Etalon

Historický platino-iridiový etalon délky (1 metr)

Etalon měřicí jednotky anebo stupnice určité veličiny je měřidlo či ztělesněná míra, sloužící k realizaci a uchovávání této jednotky nebo stupnice a k jejímu přenosu na měřidla nižší přesnosti. Uchováváním etalonu se rozumí všechny úkony potřebné k zachování metrologických charakteristik etalonu ve stanovených mezích.

Dělení

  • Primární etalony vykazují nejlepší metrologickou kvalitu a v některých případech dříve přímo realizovaly jednotku (např. metr 1889–1960, kilogram až do roku 2019).
  • Sekundární etalony mají již nižší metrologickou kvalitu a slouží k přenosu návaznosti kalibrací.
  • Státní etalony mají pro příslušný obor měření nejvyšší metrologickou kvalitu ve státě. V Česku je schvaluje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, který též stanoví způsob jejich tvorby, uchovávání a používání. Za tvorbu, rozvoj a udržování státních etalonů odpovídá stát, který tuto činnost zajišťuje podle tohoto zákona. Státní etalony uchovává Český metrologický institut nebo oprávněné subjekty pověřené Úřadem k této činnosti. Český metrologický institut koordinuje budování a rozvoj státních etalonů a jejich uchovávání. Státní etalony, pokud nerealizují jednotku přímo z definice, se navazují především na mezinárodní etalony uchovávané podle mezinárodních smluv nebo na státní etalony jiných států s odpovídající metrologickou úrovní.
  • Hlavní etalony, referenční etalony či zastarale podnikové etalony, které tvoří základ návaznosti měřidel u subjektů a podléhají kalibraci. Kalibraci hlavních etalonů provádí na žádost uživatele Český metrologický institut, nebo (akreditovaná) střediska kalibrační služby. Lhůtu následující kalibrace hlavního etalonu stanoví uživatel tohoto hlavního etalonu podle metrologických a technických vlastností, způsobu a četnosti používání hlavního etalonu. Pracovní etalony pak slouží jako běžná reference při výrobě apod.

Související články

Média použitá na této stránce

Platinum-Iridium meter bar.jpg
Computer generated image of International Prototype Metre bar, made of 90% platinum - 10% iridium alloy. This was the standard of length for the SI (Metric system) from 1889 until 1960, when the SI system changed to a new definition of length based on the wavelength of light emitted by krypton 86. The length of the metre was defined by the distance between two fine lines ruled on the central rib of the bar near the ends, at the temperature of freezing water. The bar was given an X (Tresca) cross-sectional shape to increase its stiffness-to-weight ratio, improve its thermal accommodation time, and so the graduation lines could be located on the "neutral" axis of the bar where the change in length with flexure is minimum. The prototype was made in 1889, its length made equal to the previous French standard "Metre of the Archives". Twenty-nine identical copies were made at the same time, which were calibrated against the prototype and distributed to nations to serve as national standards.
The main problem with defining the unit of length by an artifact such as a bar is that there is no foolproof way of detecting a change in its length due to age or misuse. It can be compared to other copies, but these themselves may have changed in length. This motivated the 1960 change to a definition based on light waves. The bar is now kept in the collection of the BIPM museum.