Erin Routliffeová

Erin Routliffeová
Erin Routliffeová na French Open 2022
Erin Routliffeová na French Open 2022
StátKanadaKanada Kanada (2009 – květen 2017)
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland (od června 2017)
Datum narození19. dubna 1995 (29 let)
Místo narozeníAuckland, Nový Zéland
BydlištěCaledon, Kanada
Výška182 cm[1]
Profesionálka od2017
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 748, 306 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů85–90
Tituly0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění582. místo (12. června 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů277–173
Tituly8 WTA, 15 ITF
Nejvyšší umístění1. místo (15. července 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2024)
French Open3. kolo (2022, 2024)
Wimbledonfinále (2024)
US Openvítězka (2023)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryňvítězka (2024)
Olympijské hry1. kolo (2024)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Openčtvrtfinále (2024)
Wimbledonsemifinále (2024)
US Open1. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240828a28. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erin Routliffeová (* 11. dubna 1995 Auckland) je novozélandská profesionální tenistka, deblová specialistka, která v letech 2009–2017 reprezentovala Kanadu. V létě 2024 byla osm týdnů světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se stala jako 49. hráčka v pořadí. Do čela vystoupala jako vůbec první novozélandská jednička na žebříčcích ATP a WTA a historicky první jednička z Nového Zélandu od Tonyho Wildinga v roce 1913.[2][3][4]

Na grandslamu zvítězila v ženské čtyřhře US Open 2023 s Gabrielou Dabrowskou. Společně odešly poraženy z finále ženské čtyřhry Wimbledonu 2024. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála osm deblových turnajů včetně Turnaje mistryň 2024. V rámci okruhu ITF získala jeden titul ve dvouhře a patnáct trofejí ve čtyřhře.[5]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 582. místě a ve čtyřhře v červenci 2024 na 1. místě.[1]

V novozélandském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2017 tádžickým základním blokem 2. skupiny asijsko-pacifické zóny proti Turkmenistánu, v němž vyhrála dvouhru a s Joannou Carswellovou také čtyřhru. Novozélanďanky zvítězily 3:0 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupila k dvaceti šesti mezistátním utkáním s bilancí 5–4 ve dvouhře a 14–7 ve čtyřhře.[6]

Nový Zéland reprezentovala na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Z pozice úřadující světové jedničky nastoupila do čtyřhry s Lulu Sunovou. V úvodním kole však podlehly pozdějším olympijským vítězkám Saře Erraniové a Jasmine Paoliniové z Itálie.

Soukromý život

Narodila se roku 1995 v novozélandském Aucklandu do rodiny mořeplavců Roberta Routliffa a Catherine MacLennanové,[7] během jejich plavby kolem světa.[8] Rodina se z Nového Zélandu do Kanady vrátila po čtyřech letech.[8] V Severní Americe se narodily její dvě sestry Tara a Tess, která se stala stříbrnou medailistkou v plavání na Letních paralampijských hrách 2016 v Riu de Janeiru.[9][10] Do Montréalu se Erin Routliffeová přestěhovala v září 2011, kde se připravovala v Národním tréninkovém centru tenisového svazu do sezóny 2013.

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2010, když na turnaji v kanadském Waterloo dotovaném 25 tisíci dolary zasáhla do čtyřhry. V úvodním kole však s Kanaďankou Evangeline Repicovou podlehly jihoafricko-americkému páru Tegan Edwardsová a Danielle Millsová.[5] V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala na srpnovém Rogers Cupu 2012 v Montréalu, do níž obdržela divokou kartu. Na úvod porazila Megan Moultonovou-Levyovou, ale do hlavní soutěže ji nepustila Iveta Benešová z šesté světové desítky.[11]

