Ernst Julius Hähnel

Ernst Julius Hähnel
Rodné jméno	Ernst Julius Hähnel
Narození	9. března 1811 Drážďany
Úmrtí	22. května 1891 (ve věku 80 let) Drážďany
Místo pohřbení	Starý katolický hřbitov v Drážďanech
Alma mater	Hochschule für Bildende Künste Dresden
Povolání	sochař, vysokoškolský učitel a učitel
Příbuzní	Paul Ernest (vnuk)[1] Randy Heitmann (pravnuk)
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1861) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Julius Hähnel (9. března 1811, Drážďany – 22. května 1891, Drážďany) byl německý sochař a profesor na Akademii výtvarných umění v Drážďanech.

Život

Hähnel studoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Drážďanech a v letech 1826–1831 navštěvoval Akademii výtvarných umění v Mnichově. Zde zprvu pokračoval ve studiu architektury, ale později studoval sochařství u Ludwiga Schwanthalera. Seznámil se zde s Ernstem Rietschelem. V roce 1831 byl na studijní cestě v Římě a následující rok navštívil s Gottfriedem Semperem Florencii.

Od roku 1835 Hähnel opět žil v Mnichově, ale roku 1838 ho Semper pověřil aby zhotovil některé sochy pro novou Dvorní operu v Drážďanech. Roku 1845 Hähnel vytvořil sochu Ludwiga van Beethovena v Bonnu, která ho proslavila.

V roce 1846 u něj objednala k 500. výročí založení Univerzita Karlova čtyři metry vysokou sochu císaře Karla IV., kterou odhalila roku 1848 v sousedství Staroměstské mostecké věže na Křižovnickém náměstí v Praze.

V témže roce byl Hähnel jmenován profesorem na Drážďanské Akademii výtvarných umění a stal se vedle Ernsta Rietschela zakladatelem Drážďanské školy sochařství druhé poloviny 19. století.^[2] Mezi jeho žáky patřili Johanes Schilling, Carl Röder, Christian Behrens a také u něj nějaký čas (1872–1873) studoval Josef Václav Myslbek.^[3]

Hähnel jako sochař působil v Drážďanech, Vídni, Braunschweigu a Lipsku. V Drážďanech vytvořil pro Gemäldegalerie Alte Meister četné reliéfy a šest pískovcových soch - Alexandr Veliký, Lysippos, Michelangelo, Dante Alighieri, Raffael a Peter von Cornelius. Je také autorem jezdeckého pomníku krále Fridricha Augusta II. (1867), pomníku básníka Theodora Körnera (1871) a alegorických postav Architektury a Sochařství na budově drážďanské Akademie. Kopie Hähnelovy sochy Raffaela jsou v Berlíně a Lipsku.

Roku 1859 obdržel čestný doktorát na univerzitě v Lipsku a 11.10.1883 čestné občanství svého rodného města Drážďany. Obdržel řád Orden pour le Mérite für Wissenschaften und Künste.^[4] Zemřel v roce 1891 v Drážďanech, a byl pohřben na Starém katolickém hřbitově.

Dílo

Sochy a pomníky (výběr)

• 1839 sochy pro Semperovu operu v Drážďanech (1869 zničena požárem)
• 1845 Socha Ludwiga van Beethovena v Bonnu
• 1846 Socha císaře Karla IV. v Praze
• 1867 socha krále Friedricha Augusta II. v Drážďanech
• 1867 jezdecká socha Karla Filipa Schwarzenberga, Vídeň - Schwarzenbergplatz
• 1871 Socha Theodora Körnera
• 1874 Jezdecká socha vévody Friedricha Wilhelma von Braunschweig-Wolfenbüttel, Braunschweig
• 1874 pamětní deska Ludwiga Tiecka na místě, kde stál jeho rodný dům v Drážďanech
• 1876 sochy Pegasa na Vídeňské státní opeře
• 1883 Památník Gottfrieda Wilhelma Leibnize v Lipsku

Odkazy

Reference

Literatura

• Hähnel, Ernst Julius. In: Volker Klimpel: Berühmte Dresdner. Hellerau-Verlag, Dresden 2002, ISBN 3-910184-85-5, S. 61
• Vojtěch Volavka, Sochařství devatenáctého století, Výtvarný odbor UB, Praha, 1948
• Hähnel, Ernst. In: Ulrich Thieme, Felix Becker et al.: Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Vol. 15, E. A. Seemann, Leipzig (1922), pgs.427–428.
• Constantin von Wurzbach: Hähnel, Ernst. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Band 7. Verlag L. C. Zamarski, Wien 1861, S. 175

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernst Julius Hähnel na Wikimedia Commons
• Stadtwiki Dresden: Ernst Hähnel
• Ernst Julius Hähnel v informačním systému abART