Erkinger ze Seinsheimu

Erkinger ze Seinsheimu
Erking I. ze Seinsheimu, svobodný pán ze Schwarzenbergu
Narození	1362 Stephansberg
Úmrtí	11. prosince 1437 (ve věku 74–75 let)
Choť	Barbora z Abensbergu
Děti	Magdalena ze Schwarzenbergu[1] Michal II. ze Schwarzenbergu[1] Kunhuta ze Schwarzenbergu Zikmund ze Schwarzenbergu[1] Jan I. ze Schwarzenbergu[1] Heřman ze Seinsheimu
Rodiče	Michael ze Seinsheimu[1] a Nesa z Bickenbachu[1]
Rod	Seinsheimové a Schwarzenbergové
Příbuzní	Jindřich XIII. Reuss z Greize[1], Jindřich XII. Reuss z Plavna a Jindřich XI. Reuss z Plavna[1] (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erkinger I. ze Seinsheimu, svobodný pán ze Schwarzenbergu, původně Erking VI. ze Seinsheimu (německy Erkinger I. von Seinsheim, Freiherr von Schwarzenberg;^[2] 1362 – 11. prosince 1437) byl vrchním nadlovčím Würzburského knížecího biskupství a donátorem. Od roku 1416 nosil titul říšského rady. V roce 1429 byl povýšen do stavu svobodného a korouhevního pána. Byl generálem protihusitského vojska.

Erkinger je považován za předka dnešních knížat ze Schwarzenbergu.

Život

Erking ze Seinsheimu se narodil v roce 1362 jako první a jediný syn Michaela I. ze Seinsheimu a jeho manželky Markéty z Rožmberka, s níž se otec oženil po smrti své první manželky.^[3]

Michael ze Seinsheimu byl purkrabím marienberské pevnosti a jako takový byl podřízen würzburskému knížeti-biskupovi. Erkinger vyrostl na hradě Stephansberg poblíž Haidtu.

Po smrti otce dne 30. července 1399 Erkinger převzal rodový majetek. Rodina byla zámožná a Erkinger rozšiřoval majetek dalšími akvizicemi. V roce 1399 koupil vesnici Astheim a v roce 1406 byl jmenován nejvyšším lovčím Würzburského knížectví.

Dne 2. června 1409 předal ves Astheim kartuziánskému řádu, který zde založil klášter Pons Mariae (Marienbrück) s rodovým pohřebištěm.

Jeho blízký vztah s králem Zikmundem Lucemburským vedl v roce 1416 k jeho jmenování císařským radou. O rok dříve, v roce 1415, byla Erkingerova obec Scheinfeld povýšena císařským výnosem na město. Erkinger získal od pánů z Vestenbergu, z Abenbergu a od zadluženého würzburského biskupství zámek Schwarzenberg u Scheinfeldu.

Erkinger přenesl své rodové sídlo do mohutné Steigerwaldské pevnosti a od té doby se psal „Herr zu Schwarzenberg“. V té době také začal poskytovat půjčky okolní pánům. Mezi jeho dlužníky patřilo Würzburské biskupství a norimberský purkrabí. V roce 1417 pak Erkinger cestoval po boku krále na kostnický koncil, kde se poprvé setkal se stoupenci husitské věrouky.^[4]

V letech 1420 a 1429 se Erkinger stal královým generálem a vedl v Čechách tažení proti husitům. Po smrti krále Václava IV., navštívil v červnu 1420 král Zikmund Lucemburský hrady Točník a Žebrák a v roce 1421 oba hrady zastavil Erkingerovi. Ten plánoval provdat svou dceru Elišku za Bedřicha z Kolovrat a 14. května 1421 uzavřel předsvatební smlouvu, jejíž součástí bylo převedení zástavy obou hradů na Bedřicha.^[5] Už 7. července 1421 vykonávali bratři Bedřich a Hanuš z Kolovrat patronátní právo ke kostelu sv. Martina v Cerhovicích.^[6] Roku 1433 se Erkinger ze Seinsheimu se svým synem Heřmanem definitivně rozhodli přenechat Točník a Žebrák Kolovratům. Ačkoliv formálně se tak stalo v roce 1437, skutečné předání proběhlo už 8. června 1430.

Vrcholu své kariéry Erkinger dosáhl v roce 1429, kdy jej král jmenoval svobodným a korouhevním pánem, čímž se zařadil mezi panský stav.^[7] Ve téže době byl Erkinger ministeriálem würzburského knížete-biskupa Jana II. z Brunnu, od něhož v roce 1432 odkoupil panství na Marienbergu nad Würzburgem.

V roce 1432 Erkinger získal hrad Hohenlandsberg a úřad soudního vykonavatele.

Jeho synové se stále psali jako páni ze Seinsheimu a svobodní páni ze Schwarzenbergu, jeho vnuci již jméno Seinsheim vypustili a nosili pouze titul Schwarzenberg.

Erking I. ze Seinsheimu, svobodný pán ze Schwarzenbergu, zemřel 11. prosince 1437 a byl pohřben ve své astheimské fundaci.^[2]

Manželství a potomci

• Michael († 19. března 1469; = v klášteře Astheim)
• Matern († 1411)
• Jindřich († 1423)
• Heřman († 15. září 1448)
• Markéta († 11. dubna 1468)
• Anežka

Po smrti své manželky se Erkinger oženil s Barborou z Abensbergu. S ní zplodil dalších osm dětí:

• Erkinger († 26. září 1503 v Astheimu), kolem roku 1473 kanovník v Eichstätt ^[8]
• Bedřich
• Oldřich († 1456)
• Jošt
• Jan (* kolem roku 1428 – pravděpodobně 16. května 1460 poblíž Giengen an der Brenz)
• Zikmund (* 1430 – 3. července 1502)
• Kunhuta († 2. září 1469 v Chebu), ⚭ Matyáš Šlik (asi 1400–1487)
• Magdaléna († po 14. listopadu 1485)^[9]

Barbora zemřela 2. listopadu 1448 a byla pohřbena po boku svého manžela v hrobce v Astheimu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erkinger I. von Seinsheim, Freiherr von Schwarzenberg na německé Wikipedii.

Literatura

• Hans Dresch: Die Schwarzacher Miniaturen in der Würzburger Bischofschronik des Lorenz Fries. In: Hans Dresch (Hrsg.): 25 Jahre Markt Schwarzach am Main. Zwei Aufsätze zum Jubiläumsjahr. Stadtschwarzach 1999. S. 1–6.
• Herbert Meyer: Ahnherr und Klostergründer. In: Ute Feuerbach (Hg.): Unsere Mainschleife. 1993–2007. Volkach 2008. S. 73–76.
• Herbert Meyer: Erkinger von Seinsheim und die Kartause Astheim. In: Ute Feuerbach (Hg.): Volkach. 906–2006. Volkach 2006. S. 146–148.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Erkinger ze Seinsheimu na Wikimedia Commons
• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)