V letech 2013–2017 hrála univerzitní tenis na Alabamské univerzitě v Tuscaloose, kde vystudovala obor public relations.[7] Debut v nejvyšší grandslamové kategorii zaznamenala v ženském deblu US Open 2015, do něhož získala s Američankou Mayou Jansenovou divokou kartu. V úvodním kole však uhrály jen tři gamy na osmé nasazené Američanky Raquel Atawovovou a Abigail Spearsovou. Jednalo se rovněž o její první zápas v hlavní soutěži na túře WTA. Mimo majory zasáhla do prvního turnaje na aucklandském ASB Classic 2018. S Novozélanďankou Paige Mary Houriganovou nezvládly první kolo proti Arantxe Rusové a Sílvii Solerové Espinosové.[11] Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Citi Open 2018 ve Washingtonu, D.C. Po boku Chilanky Alexy Guarachiové v závěrečném utkání prohrály s čínsko-chorvatskou dvojicí Chan Sin-jün a Darijou Jurakovou.[12] Trofej si pak odvezla z debla Palermo Ladies Open 2021. V páru s Belgičankou Kimberley Zimmermannovou ve finále antukového turnaje zdolaly Rusky Natelu Dzalamidzeovou a Kamillu Rachimovovou.[13] Obě pak odešly poraženy z boje o titul na zářijovém BGL Luxembourg Open 2021, kde nestačily na belgické duo Greet Minnenová a Alison Van Uytvancková.[14]

S Kanaďankou Gabrielou Dabrowskou navázala spolupráci na srpnovém Canadian Open 2023. Již na čtvrtém společně odehraném turnaji získaly trofej, když ovládly grandslamové US Open 2023. Do finále postoupily přes Wang Sin-jü a Sie Šu-wej, čímž ukončily 16zápasovou grandslamovou neporazitelnost Sieové. V boji o titul pak zdolaly šampionky z roku 2020, Němku Lauru Siegemundovou s Věrou Zvonarevovou, ve dvou setech. Na majorech tak první finálovou účast proměnila v titul, jenž znamenal čtvrtý kariérní triumf na túře WTA.[15]

Finále na Grand Slamu

Ženská čtyřhra: 2 (1–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka2023US OpentvrdýKanada Gabriela DabrowskáNěmecko Laura Siegemundová
  Věra Zvonarevová		7–6(11–9), 6–3
Finalistka2024WimbledontrávaKanada Gabriela DabrowskáČesko Kateřina Siniaková
USA Taylor Townsendová		6–7(5–7), 6–7(1–7)

Finále Turnaje mistryň

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka2024WTA Finals, Rijád, Saúdská Arábietvrdý (h)Kanada Gabriela DabrowskáČesko Kateřina Siniaková
USA Taylor Townsendová		7–5, 6–3

Finále na okruhu WTA Tour

Čtyřhra: 20 (8–12)

