Ernst Hartert

Ernst Hartert
Narození	29. října 1859 Hamburk
Úmrtí	11. listopadu 1933 (ve věku 74 let) Berlín
Místo pohřbení	Dahlemský lesní hřbitov
Bydliště	Spojené království (1892–1930)
Povolání	ornitolog a zoolog
Ocenění	Godman-Salvin Medal (1929) Fellow of the Zoological Society of London
Funkce	ředitel (1892–1930) extraordinary member (British Ornithologists' Union; od 1933)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Johann Otto Hartert (29. října 1859 Hamburk – 11. listopadu 1933 Berlín) byl hojně publikující německý ornitolog.

Život

Hartert se narodil 29. října 1859 v Hamburku v Německu. V červenci 1891 se ve Frankfurtu nad Mohanem oženil s ilustrátorkou Claudií Bernadine Elisabeth Hartertovou, s níž měl syna Joachima Karla (Charlese) Harterta (1893–1916), který padl jako anglický voják na Sommě.^[1]

Spolu se svou ženou jako první popsal poddruh kolibříka Buffonova (Chalybura buffonii intermedia Hartert, E. & Hartert, C., 1894). Článek On a collection of Humming Birds from Ecuador and Mexico je zřejmě jejich jedinou společnou publikací.

Hartert byl v letech 1892–1929 zaměstnán u Waltera Rothschilda, 2. barona Rothschilda, jako ornitologický kurátor Rothschildova soukromého Přírodovědného muzea v Tringu v Anglii.^[1]

Hartert spolu s Rothschildem vydával čtvrtletní muzejní časopis Novitates Zoologicae (1894–39) a spolu s Francisem Charlesem Robertem Jourdainem, Normanem Frederickem Ticehurstem a Harrym Forbesem Witherbym Hand-List of British Birds (Příruční seznam britských ptáků, 1912). Napsal knihu Die Vögel der paläarktischen Fauna (1910–22) a z pověření svého zaměstnavatele cestoval po Indii, Africe a Jižní Americe.

Hartert poprvé vědecky popsal řadu ptačích druhů, mimo jiné krkavce krátkoocasého (Corvus rhipidurus), sluku japonskou (Scolopax mira), káni horskou (Buteo oreophilus) a salanganu vodopádovou (Hydrochous gigas).

V roce 1930 odešel Hartert na odpočinek do Berlína, kde v roce 1933 zemřel.^[2] Hartert byl mentorem Erwina Stresemanna, jehož zpopelněné ostatky byly v roce 1972 uloženy u Hartertova hrobu.^[3]

Ocenění

Byl členem Londýnské zoologické společnosti. Je po něm pojmenován gekon Hemiphyllodactylus harterti, a 12 ptáků bylo pojmenováno na jeho počest.^[4]

Dílo

Mezi jeho publikace patří:^[5]

• (1891). Katalog der Vogelsammlung im Museum der Senckenbergischen Naturforschenden Gesellschaft in Frankfurt am Main.
• (1897). Podargidae, Caprimulgidae und Macropterygidae.
• (1897). Das Tierreich.
• (1900). Trochilidae.
• (1902). Aus den Wanderjahren eines Naturforschers: Reisen und Forschungen in Afrika, Asien und Amerika, nebst daran anknüpfenden, meist ornithologischen Studien.
• (1903). Ueber die Pipriden-Gattung Masius Bp.
• (1910–1922). Die Vögel der paläarktischen Fauna: Systematische Übersicht der in Europa, Nord-asien und der Mittelmeerregion vorkommenden Vögel. Tři svazky.
• HARTERT, Ernst; JOURDAIN, F.C.R.; TICEHURST, N.F.; WITHERBY, H.F. A Hand-List of British Birds, with an account of the distribution of each species in the British Isles and abroad. London: Witherby & Co., 1912. Dostupné online. OCLC 70467193 (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• (1920). Die Vögel Europas.

Galerie

• 

  Náhrobní kámen na Lesním hřbitově v Dahlemu v Berlíně

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ernst Hartert na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernst Hartert na Wikimedia Commons