Esus
Esus, též Hesus, je galský bůh. Podle Marca Lucana byl spolu s Toutatem a Taranisem nejdůležitějším galským božstvem. Doklady o jeho kultu byly nalezeny v dnešní Francii, Švýcarsku i Anglii. Etymologie jeho jména je nejasná, je vykládáno například jako „síla, „rychlý pohyb“ nebo „hněv“, s Esem může souviset jméno bretaňského města Essé, jméno kmene Esuvii v nedaleké Normandii a osobní jména Esugenos „Esův syn, Esem zplozený“ a Esunertus „silný jako Esus“.[1][2]
Na Sloupu převozníků z 1. století je na jedné ze stran zobrazen Esus s plnovousem jak sekyrou kácí strom. Na jiné části sloupu je zobrazen býk a za ním strom podobný předchozímu na němž sedí tři práci s býkem, výjev je doprovázen Tarvos Trigaranus „býk s třemi jeřáby“. Na podobném reliéfu z Trevíru se zase objevuje motiv dřevorubce kácejícího strom s býčí hlavou a třemi ptáky v listoví.[3]
Mezi písemné prameny zmiňující Esa patří pouze epos římského básníka Marca Lucana z 1. století Farsalské pole a komentář k tomuto dílu, zvaný Bernské komentáře, který však pochází až z 9. století. Lucanus uvádí následující galské bohy ctěné lidskými oběťmi:
„ | ...příšernou krvavou oběť tam Teutatovi nosí, krutému božstvu, a hroznému Esovi v svatyni hrůzné, | “ |
Bernské komentáře ztotožňují Esa s Martem a Merkurem a uvádí že mu byli lidé obětováni oběšením.[4] Na konci 4. století uvádí pořímštěný galský spisovatel a lékař Marcellus z Bordeaux ve své knize De medicamentis magickou formuli k bohu Aisusovi, užívanou při onemocnění krku.[5]
Hypotézy
Esus bývá vykládán jako bůh rostlinstva jehož moc přebývala v silných stromech. Byl také hledán vztah mezi Esem a irským hrdinou Cú Chulainnem na základě spojení obou s jeřáby či volavkami, po pečlivém interpretaci pramenů však byla tato hypotéza zavržena. Kromě toho se objevili také spekulace na základě podobnosti jmen Esus a Jesus/Ježíš podpořené symbolikou oběšence na stromě, tento motiv se objevuje například v románu Daughter of the Shining Isles od Elizabeth Cunningham.[2]
Americký mytolog Jaan Puhvel ztotožnil Esa s dvěma dalšími galskými božstvy: „Merkurem“ zmiňovaným Caesarem a Lugem. „Merkur“, římská interpretace galského božstva jehož přesná identita je nejistá, byl podle Caesara nejvíce uctíváným galským bohem a vynálezcem všech řemesel. Tento „Merkur“ je často ztotožňován s Lugem, božstvem u kterého prakticky známe jen jméno, ale jehož irský jmenovec Lug je titulován jako Samildánach „mistr všech řemesel“. Podle Puhvela triáda Esus, Taranis a Teutatis odpovídá třem indoevropským funkcím a je dalších trojic jako je římská Jupiter, Mars a Quirinus nebo severská Ódin, Thór a Frey. V tomto kontextu na fakt že jak Esovi tak Ódinovi byli lidé obětováni oběšením a že Římané obě božstva ztotožňovali s Merkurem. Motiv dřevorubce kácejího strom s třemi ptáky objevujcící se na reliéfu z Trevíru spojuje s indickým mýtem o Indrovi, který po porážce svého protivníka najal dřevorubce, aby za něj usekl hlavu nepřítele sekyrou a z krků poté vyletěli tři ptáci.[3]
Reference
- ↑ MACKILLOP, James. Keltské bájesloví. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80--7106-881-5. S. 65.
- ↑ a b MONAGHAN, Patricia. The Encyclopedia of Celtic Mythology and Folklore. [s.l.]: Checkmark Books, 2008. ISBN 978-0816075560. S. 161.
- ↑ a b c PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 198–203.
- ↑ Chronarchy - Lucan Commentaries [online]. [cit. 2018-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ De medicamentis 15.106, p. 121 in Niedermann; Gustav Must, “A Gaulish Incantation in Marcellus of Bordeaux,” Language 36 (1960) 193–197; Pierre-Yves Lambert, “Les formules de Marcellus de Bordeaux,” in La langue gauloise (Éditions Errance 2003), p.179, citing Léon Fleuriot, “Sur quelques textes gaulois,” Études celtiques 14 (1974) 57–66.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Esus na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: No machine-readable author provided. Clio20 assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 3.0
Le pilier des Nautes
Esus
Musée National du Moyen Age, Thermes de Cluny