvu. Když přešla v prosinci německá vojska do defenzívy a následně čelila sovětské ofenzívě, byl Hoepner jeden z mála německých velitelů, který si dokázal udržet chladnou hlavu a na vlastní odpovědnost začal provádět organizovaný ústup svojí 4. tankové skupiny a nově svěřené 3. tankové skupiny od „Moskevských bran“ ke Vjazmě, v souladu se sousední 9. armádou, čímž obě tankové skupiny uchránil od obklíčení a zničení. Ale díky opakovanému ignorování rozkazu od OKW (tedy od Hitlera) a jeho otevřenosti vůči nadřízeným, byl 8. ledna 1942 zbaven velení nad 4. tankovou armádou (přejmenovanou z jeho 4. tankové skupiny), propuštěn z Wehrmachtu spolu s odebráním práva nosit uniformu, práva na pobírání penze, bydlením ve služebním domě a zákazem nošení obdržených vyznamenání. Byl velmi přísně potrestán, snad nejpřísněji jako jeden z tzv. obětních beránků bitvy u Moskvy.

Nikdy nebyl příznivcem NSDAP a s postupem času se jeho odpor k vládě zvětšoval. Byl jedním ze spiklenců zasvěcených do atentátu na Hitlera 20. července 1944. Po nezdařeném atentátu byl zatčen gestapem, v berlínské věznici byl mučen a následně na rozkaz Hitlera popraven.

Na výstavě, která se uskutečnila v lednu 2009 v Mnichově, bylo uvedeno že generál Hoepner před útokem na Sovětský svaz, uložil podřízeným jednotkám zastřelení zajatých politických důstojníků Rudé armády, jak to požadoval Adolf Hitler ve svém rozkaze z 6. června 1941, ale z vlastní iniciativy požadoval po svých jednotkách i zastřelení civilních komunistických komisařů.
Na přelomu let 1941 a 1942 nedaleko Moskvy byly u vojáka z Hoepnerovy tankové skupiny nalezeny fotografie z masakru ve městě Kovnu a na území Litvy a Lotyšska, který se uskutečnily pár dní po napadení SSSR, při kterých byli stříleni komunisté a obyvatelé židovského původu. Tyto fotografie následně byly v SSSR i v zahraničí zveřejněny jako jedny z prvních důkazů německých zvěrstev na okupovaném území.

• Fähnrich - 18. listopad 1905
• Poručík - 18. srpen 1906
• Nadporučík - 17. únor 1914
• Kapitán - 18. červen 1915
• Major - 1. únor 1926
• Podplukovník - 1. duben 1930
• Plukovník - 1. únor 1933
• Generálmajor - 1. leden 1936
• Generálporučík - 30. leden 1938
• Generál jezdectva - 20. duben 1939
• Generálplukovník - 19. červenec 1940

• Rytířský kříž - 27. říjen 1939
• Domácí řád Hohenzollernů s meči (1. sv. válka)
• Železný kříž II. třídy (1. sv. válka)
• Železný kříž I. třídy (1. sv. válka)
• Spona k železnému kříži II. třídy
• Spona k železnému kříži I. třídy
• Kříž cti
• | | | Služební vyznamenání wehrmachtu od I. do IV. třídy
• Řád Fridrichův, II. třídy s meči (1. sv. válka)

• Hitlerovi generálové - Christopher Chant, Wiliam Fowler, Richard Humble, Jenny Shawová
• Ztracená Vítězství - Erich von Manstein

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Erich Hoepner na Wikimedia Commons