Estakády Heřmaničky

estakády Heřmaničky
Základní údaje
KontinentEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresBenešov
Komunikaceželezniční trať Praha – České Budějovice
Dopravaželezniční
Souřadnice
Mapa
Další data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Estakády Heřmaničky jsou tři na sebe navazující dvoukolejné vícepolové mosty na železniční trati Praha – České Budějovice (součást IV. železničního koridoru) v úseku 73 Červený ÚjezdVotice v obci Heřmaničky železničním kilometru 107,790, 108,558 a 108,939.[1][2]

Historie

Železniční trať České Budějovice – Praha byla uvedena do provozu společností Dráha císaře Františka Josefa v roce 1871.[3] Část tratě byla v roce 1904 zdvoukolejněna a v roce 1971 byla zahájena její elektrizace, která byla kompletně dokončena v roce 2001. V rámci modernizace IV. železničního koridoru probíhá na této trati zdvoukolejnění a úprava pro rychlost vlaků na 160 km/h (respektive na až 200 km/h).[4] Na modernizovaném úseku dlouhém téměř 20 km bylo postaveno 35 mostů, 12 železničních propustků a dva dvoukolejné tunely, Mezno (840 km) a Deboreč (660 km).[5][6] V pracovním úseku 73 Červený Újezd–Votice byly postaveny čtyři estakády.

V obci Heřmaničky byly postaveny tři mostní estakády o délce 85 m, 180 m a 268 m. Investorem stavby byla Správa železniční dopravní cesty (od roku 2020 Správa železnic), projektantem Sudop Praha a výstavbu provedla společnost OHL ŽS, mostní konstrukce vyrobil podnik MCE Slaný. Stavba byla zahájena na podzim roku 2018.[7] V listopadu 2021 byly provedeny na estakádě zátěžové zkoušky.[8][9]

Popis

Vícepolové mosty (estakády) jsou spřažené ocelobetonové mosty s nosnou konstrukcí s horní mostovkou pro převedení bezstykové koleje, společné pro obě koleje. Nosná konstrukce estakád je spojitá s dilatačními závěry pouze na opěrách. Byly vyráběny po částech, které byly dopraveny jako velkorozměrový náklad na staveniště. Z dílů se sestavovaly montážní dílce, které se svařily a v oblasti svarů byly opatřeny protikorozní ochranou. Dílce následně byly uloženy na mezilehlé montážní bárky, svařeny a opatřeny celkovou protikorozní ochranou.[7]

Železniční most v km 107,790

Most o třech polích přemosťuje bezejmennou vodoteč. Spodní stavba je tvořena dvěma železobetonovými dvoudříkovými pilíři a dvěma opěrami. Mají společný železobetonový základ na plovoucích velkoprůměrových pilotách.

Nosnou konstrukci tvoří dva ocelové plnostěnné nosníky spřažené s železobetonovou vozovkou.[1][2] Nosná konstrukce byla na spodní stavbu uložena pomocí silničního jeřábu.[1]

Železniční most v km 108,558

Estakáda má pět mostních polí a překonává místní komunikaci a údolí. Spodní stavba je tvořena čtyřmi pilíři, dvěma opěrami s rovnoběžnými křídly a dvěma samostatnými křídly, která prodlužují pravou stranu opěry číslo 1. Opěry a pilíře jsou založeny na hluboko uložených plovoucích pilotách ve skalním podloží.

Nosná konstrukce má pět polí o rozpětí 33,0 + 3 × 38,0 + 33,0 m tj. 180 m. Pro zajištění rovnoměrného dilatačního pohybu a rozdělení brzdné síly na dva pilíře jsou navrženy ve středním poli tzv. řídící tyče, které nahrazují klasická pevná ložiska.[7][1][2] Nosná konstrukce byla na spodní stavbu uložena pomocí silničníoh jeřábu.[1]

Železniční most v km 108,939

Estakáda má sedm mostních polí a překonává bezejmennou vodoteč a údolí. Spodní stavba je tvořena dvěma opěrami s rovnoběžnými křídly a šesti pilíři, z nich pilíř č. 1 a 6 jsou zdvojené, č. 3 a 4 jsou brzdné zdvojené postavené ve tvaru A.[2] Založení mostu je opět hlubinné na pilotách opřených o skalní podloží, opěra OP1 je založena na plovoucích pilotách ve skalním podloží.

Nosná konstrukce má pět polí rozdělených do tří dilatačních celků o délkách 29,4 m + 185,4 m + 29,4 m tj, celková délka 244,2 m. Rozpětí nosné konstrukce je 28 m + 32 m + 3 × 40 m + 32 m + 28 m. Pro zajištění rovnoměrného dilatačního pohybu a rozdělení brzdné síly na dva pilíře jsou navrženy ve středním poli tzv. řídící tyče. Pod stykem dilatačních celků se nachází pilíř s dvěma páry ložisek a nosné konstrukce jsou spojeny dalším dilatačním závěrem.[7] Nosná konstrukce byla na spodní stavbu uložena výsunem.[1][7]

Železniční most v km 109,127

Železniční most o rozpětí 18 m překlenuje silnici III/12139 Heřmaničky–Smilkov. Spodní stavba je tvořena dvěma opěrami s vetknutými křídly.[10][2]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f POSPÍŠIL, Martin; DOUBEK, Ondřej; NOVOTNÝ, Petr. Mosty na železniční trati Sudoměřice – Votice. Mosty a tunely [online]. 2020-01-16 [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 
  2. a b c d e SIMBA. Sudoměřice – Votice: stav prací na mostech kolem Heřmaniček. Železniční koridory [online]. 2019-03-05 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  3. JUST, Tomáš. SUDOMĚŘICKÝ TUNEL, REALIZACE ŽELEZNIČNÍHO TUNELU V RÁMCI MODERNIZACE 4. KORIDORU. Tunely a podzemní stavby. 2015. Dostupné online. 
  4. HALLA, J. A. Sudoměřice – Votice: dotace z evropských fondů schválena [online]. 2021-01-13 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  5. Mezi Sudoměřicemi a Voticemi se pojede 200 km/h. old.silnice-zeleznice.cz [online]. [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  6. Modernizace trati Sudoměřice – Votice. www.stavby.szdc.cz [online]. 2018-12-06 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 
  7. a b c d e POSPÍŠIL, Martin. Estakády na železničním koridoru mezi Sudoměřcemi a Voticemi. Mozaika [online]. OHL ŽS, 2020 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 
  8. Obrazem: Správa železnic provádí zátěžové zkoušky na nové estakádě u Heřmaniček [online]. 2021-11-09 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  9. Na estakádě u Heřmaniček proběhly zátěžové zkoušky [online]. [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  10. ZOBAL, Petr. Modernizace IV. koridoru v úseku Sudoměřice - Votice. Železniční magazín [online]. 8/2021 [cit. 2022-05-16]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Heřmaničky, výstavba železniční trati.jpg
Autor: Autorem tohoto obrázku je KKDAII. Pokud jej chcete převzít mimo Wikipedii, uveďte prosím autora Kristýna Kysilková / Wikimedia Commons. Uvítám, pokud mně v případě užití fotografie mimo Wikipedii budete kontaktovat., Licence: CC BY-SA 4.0
Tato fotografie vznikla v rámci Wikiexpedice Mladá Vožice, projektu, který je financován z grantu Wikimedia Foundation.