Ernst von Plener

Ernst von Plener
Ministr financí Předlitavska
Ve funkci: 12. listopadu 1893 – 19. června 1895
Předchůdce	Emil Steinbach
Nástupce	Eugen von Böhm-Bawerk
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: ??? – ???
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1873 – 1895
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1900 – ???
Stranická příslušnost
Členství	Ústavní strana (Klub liberálů – staroněmci) (Sjednoc. levice) (Německorak. klub) (Sjednoc. něm. levice)
Narození	18. října 1841 Cheb Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	29. dubna 1923 (ve věku 81 let) Vídeň Rakousko Rakousko
Místo pohřbení	Hietzingský hřbitov
Choť	Marie Eötvös de Vásáros-Nemény
Rodiče	Ignaz von Plener
Děti	Ernst-Josef Freiherr von Plener
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	diplomat, ekonom, spisovatel, soudce a politik
Ocenění	Řád červené orlice 1. třídy Řád železné koruny velkokříž Císařského řádu Leopoldova
Commons	Ernst von Plener
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst von Plener (18. října 1841 Cheb^[1] – 29. dubna 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský politik, předák německorakouské Ústavní strany, v letech 1893–1895 ministr financí Předlitavska.

Jeho otcem byl rakousko-uherský politik a ministr vlády Předlitavska Ignaz von Plener. Ernst von Plener vystudoval v letech 1858–1862 právo na Vídeňské univerzitě. V roce 1863 získal titul doktora práv. Působil pak v rakouské diplomacii ve Francii a Velké Británii, kde se zabýval rozborem anglického parlamentarismu.^[2]

V prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde převzal mandát svého otce.^[2] Zvolen byl za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Cheb. Mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1879, volbách do Říšské rady roku 1885 a volbách do Říšské rady roku 1891.^[3]

Stejně jako otec se v parlamentu angažoval v liberální a centralistické tzv. Ústavní straně. Byl jejím předákem. Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).^[4] V některých otázkách jako okupace Bosny a Hercegoviny, s níž nesouhlasil, nebo kontroverze okolo slovinského gymnázia v Celji, se ale se stranou názorově rozcházel. Byl rovněž odpůrcem volební reformy a podporoval zachování kuriového systému. V státoprávních otázkách byl centralistou, zastáncem jednotného státu a odpůrcem státoprávních aspirací neněmeckých národností. Odmítal Stremayrova jazyková nařízení.

Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných) politických proudů.^[5] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.^[6] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.^[7] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.^[8] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.^[9]

V roce 1890 se podílel na pokusu o česko-německé vyrovnání v Čechách (takzvané punktace). Punktace hodnotil jako úspěch českých Němců („Dnes můžeme konstatovat, že se síle a vytrvalosti německého lidu v Čechách podařilo dosáhnout velikých úspěchů.“), ale Češi nakonec tuto dohodu odmítli. Již od poloviny 80. let 19. století byl zastáncem rozdělení Čech podle etnických hranic. Zasedal na Českém zemském sněmu.^[2][10]

V roce 1893 se podílel na pádu vlády Eduarda Taaffeho. Když totiž předseda vlády Taaffe navrhl zásadní reformu volebního systému, utvořila se proti němu v parlamentu okamžitě protivládní většina. Ještě téhož dne se v kuloárech Říšské radě sešel Plener coby předák liberálů a Karl Sigmund von Hohenwart, hlavní postava konzervativní německorakouské (dosud provládní) pravice.^[11] 12. listopadu 1893 se pak stal ministrem financí Předlitavska v následné vládě Alfreda Windischgrätze. Ve vládě setrval do 19. června 1895.^[12] Jako ministr se zabýval zejména daňovou reformou.^[2]

Po odchodu z vlády opustil dočasně aktivní politiku, protože dopisem z 2. července 1895 rezignoval i na poslanecké křeslo v Říšské radě. Zastával potom v letech 1895–1918 post prezidenta vrchního účetního dvora.^[3][2][13] V roce 1900 se stal členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Politicky nadále patřil k zastáncům liberalismu a stoupencům německého charakteru Rakouska. Takto se prezentoval ještě ve svém posledním vystoupení ve sněmovně v roce 1918, kdy kritizoval pacifistické tendence poslední předlitavské vlády Heinricha Lammasche.^[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernst von Plener na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ernst von Plener