Ervína Brokešová

Ervína Brokešová
Základní informace
Narození	27. ledna 1900 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. října 1987 (ve věku 87 let) Rožmitál pod Třemšínem Československo Československo
Místo pohřbení	městský hřbitov v Rožmitále pod Třemšínem
Povolání	pedagožka, učitelka, spisovatelka a houslistka
Nástroje	housle
Aktivní roky	1917–1945
Manžel(ka)	Karel Josef Beneš
Podpis
Významný nástroj
Guarneri
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ervína Brokešová (27. ledna 1900 Praha^[1] – 19. října 1987 Rožmitál pod Třemšínem) byla česká houslistka, žačka Otakara Ševčíka.

Život

Narodila se v rodině docenta ekonomie a dvorního rady Jana Leopolda Brokeše (1863–1936) a jeho ženy Marie, rozené Pacholíkové, která byla klavíristkou.^[1] Dětství prožila v Netvořicích u Benešova. Zde absolvovala první hodiny hry na housle. Otec podporoval její talent a poslal ji v jejích osmi letech do hudební školy Rudolfa Anděla^{[p 1]} na Královských Vinohradech. Další vzdělání získala u Stanislava Michala. Ve čtrnácti letech se stala žačkou Štěpána Suchého (1872–1920). Prvních koncertních úspěchů dosáhla v roce 1917, kdy vystoupila na sérii koncertů k narozeninám císaře Karla I. S Mozartovým koncertem D dur KV 211 a Cikánskými melodiemi Pabla de Sarasate vystoupila 3. listopadu 1917 v Pardubicích, 4. listopadu v Benešově^{[p 2]} a 22. listopadu v Praze. Na tomto koncertu mimo jiné zapůsobila na sochaře Ladislava Šalouna. Ten jí následujícího dne zaslal blahopřejný dopis a později ji požádal, aby ji mohl portrétovat. Tak ještě do konce roku 1917 vznikla socha sedmnáctileté Ervíny, která byla později nešťastnou náhodou zničena.

Na jaře 1919 vystoupila na koncertu České filharmonie pod taktovkou Ludvíka Čelanského, kde hrála Wieniawského koncert D moll. V tomto roce ukončila studia u prof. Suchého a nastoupila do právě zřízené mistrovské třídy Otakara Ševčíka při Státní konzervatoři v Praze. Mistrovskou třídu absolvovala za jediný rok státní zkouškou. Na absolventském koncertu žáků prof. Ševčíka, který proběhl 8. července 1920 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, hrála koncert pro housle, op. 8 Richarda Strausse. Koncert doprovázela Česká filharmonie vedená Václavem Talichem.

V roce 1922 absolvovala první zahraniční turné. Hrála s předními orchestry, například Česká filharmonie, Vídeňští filharmonikové, Berlínští filharmonikové, Varšavská filharmonie; hrála i s Českým kvartetem. Vystupovala i společně s Emmou Destinnovou. V roce 1926 podnikla turné do Estonska, Lotyšska a Litvy, které mělo opět veliký ohlas. Ve stejném roce poprvé vystoupila v Československém rozhlasu. Její hra je zaznamenána i na několika gramofonových deskách firmy Odeon z let 1928–30. Hrála na housle z italské houslařské dílny Guarneri. Poslední zahraniční turné uskutečnila v roce 1936 po Jugoslávii.

Na jaře 1924 se seznámila s Ervínem Schulhoffem, který ji později v tomto roce doprovázel jako klavírista na řadě koncertů v českých městech. Další společné koncerty měli v roce 1930.

Dne 4. července 1925 se provdala za spisovatele Karla Josefa Beneše.^[2] Benešův román Uloupený život, který vyšel v roce 1935, měl mezinárodní úspěch a byl zfilmován v roce 1939 ve Velké Británii. Za honorář si manželé postavili domek v Rožmitále pod Třemšínem.

V období hospodářské krize méně koncertovala, zato nahrála pro rozhlas díla skladatelů jako byli: Karel Bendl, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Josef Bohuslav Foerster, Jan Kubelík a dalších. Rovněž začala učit hře na housle.

Po okupaci Československa se manželé zapojili do odbojové činnosti Petičního výboru Věrni zůstaneme. Karel Josef Beneš byl v prosinci 1941 zatčen. Jeho žena pak absolvovala řadu výslechů. Navzdory tomu pokračovala v odbojové činnosti pod krycím jménem Foška jako spojka mezi Prahou a Rožmitálem.^[3] Mimo to se pokoušela navštěvovat vězněného manžela, aby mu ulehčila jeho věznění. Podařilo se jí proniknout i na soudní řízení v Drážďanech v roce 1944, kde byl jejímu muži původně navrhován trest smrti. Nakonec byl odsouzen k sedmi letům žaláře. Z nacistického vězení se šťastně vrátil v květnu 1945.

V červenci 1945 se Beneš podílel na druhém vydání programového prohlášení Petičního výboru Věrni zůstaneme Za svobodu do nové Československé republiky. V roce 1947 jí vyšla monografie Ty a já : deník (v roce 1972 podruhé vydaná pod názvem Žila jsem nadějí : deník), ve které vzpomíná na období za okupace a rožmitálský odboj. Když byli po únoru 1948 někteří účastníci protinacistického odboje opět uvězněni, Karel J. Beneš požádal o předčasné penzionování a manželé Benešovi se stáhli do ústraní do Rožmitálu. Ervína Brokešová ukončila svou hudební kariéru a pomáhala svému manželovi přepisovat jeho rukopisy. Po manželově smrti žila v Rožmitále sama díky pomoci sousedů a přátel.

Zemřela 19. října 1987 a je pohřbena na městském hřbitově v Rožmitále pod Třemšínem. Dědictví ve výši 1 660 000 Kč odkázali manželé Benešovi Svazu československých spisovatelů a mělo být použito ke zřízení Ceny K. J. Beneše pro podporu mladých autorů. Cena nebyla nikdy udělena a peníze zmizely.

Spisy

Je autorkou memoárové literatury:

• Ty a já : deník, Praha : Československý Kompas, 1947
• Žila jsem nadějí : deník, Praha : Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1972 - 2. vydání deníků

Odkazy

Reference

Poznámky

Literatura

• FRYŠ, Josef. Dvanáct osudů čtyř staletí. Příbram: vlastní náklad, 2008. 288 s. ISBN 978-80-254-3128-3. Kapitola Ervína Brokešová, s. 122–141. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra-Brum. Praha: Libri, 2007. 110-224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 191. 
• Brokešová, Ervína. Ty a já: deník. První vydání. V Praze: Československý Kompas, 1947. 281-[II] s. Knižnice Umělci o sobě a o všem; sv. 16.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ervína Brokešová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ervína Brokešová
• Ervína Brokešová v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Karel Josef Beneš a Ervína Brokešová - Benešová Archivováno 11. 3. 2016 na Wayback Machine. na stránkách společnosti PROSTOR - architektura, interiér, design