Erythróza

Erythróza
Strukturní vzorec D-erythrózy
Strukturní vzorec D-erythrózy
Strukturní vzorec L-erythrózy
Strukturní vzorec L-erythrózy
Obecné
Systematický název(2R,3R)-2,3,4-trihydroxybutanal (D)
(2S,3S)-2,3,4-trihydroxybutanal (L)
Sumární vzorecC4H8O4
Vzhledbílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS106-93-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)203-444-5
PubChem94176
ChEBI27904
SMILESOC[C@@H](O)[C@@H](O)C=O
InChI1S/C4H8O4/c5-1-3(7)4(8)2-6/h1,3-4,6-8H,2H2/t3-,4+/m0/s1
Vlastnosti
Molární hmotnost120,10 g/mol
Hustota2,1683 g/cm3[1]
Rozpustnost ve vodědobře rozpustná
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-větyH315 H319 H335[1]
P-větyP261 P264 P264+265 P271 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P319 P321 P332+317 P337+317 P362+364 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erythróza je monosacharid patřící mezi tetrózy a aldózy. V přírodě se vyskytuje enantiomer nazývaný D-erythróza, který je i diastereomerem D-threózy.[2]

Fischerovy projekce obou enantiomerů erythrózy

Erythrózu poprvé izoloval Louis Feux Joseph Garot roku 1849 z rebarbory[3] a pojmenoval ji po řeckém výrazu pro červenou barvu (ἐρυθρός), protože v přítomnosti alkalických kovů tvořila červené zbarvení.[4][5]

Erythróza 4-fosfát je meziproduktem pentózofosfátového[6] a Calvinova cyklu.[7]

Pro některé bakterie je erythróza jediným zdrojem energie.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erythrose na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/94176
  2. ↑ 4.5: Diastereomers [online]. 2015-04-01 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ Obituary of Garot (1869) Journal de pharmacie et de chimie, 4th series, 9 : 472-473.
  4. ↑ Garot (1850) "De la matière colorante rouge des rhubarbes exotiques et indigènes et de son application (comme matière colorante) aux arts et à la pharmacie", Journal de Pharmacie et de Chimie, 3rd series, 17 : 5-19
  5. ↑ David Ames Wells; Charles Robert Cross; George Bliss; John Trowbridge; William Ripley Nichols; Samuel Kneeland. Annual of Scientific Discovery. Boston: Gould, Kendall and Lincoln, 1851. Dostupné online. S. 211. 
  6. ↑ Nicholas J. Kruger; Antje von Schaewen. The oxidative pentose phosphate pathway: structure and organisation. Current Opinion in Plant Biology. 2003, s. 236–246. DOI 10.1016/S1369-5266(03)00039-6. PMID 12753973. 
  7. ↑ Jörg Schwender; Fernando Goffman; John B. Ohlrogge; Yair Shachar-Hill. Rubisco without the Calvin cycle improves the carbon efficiency of developing green seeds. Nature. 2004-12-09, s. 779–782. DOI 10.1038/nature03145. PMID 15592419. Bibcode 2004Natur.432..779S. 
  8. ↑ Howard H. Hiatt; B. L. Horecker. D-erythrose metabolism in a strain of Alcaligenes faecalis. Journal of Bacteriology. 1955-10-13, s. 649–654. Dostupné online [cit. 2014-12-11]. DOI 10.1128/jb.71.6.649-654.1956. PMID 13345750. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

D-erythrose.svg
Chemical structure of D-erythrose
L-erythrose.svg
Chemical structure of L-erythrose
DL-Erythrose.svg
Structure of erythrose