Ethelbald

Ethelbald
král Wessexu
Portrét
Æthelbald (vyobrazení z počátku 14. století)
Doba vlády858 – 20. prosince 860
Úplné jménoÆthelbald Wessexský
Narozenícca 834
Wessex
Úmrtí20. prosince 860
Wessexské království
PohřbenKlášter Sherborne
PředchůdceÆthelwulf
NástupceÆthelberht
ManželkaJudita Flanderská
RodCerdikovci
OtecÆthelwulf
MatkaOsburga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Æthelbald, též Ethelbald (asi 834 – 20. prosince 860) byl anglosaský král Wessexu z rodu Cerdikovců od roku 855, respektive 858, až do roku 860. Byl druhým nejstarším z pěti synů krále Æthelwulfa.

V roce 850 porazil Æthelbaldův starší bratr Æthelstan vikingy v první zaznamenané námořní bitvě v anglické historii, ale od té doby není připomínán a pravděpodobně zemřel na počátku 50. let 9. století. Následující rok král Æthelwulf a Æthelbald způsobili vikingům další porážku v bitvě u Aclea. V roce 855 se král Æthelwulf vydal na pouť do Říma a jmenoval Æthelbalda králem Wessexu, zatímco Æthelberht, další Æthelwulfův syn v pořadí, se stal králem Kentu, který Wessex dobyl o třicet let dříve.

Na zpáteční cestě z Říma pobýval král Æthelwulf několik měsíců u západofranckého krále Karla Holého, s jehož dvanáctiletou dcerou Juditou se oženil. Když se v roce 856 vrátil do Anglie, Æthelbald se odmítl vzdát koruny. Většina historiků se domnívá, že Æthelbald zůstal i nadále králem Wessexu, zatímco Æthelberht se vzdal Kentu ve prospěch svého otce, ale někteří historici jsou názoru, že byl rozdělen samotný Wessex, přičemž Æthelbald vládl západu a jeho otec východu Wessexu, zatímco Æthelberht si ponechal Kent. Když Æthelwulf zemřel v roce 858, Æthelbald zůstal (nebo se stal znovu) králem Wessexu a jeho bratr Æthelberht zůstal (nebo se stal znovu) králem Kentu.

Æthelbald se oženil se svou nevlastní matkou Judith. Životopisec jeho nejmladšího bratra Alfréda Velikého, biskup Asser, pranýřoval tento svazek jako „proti Božímu zákazu a křesťanské důstojnosti“.[1] Ačkoliv byl tento svazek Asserem odsouzen o několik desetiletí později, nezdá se, že by ve své době způsobil skandál. Æthelbald a Æthelberht měli zřejmě dobré vztahy: když Æthelbald v roce 860 ve věku 26 nebo 27 let zemřel, stal se Æthelberht králem Wessexu i Kentu a obě království od té doby již nikdy rozdělena nebyla.

Historický kontext

Když se Æthelbaldův děd Ecgberht stal v roce 802 králem Wessexu, zdálo se velmi nepravděpodobné, že založí trvalou dynastii. Do té doby dvě stě let bojovaly o západosaský[pozn. 1] trůn tři rodiny a žádný syn nenastoupil po svém otci coby král. Přestože Ecgberhtovým nejlepším nárokem na trůn bylo jeho tvrzení, že byl prapravnukem Ingilda, bratra wessexského krále Inea (688–726), byl pokládán v patrilineárního potomka zakladatele západosaské dynastie Cerdika, což z něj dělalo æthelinga, prince, který měl legitimní nárok na trůn. V 9. a 10. století však království ovládla Ecgberhtova linie a všichni králové byli syny králů.[2][3][4]

