Estonská města

V Estonsku se v současnosti nachází 47 sídel, která mají status města. Z nich 33 je samostatných statutárních měst (úředním označením omavalitsusstaatusega linnad, tedy "města se samosprávným statusem"), zatímco zbylých 14 je správně i samosprávně včleněno do obcí, zahrnujících kromě samotného města též další okolní sídla (úředním označením vallasisesed linnad, tedy "vnitroobecní města").

Estonská města před vznikem Estonské republiky

Sídla městského typu začala vznikat v Estonsku až ve středověku v souvislosti s německou a dánskou kolonizací ve 12. století. Ze současných estonských měst tehdy vznikla města Haapsalu, Kuressaare, Narva, Paide, Pärnu, Rakvere, Tallinn, Tartu a Viljandi. Status samostatného města měla i Toompea, dnes patřící k Tallinnu, a Vana-Pärnu, dnes součást Pärnu. Z roku 1296 máme navíc zmínku o dvou městech založených Helmoldem de Lode: jedním bylo Lodenrodhe, ležící poblíž dnešního Paldiski a opuštěné pravděpodobně ve 14. století, druhým Cogkele, pravděpodobně dnešní Koila.^[1]

Ve středověku a v počátku novověku se estonská města od jiných sídel odlišovala jak svou městskou podobou, tak panovníkem přidělenými městskými právy. V průběhu dalších staletí se postupně právní status města stal nezávislým na podobě sídla, vypovídal však o jeho politickém významu. Městská práva tak postupně obdržela Valga (1584), Paldiski (1783) a Võru (1784). 1782 získaly status města též Pečory, které patřily k Estonsku v letech 1919-1941.

Ve srovnání se středoevropskými městy se estonská města od svých počátků vyznačovala vyšším podílem dřevěné architektury, což bylo dáno jednak snadnější dostupností dřeva a horší dostupností kamene, jednak dobrými izolačními vlastnostmi dřeva, vhodnými pro chladnější severské klima. Dřevěné stavby převažovaly i mezi novostavbami při velkém růstu měst na sklonku 19. a počátku 20. století, kdy v jiných severských městech byla dřevěná architektura na ústupu — v Tallinnu bylo v roce 1890 7313 budov, z toho 3617 obytných, a z nich jen 851 kamenných a 2500 dřevěných. V roce 1913 měl Tallinn 13 094 budov, z toho 7151 obytných, a z nich jen 1386 kamenných a 5467 dřevěných.^[2]

První Estonská republika

Převratné změny doznala sestava estonských měst za první estonské republiky. Počátkem roku 1920 bylo v Estonsku dvanáct sídel se statusem města (Haapsalu, Kuressaare, Narva, Paide, Paldiski, Pečory, Pärnu, Tallinn, Tartu, Valga, Viljandi a Võru) a osm městysů. Během pěti let pak bylo dalších čtrnáct sídel povýšeno na městys a některé někdejší městyse začaly požadovat povýšení na město. V roce 1926 pak městyse Nõmme, Põltsamaa, Tapa a Türi skutečně obdržely status města, roku 1927 se k nim připojila Tõrva a v roce 1936 Otepää.

1. května 1938 vstoupil v Estonsku v platnost nový zákon o městech, který zrušil status městyse. Čtrnáct městysů bylo prohlášeno městy (Antsla, Elva, Jõgeva, Jõhvi, Kallaste, Keila, Kilingi-Nõmme, Kunda, Kärdla, Mustla, Mustvee, Mõisaküla, Sindi a Suure-Jaani), městys Narva-Jõesuu byl připojen k Narvě jako městská část a městys Võõpsu byl vřazen jako vesnice do obce Räpina. Všechna města byla nyní rozdělena do čtyř kategorií:

