Eta Carinae

Eta Carinae
Hvězda Eta Carinae obklopená Mlhovinou Homunkulus
Hvězda Eta Carinae obklopená Mlhovinou Homunkulus
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000)
SouhvězdíLodní kýl (Car)
Rektascenze10h 45m 03,591s[1]
Deklinace-59° 41′ 04.26″[1]
Vzdálenost7 500 - 8 000 ly
Absolutní hvězdná velikost4,47 (únor 2011)[2] / od -0,8 do 7,9[3]
Fyzikální charakteristiky
Spektrální typWR pe
Poloměr800 R☉
Další označení
Henry Draper CatalogueHD 93308 a HD 93308B
Bright Star katalogHR 4210
2MASS2MASS J10450360-5941040
SAO katalogSAO 238429
Tychův katalogTYC 8626-2809-1
General CatalogueGC 14799
Bayerovo označeníη Car
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eta Carinae (η Car / η Carinae) je velmi velká a jasná proměnná hvězda v souhvězdí Lodního kýlu, přičemž její hmotnost je asi 100–150krát větší než hmotnost Slunce a její zářivý výkon dosahuje pětimiliontého násobku zářivého výkonu Slunce. Kvůli její obrovské hmotnosti a stádiu vývoje se během následujících několika milionů let očekává, že vybuchne jako supernova nebo hypernova.

Vzdálenost od sluneční soustavy je přibližně 7 500 světelných let.

Odkazy

Reference

  1. a b SIMBAD query result: V* eta Car – Variable Star [online]. Centre de Données astronomiques de Strasbourg [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky) —some of the data is located under "Measurements".
  2. FERNÁNDEZ LAJÚS, Eduardo. Optical monitoring of Eta Carinae [online]. Universidad Nacional de La Plata, Dec 19, 2011 [cit. 2011-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-27. (anglicky) 
  3. GCVS Query=Eta+Car [online]. General Catalogue of Variable Stars @ Sternberg Astronomical Institute, Moscow, Russia [cit. 2010-11-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

EtaCarinae.jpg
A huge, billowing pair of gas and dust clouds are captured in this stunning NASA Hubble Space Telescope image of the supermassive star Eta Carinae. Eta Carinae was observed by Hubble in September 1995 with the Wide Field and Planetary Camera 2 (WFPC2). Images taken through red and near-ultraviolet filters were subsequently combined to produce the color image shown. A sequence of eight exposures was necessary to cover the object's huge dynamic range: the outer ejecta blobs are 100,000 times fainter than the brilliant central star. Eta Carinae suffered a giant outburst about 160 years ago, when it became one of the brightest stars in the southern sky. Though the star released as much visible light as a supernova explosion, it survived the outburst. The explosion produced two lobes and a large, thin equatorial disk, all moving outward at about 1 million kilometers per hour.