Legenda
Grand Slam (1–1)
Turnaj mistryň (1–0 Č)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (1–4)
Premier / WTA 500 (1–4)
International / WTA 250 (4–3)
Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.5. srpna 2018Washington, D.C., Spojené státyInternationaltvrdýChile Alexa GuarachiováČína Chan Sin-jün
Chorvatsko Darija Juraková		3–6, 2–6
Vítězka1.25. července 2021Palermo, ItálieWTA 250antukaBelgie Kimberley ZimmermannováRusko Natela Dzalamidzeová
Rusko Kamilla Rachimovová		7–6(7–5), 4–6, [10–4]
Finalistka2.19. září 2021Lucemburk, LucemburskoWTA 250tvrdý (h)Belgie Kimberley ZimmermannováBelgie Greet Minnenová
Belgie Alison Van Uytvancková		3–6, 3–6
Finalistka3.26. září 2021Ostrava, ČeskoWTA 500tvrdý (h)USA Kaitlyn ChristianováIndie Sania Mirzaová
Čína Čang Šuaj		3–6, 2–6
Finalistka4.13. února 2022Petrohrad, RuskoWTA 500tvrdý (h)Polsko Alicja RosolskáRusko Anna Kalinská
USA Caty McNallyová		3–6, 7–6(7–5), [4–10]
Finalistka5.25. června 2022Bad Homburg, NěmeckoWTA 250trávaPolsko Alicja RosolskáJaponsko Makoto Ninomijová
Japonsko Eri Hozumiová		4–6, 7–6(7–5), [5–10]
Vítězka3.6. srpna 2022Washington, D.C., Spojené státyWTA 250tvrdýUSA Jessica Pegulaová  Anna Kalinská
USA Caty McNallyová		6–3, 5–7, [12–10]
Finalistka6.9. října 2022Ostrava, ČeskoWTA 500tvrdý (h)Polsko Alicja RosolskáUSA Caty McNallyová
USA Alycia Parksová		3–6, 2–6
Vítězka3.5. března 2023Austin, Spojené státyWTA 250tvrdýIndonésie Aldila SutjiadiováUSA Nicole Melichar-Martinezová
Austrálie Ellen Perezová		6–4, 3–6, [10–8]
Vítězka4.10. září 2023US Open, New York, Spojené státyGrand SlamtvrdýKanada Gabriela DabrowskáNěmecko Laura Siegemundová
  Věra Zvonarevová		7–6(11–9), 6–3
Finalistka7.23. září 2023Guadalajara, MexikoWTA 1000tvrdýKanada Gabriela DabrowskáAustrálie Storm Hunterová
Belgie Elise Mertensová		6–3, 2–6, [4–10]
Vítězka5.15. října 2023Čeng-čou, ČínaWTA 500tvrdýKanada Gabriela DabrowskáJaponsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová		6–2, 6–4
Finalistka8.31. března 2021Miami, Spojené státyWTA 1000tvrdýKanada Gabriela DabrowskáUSA Sofia Keninová
USA Bethanie Matteková-Sandsová		6–4, 6–7(5–7), [9–11]
Finalistka9.16. května 2024Řím, ItálieWTA 1000antukaUSA Coco GauffováItálie Sara Erraniová
Itálie Jasmine Paoliniová		3–6, 6–4, [8–10]
Vítězka6.16. června2024Nottingham, Spojené královstvíWTA 250trávaKanada Gabriela DabrowskáSpojené království Harriet Dartová
Francie Diane Parryová		5–7, 6–3, [11–9]
Finalistka10.29. června 2024Eastbourne, Spojené královstvíWTA 500trávaKanada Gabriela DabrowskáUkrajina Ljudmyla Kičenoková
Lotyšsko Jeļena Ostapenková		7–5, 6–7(2–7), [8–10]
Finalistka11.13. července 2024Wimbledon, Londýn, Spojené královstvíGrand SlamtrávaKanada Gabriela DabrowskáČesko Kateřina Siniaková
USA Taylor Townsendová		6–7(5–7), 6–7(1–7)
Finalistka12.12. srpna 2024Toronto, KanadaWTA 1000tvrdýKanada Gabriela DabrowskáUSA Caroline Dolehideová
USA Desirae Krawczyková		6–7(2–7), 6–3, [7–10]
Vítězka7.19. srpna 2024Cincinnati, Spojené státyWTA 1000tvrdýUSA Asia MuhammadováKanada Leylah Fernandezová
Kazachstán Julia Putincevová		3–6, 6–1, [10–4]
Vítězka7.9. listopadu 2024Rijád, Saúdská ArábieTurnaj mistryňtvrdý (h)Nový Zéland Erin RoutliffeováČesko Kateřina Siniaková
USA Taylor Townsendová		7–5, 6–3

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–2 Č)

Čtyřhra: 2 (0–2)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.červenec 2021Charleston, Spojené státyantukaIndonésie Aldila SutdžiadiováČínská Tchaj-pej Liang En-šuo
Kanada Rebecca Marinová		7–5, 5–7, [7–10]
Finalistka2.květen 2023Reus, ŠpanělskoantukaChile Alexa GuarachiováAustrálie Storm Hunterová
Austrálie Ellen Perezová		1–6, 6–7(8–10)