• hlavní město (pealinn) — Tallinn;
• město prvního stupně (esimese astme linn) — město s více než 50 000 obyvatel — Tartu;
• město druhého stupně (teise astme linn) — město s 10 000 až 50 000 obyvatel — Narva, Pärnu, Nõmme, Rakvere, Valga a Viljandi;
• město třetího stupně (kolmanda astme linn) — město s méně než 10 000 obyvatel — Antsla, Elva, Haapsalu, Jõgeva, Jõhvi, Kallaste, Keila, Kilingi-Nõmme, Kunda, Kuressaare, Kärdla, Mustla, Mustvee, Mõisaküla, Otepää, Paide, Paldiski, Pečory, Põltsamaa, Sindi, Suure-Jaani, Tapa, Tõrva, Türi a Võru.

Města za sovětské okupace

K dalšímu rozvoji měst došlo po válce, kdy se začala ve východním Estonsku (v dnešním kraji Ida-Virumaa) sídla rozrůstat vlivem zvyšování těžby živičných břidlic. Pro nově vznikající sídla městského typu byl znovu zaveden status městyse, a největší z nich byla prohlášena městy — v roce 1946 Kiviõli a Kohtla-Järve, v roce 1953 Ahtme a 1957 Sillamäe. Města Ahtme a Jõhvi však byla roku 1960 připojena ke Kohtla-Järve. Roku 1979 byla statusu města zbavena Mustla, roku 1980 se městem stalo Maardu. Na konci sovětské doby v roce 1990 tak bylo v Estonsku 6 měst podléhajících přímo svazové republice, 27 měst podléhajících krajům a 3 města spravovaná městskými sověty jiných měst (Maardu, Kiviõli a Sindi).

Města po znovuzískání nezávislosti

Po obnovení estonské suverenity usilovala řada sídel, během sovětské doby připojených k jiným, o znovuzískání samostatného statusu. V roce 1991 se jako města opět osamostatnily Jõhvi a Ahtme, ovšem Ahtme již v roce 1993 o status města opět přišlo. V témže roce se městy staly Abja-Paluoja, Karksi-Nuia, Kehra, Lihula, Loksa, Põlva, Püssi, Räpina, Saue, Tamsalu a Võhma; rovněž městys Narva-Jõesuu se opět osamostatnil od Narvy a byl prohlášen městem. Roku 1994 bylo Paldiski zbaveno městské samostatnosti a připojeno ke Keile, ovšem už v roce 1996 mu byl status samostatného města vrácen.

V následujících letech se ovšem v několika případech ukázalo, že samostatná správa menších měst je neefektivní, a tato města byla včleněna do rozsáhlejších obcí jako sídla bez vlastního statutu, aniž ovšem ztratila status města. Roku 1998 se tak město Abja-Paluoja stalo součástí obce Abja; roku bylo 1999 město Antsla připojeno k obci Antsla, město Karksi-Nuia k obci Karksi, město Lihula k obci Lihula, a město Otepää vytvořilo spolu s obcí Pühajärve novou obec Otepää; roku 2002 bylo město Kehra včleněno do obce Anija, město Rapla do obce Rapla a město Räpina do obce Räpina; roku 2005 pak bylo obdobným způsobem spojeno město Tamsalu s obcí Tamsalu, město Jõhvi s obcí Jõhvi, město Tapa s obcemi Lehtse a Saksi v obec Tapa, město Suure-Jaani s obcí Suure-Jaani, město Kilingi-Nõmme s obcí Saarde a město Türi s obcí Türi.

Odkazy

Reference

Související články

• Administrativní dělení Estonska
• Seznam estonských měst
• Obce v Estonsku

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu město na Wikimedia Commons

• Vývoj estonských měst (stránky Estonského institutu) (estonsky)
• Správní změny od roku 1990, I. část (stránky Estonského institutu) (estonsky)
• Správní změny od roku 1990, II. část (stránky Estonského institutu) (estonsky)
• Vlajky a znaky estonských měst na stránkách Státní kanceláře (estonsky)