Ernesto Cardenal

Ernesto Cardenal
Rodné jméno	Ernesto Cardenal Martínez
Narození	20. ledna 1925 Granada
Úmrtí	1. března 2020 (ve věku 95 let) Managua
Příčina úmrtí	chronické renální selhání a srdeční zástava
Povolání	básník, katolický kněz, sochař, malíř, teolog, překladatel, politik, spisovatel a výtvarník
Alma mater	Faculty of Philosophy and Literature, UNAM (1942–1946) Kolumbijská univerzita (1946–1947) Colegio Centro América
Žánr	lyrika
Témata	Teologie osvobození, nikaragujská literatura, teologie, marxismus, malířství a sochařství
Ocenění	Mírová cena německého knižního obchodu (1980) čestný doktor Valencijské univerzity (1987) honorary doctorate of the University of Granada (1987) Pablo Neruda Ibero-American Poetry Award (2009) Čestný odznak Za vědu a umění (2010) … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Sandinovská fronta národního osvobození (do 1994) Unión Democrática Renovadora
Příbuzní	Fernando Cardenal (sourozenec) Pedro Joaquín Chamorro Cardenal (bratranec)
Vlivy	Thomas Merton
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernesto Cardenal (* 20. ledna 1925 Granada – 1. března 2020 Managua^[1]) byl nikaragujský básník, římskokatolický kněz, teolog osvobození a aktivista. Ve své tvorbě propojoval osobní a společenskou tematiku, využíváním epigramatické formy navazoval na styl Ezry Pounda.^[2]

Život

Pocházel ze zámožné rodiny, jeho příbuzným byl spisovatel Pablo Antonio Cuadra. Měl mladšího bratra Fernanda (1934–2016), který byl politikem a knězem.

Vystudoval literaturu na Mexické národní autonomní univerzitě, cestoval po USA a Evropě, roku 1950 se vrátil do vlasti. Po potlačení povstání proti prezidentovi Anastasiovi Somozovi v dubnu 1954 emigroval do USA a vstoupil do trapistického kláštera Gethsemani, který vedl Thomas Merton. Roku 1957 vydal první básnickou sbírku Hora 0. Vystudoval teologii a v roce 1965 byl v rodné Granadě vysvěcen na kněze. Patřil k příznivcům teologie osvobození a podporoval sandinisty. Založil komunitu na ostrovech Solentiname na jezeře Nikaragua, zaměřenou na rozvoj umělecké tvorby místních obyvatel a řízenou na základě křesťanských zásad.

Po svržení somozovského režimu v roce 1979 ho Daniel Ortega jmenoval nikaragujským ministrem kultury.^[3] Pro svou účast v prosovětské vládě se dostal do sporu s papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě Nikaraguy v roce 1983 a o rok později byl laicizován; církevního trestu ho zprostil až papež František roku 2019. Funkci ministra Cardenal zastával do roku 1987, kdy bylo ministerstvo kultury v rámci úsporných opatření zrušeno. Byl zastáncem koncepce „revolución desprovista de venganza“ (revoluce, která se nemstí) a kritizoval stále represivnější povahu Ortegova režimu, v roce 1995 patřil k zakladatelům umírněně levicové strany Movimiento Renovador Sandinista (Hnutí sandinistické obnovy). Angažoval se také v nadnárodním projektu společenských reforem Stock Exchange of Visions, založil kulturní nadaci Casa de los tres mundos (Dům tří světů). Zemřel ve věku 95 let v Managui na následky selhání srdce a ledvin.

Vyznamenání a ocenění

Státní vyznamenání

• Řád José Martího – Kuba, 2003^[4]
• Čestný kříž Za vědu a umění I. třídy – Rakousko, 2010^[5]

Ocenění

• 1980: Mírová cena německých knihkupců
• Listopad 1990: Cena za odvahu svědomí opatství Míru^[6]
• 2005: nominován na Nobelovu cenu za literaturu^[7]
• 2009: Ibero-americká cena za poezii Pabla Nerudy
• 2009: Cena GLOBArt klášterního kostela v Pernegg
• 2012: Cena královny Sofie za iberoamerickou poezii^[8]
• 2018: Mezinárodní cena Maria Benedettiho

Tvorba

Výbor z Cardenalovy poezie v českých překladech Jana Hlouška vydalo v roce 1987 nakladatelství Odeon pod názvem Nultá hodina.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernesto Cardenal na Wikimedia Commons
• Osoba Ernesto Cardenal ve Wikicitátech