Ernst Schwarzer

Ernst Schwarzer
Ernst Schwarzer
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci: 1848 – 1849
Poslanec Frankfurtského parlamentu
Ve funkci: 1848 – 1848[1]
Ministr veřejných prací Rakouského císařství
Ve funkci: 18. července 1848 – 23. září 1848
Předchůdce	Andreas Baumgartner
Nástupce	Theodor Friedrich Hornbostel
Stranická příslušnost
Členství	německá liberální levice
Narození	19. srpna 1808 Fulnek Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. března 1860 (ve věku 51 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Děti	Guido Schwarzer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Schwarzer von Heldenstamm (19. srpna 1808 Fulnek^[2] – 18. března 1860 Vídeň^[3]), byl rakouský novinář a politik německé národnosti z Moravy, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu a ministr veřejných prací Rakouského císařství.

Biografie

Byl synem důstojníka, povýšeného roku 1824 do šlechtického stavu. Jeho synem byl lesnický odborník a pedagog Guido Schwarzer von Heldenstamm. Švagr Zacharias Konrad Lecher působil jako spisovatel a novinář. Ernst navštěvoval kadetní školu, pak vstoupil k dělostřelectvu, kde sloužil do roku 1833. Od roku 1833 přispíval do Theaterzeitung. Pobýval v Ženevě a Paříži (zde provozoval společně s Augustem Zangem, vydavatelem novin Die Presse, pekárnu), Londýně a Uhersku. V roce 1842 nastoupil do pražského živnostenského spolku, pro který zhotovil průmyslovou mapu Čech. Po delší dobu byl následně správcem železáren patřících rodině Mitrovských. V roce 1844 ho společnost Österreichischer Lloyd povolala do Terstu, kde vedl noviny Journal des Österreichischen Lloyd.^[3]

Během revolučního roku 1848 se vrátil do Vídně a zapojil se do politického dění. Vydával list Allgemeine Österreichische Zeitung, který byl kritický k vládě. Přesto získal vládní funkci. Od 18. července do 23. září 1848 byl ministrem veřejných prací Rakouského císařství ve vládě Johanna von Wessenberga.^[4][3] V ministerské funkci podporoval výstavbu železniční trati Semmering a zavádění telegrafní sítě. Jeho rozhodnutí zastavit výkopové práce ve vídeňském Prátru ale vedlo 23. srpna k tzv. Praterschlacht (práterskému masakru), což si vynutilo v září jeho rezignaci na ministerský post.^[3]

Kromě toho byl ve volbách roku 1848 zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm.^[3] Zastupoval volební obvod Vídeň-Gumpendorf v Dolních Rakousích. Uvádí se jako redaktor.^[5] Patřil ke sněmovní levici.^[6] Byl zvolen i do celoněmeckého Frankfurtského parlamentu, ale mandát nepřijal a nechal se zastupovat.^[3]

Po rozpuštění sněmu v roce 1849 se vrátil k žurnalistice. Působil v redakci listu Allgemeine österreichische Zeitung, který ale byl ještě během roku 1849 pro svou opoziční a k vládě kritickou orientaci zakázán. Potom byl odpovědným redaktorem listu Wanderer, který se za jeho působení stal vlivným periodikem. V letech 1855–1856 byl vlastníkem a odpovědným redaktorem deníku Die Donau. Po neúspěchu se stáhl z novinářské profese. V roce 1859 ovšem spoluzakládal novinářský a spisovatelský spolek Concordia.^[3]

Reference