Tituly na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra (1 titul)

Č.datumturnajpovrchporažená finalistkavýsledek
1.únor 2018Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýUSA Nadja Gilchristová6–3, 7–5

Čtyřhra (15 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.říjen 2016Charleston, Spojené státyantukaUSA Andie DaniellováUSA Quinn Gleasonová
USA Whitney Kayová		6–4, 6–2
2.listopad 2017Toronto, Kanadatvrdý (h)Chile Alexa GuarachiováBelgie Ysaline Bonaventureová
Mexiko Victoria Rodríguezová		7–6(7–4), 3–6, [10–4]
3.leden 2018Šajm aš-Šajch, EgypttvrdýNový Zéland Jade LewisováRusko Anastasija Potapovová
Rusko Jekatěrina Jašinová		0–6, 7–5, [10–6]
4.leden 2018Šarm aš-Šajch, EgypttvrdýNový Zéland Jade LewisováTurecko Berfu Cengizová
Bosna a Hercegovina Jasmina Tinjicová		6–1, 5–7, [12–10]
5.březen 2018Irapuato, MexikotvrdýChile Alexa GuarachiováUSA Desirae Krawczyková
Mexiko Giuliana Olmosová		4–6, 6–2, [10–6]
6.duben 2018Pelham, Spojené státyantukaChile Alexa GuarachiováUSA Maria Mateasová
Mexiko María José Portillo Ramírezová		6–1, 6–2
7.duben 2018Dothan, Spojené státyantukaChile Alexa GuarachiováUSA Sofia Keninová
USA Jamie Loebová		6–4, 2–6, [11–9]
8.květen 2018Charleston, Spojené státyantukaChile Alexa GuarachiováUSA Louisa Chiricová
USA Allie Kiicková		6–1, 3–6, [10–5]
9.červen 2018Hua Hin, ThajskotvrdýMexiko Victoria RodriguezováThajsko Niča Lertpitaksinčajová
Thajsko Peangtarn Plipuečová		7–5, 3–6, [10–6]
10.leden 2018Hua Hin, ThajskotvrdýMexiko Victoria RodriguezováJaponsko Mana Ajukawaová
Švýcarsko Nina Stadlerová		6–4, 6–4
11.říjen 2018Toowoomba, AustrálietvrdýSpojené království Freya ChristieováAustrálie Samantha Harrisová
Austrálie Astra Sharmaová		7–5, 6–4
12.květen 2019Bonita Springs, Spojené státyantukaChile Alexa GuarachiováUSA Usue Maitane Arconadová
USA Caroline Dolehideová		6–3, 7–6(7–5)
13.únor 2020Hamilton, Nový ZélandtvrdýNový Zéland Emily FanningováUSA Sabastiani Leónová
Hongkong Maggie Ngová		6–3, 6–1
15.květen 2021Bonita Springs, Spojené státyantukaIndonésie Aldila SutdžiadiováJaponsko Eri Hozumiová
Japonsko Miju Katová		6–3, 4–6, [10–6]
14.prosinec 2022Tauranga, Nový ZélandtvrdýNový Zéland Paige HouriganováIndie Ašmita Easwaramurtiová
Japonsko Juka Hosokiová		6–1, 6–0

