Ernst Käsemann

Ernst Käsemann (12. července 1906, Bochum-Dahlhausen – 17. února 1998, Tübingen) byl německý protestantský teolog, biblista-novozákoník, jeden z nejvyprofilovanějších žáků Rudolfa Bultmanna.

Mezi lety 1933 – 1946 byl farářem v Gelsenkirchen-Rotthausen, byl členem Vyznávající církve. Roku 1946 se stal profesorem v Mohuči, 1951 v Göttingenu a roku 1959 v Tübingenu. Středem Käsemannova odborného zájmu byla především teologie apoštola Pavla, kterou interpretoval z hlediska apokalyptiky. Střed Pavlovy teologie je dle Käsemanna christologie, jejímž odpovídajícím rozvinutím je nauka o ospravedlnění bezbožného a která zavazuje církev k poslušnosti vůči ukřižovanému Kristu a dosvědčování jeho vlády nad světem. Dalším z Käsemmanových počinů v oblasti novozákonní biblistiky bylo znovuotevření debaty o tzv. historickém Ježíši, kterou jeho učitel Bultmann považoval za irelevantní a kterou Käsemann inicioval svým článkem „Problém historického Ježíše“ (Das Problem des historichen Jesus) z roku 1954.

Käsemannova dcera Elisabeth Käsemann se v roce 1977 stala obětí argentinské vojenské diktatury.

Literatura

• HOFIUS, Otfried. Heslo Käsemann, Ernst. Religion in Geschichte und Gegenwart, Band 4, 4. Auflage. Tübingen: Mohr Siebeck, 2001.