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erin Routliffe na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Erin Routliffeová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240828a28. srpna 2024
  2. ↑ Erin Routliffe captures WTA World No.1 doubles ranking presented by PIF. Women's Tennis Association [online]. 2024-07-15 [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ LONG, David. Erin Routliffe becomes world No 1, into Wimbledon doubles final. Stuff [online]. 2024-07-12 [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Routliffe into Wimbledon final, confirmed as next world No 1. tennis.kiwi [online]. 2024-07-12 [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Erin Routliffeová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240828a28. srpna 2024
  6. ↑ Erin Routliffeová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240828a28. srpna 2024
  7. ↑ a b Erin Routliffe - Women's Tennis [online]. The University of Alabama [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Canadian tennis headed in the right direction [online]. The Record, 2012-07-10 [cit. 2021-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-05. (anglicky) 
  9. ↑ BRAUN, Jessa. Star swimmer Tess Routliffe cheers Canadian teammates on from afar. The Toronto Observer [online]. 2021-09-02 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Tess Routliffe – Swimming Canada [online]. Swimming Canada [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ a b Erin Routliffe Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Guarachi’s and Routliffe’s Run Ends in Citi Open Finals [online]. WASHINGTON, D.C.: University of Alabama, 2018-08-05 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Top seed Collins defeats Ruse in Palermo to capture first WTA title. Women's Tennis Association [online]. 2021-07-26 [cit. 2021-07-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Ostapenko overpowers Samsonova in Luxembourg, to meet Tauson in final. Women's Tennis Association [online]. 2021-09-18 [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
  15. ↑ Dabrowski & Routliffe capture US Open doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2023-09-10 [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

PředchůdceErin Routliffeová Nástupce

Elise Mertensová		Světová jednička ve čtyřhře
15. 7. 2024 – 8. 9. 2024
Kateřina Siniaková
Žebříček ATPŽebříček WTA
Mužská dvouhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Itálie Jannik Sinner (ITA)11 830▬
2.Německo Alexander Zverev (GER)7 915▬
3.Španělsko Carlos Alcaraz (ESP)7 010▬
4.USA Taylor Fritz (USA)5 100▬
5.  Daniil Medveděv5 030▬
6.Norsko Casper Ruud (NOR)4 255▬
7.Srbsko Novak Djoković (SRB)3 910▬
8.  Andrej Rubljov3 760▬
9.Austrálie Alex de Minaur (AUS)3 745▬
10.Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL)3 350▬
Ženská dvouhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.  Aryna Sabalenková9 416▬
2.Polsko Iga Świąteková (POL)8 370▬
3.USA Coco Gauffová (USA)6 530▬
4.Itálie Jasmine Paoliniová (ITA)5 344▬
5Čína Čeng Čchin-wen (CHN)5 340▬
6.Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ)5 171▬
7.USA Jessica Pegulaová (USA)4 705▬
8.USA Emma Navarrová (USA)3 589▬
9.  Darja Kasatkinová3 368▬
10.Česko Barbora Krejčíková (CZE)3 214▬
Mužská čtyřhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Salvador Marcelo Arévalo (ESA)7 510▬
Chorvatsko Mate Pavić (CRO)7 510▬
3.Austrálie Jordan Thompson (AUS)6 655▬
4.Španělsko Marcel Granollers (ESP)6 500▬
Argentina Horacio Zeballos (ARG)6 500▬
6.Chorvatsko Nikola Mektić (CRO)5 930▬
7Německo Kevin Krawietz (GER)5 880▬
8.Nizozemsko Wesley Koolhof (NED)5 840▬
9.Německo Tim Pütz (GER)5 790▬
10.Itálie Andrea Vavassori (ITA)5 785▬
Ženská čtyřhra – 20241223a23. prosince 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Česko Kateřina Siniaková (CZE)9 530▬
2.Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL)8 165▬
3.Kanada Gabriela Dabrowská (CAN)6 805▬
4.Ukrajina Ljudmyla Kičenoková (UKR)6 165▬
5.USA Taylor Townsendová (USA)6 108▬
6.Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT)5 948▬
7.Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE)5 506▬
8.Itálie Sara Erraniová (ITA)5 456▬
9.Belgie Elise Mertensová (BEL)5 430▬
10.Itálie Jasmine Paoliniová (ITA)5 235▬

Média použitá na této stránce

Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Routliffe RG22 (24) (52144071693).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Routliffe RG22 (24)