Na začátku 9. století byla Anglie téměř zcela pod kontrolou Anglosasů, přičemž jižní Anglii dominovalo středoanglické království Mercie. V roce 825 Ecgberht drtivě porazil Mercijské v bitvě u Ellendunu a ukončil tak mercijskou nadvládu. Obě království se stala spojenci, což bylo důležité v odporu proti útokům vikingů.[5] V roce 835 zpustošili vikingové ostrov Sheppey v Kentu. V roce 836 byl král Ecgberht poražen vikingy v Carhamptonu v současném hrabství Somerset, ale v roce 838 Ecgberht zvítězil nad aliancí Cornwallských a vikingů v bitvě u Hingston Down, následkem čehož se Cornwall stal závislým královstvím.[6][7][8] Zemřel v následujícím roce a nástupcem se stal jeho syn Æthelwulf, který ve stejném roce jmenoval svého nejstaršího syna Æthelstana podkrálem Kentu, Essexu, Surrey a Sussexu.[9]

Æthelbaldovo mládí

Æthelbald byl druhým synem krále Æthelwulfa a pravděpodobně jeho první manželky Osburgy, která byla matkou Alfréda Velikého. Protože Æthelstan byl dost starý na to, aby mohl být jmenován králem deset let před narozením Alfreda v roce 849, a Æthelbald se zúčastnil bitvy v roce 851, tvrdí někteří historici, že je pravděpodobnější, že se starší děti narodily nedoložené dřívější manželce.[10][11] Æthelstan zemřel dříve než jeho otec, ale Æthelbald a jeho tři mladší bratři se postupně stali králi Wessexu: Æthelbald vládl v letech 855–860, Æthelberht v letech 860–865, Æthelred I. v letech 865–871 a Alfréd Veliký v letech 871–899. Æthelbald je poprvé zmíněný, když byl svědkem listiny svého otce (S 290[pozn. 2]) v roce 840 coby filius regis (králův syn). Pod stejným označením svědčil ve 40. letech 9. století, poté u listiny S 300 v roce 850 coby dux filius regis, a konečně na počátku 50. let 9. století jako dux (ealdorman).[10][13][14] V roce 850 jeho starší bratr Æthelstan porazil dánskou flotilu u Sandwiche v první zaznamenané námořní bitvě v anglické historii,[15] ale dále zmiňován není a pravděpodobně zemřel brzy poté.[9] V roce 851 Æthelwulf a Æthelbald porazili vikingy v bitvě u Aclea a podle Anglosaské kroniky „jsme nikdy neslyšeli o jejich větším masakru, v žádné oblasti, v kterýkoliv den, předtím ani potom“.[16] O Velikonocích v roce 854 Æthelbald a jeho mladší bratr Æthelberht potvrdili listiny jako dux a v roce 855 se jejich otec vydal na pouť do Říma a jmenoval Æthelbalda králem Wessexu, zatímco Æthelberht se stal králem Kentu, Essexu, Surrey a Sussexu.[10][17]

Poznámky

  1. ↑ V článku používaná dvojice termínů západosaský a wessexský jsou synonyma.
  2. ↑ „S“ odkazuje na katalog anglosaských listin sestavený britským historikem Peterem Sawyerem (1928 –2018).[12]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Æthelbald, King of Wessex na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Asser, etc. Alfred the Great: Asser's Life of King Alfred & Other Contemporary Sources. Příprava vydání Simon Keynes & Michael Lapidge. 1. vyd. London: Penguin Classics, 1983. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-014044409-4. S. 73. (anglicky) 
  2. ↑ Asser, etc. Alfred the Great: Asser's Life of King Alfred & Other Contemporary Sources. Příprava vydání Simon Keynes & Michael Lapidge. 1. vyd. London: Penguin Classics, 1983. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-014044409-4. S. 85. (anglicky) 
  3. ↑ DUMVILLE, David. The Ætheling, a Study in Anglo-Saxon constitutional history. Anglo-Saxon England. 1979, roč. 1979, čís. 8, s. 17. ISSN 0263-6751. DOI 10.1017/S026367510000301X. (anglicky) 
  4. ↑ STAFFORD, Pauline. Queen Emma and Queen Edith. 1. vyd. [s.l.]: Wiley-Blackwell, 2001. 384 s. ISBN 978-0631166795. S. 83. (anglicky) 
  5. ↑ KEYNES, Simon. The New Cambridge Medieval History. Příprava vydání Rosamond McKitterick. 1. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1995. 1114 s. ISBN 978-0521362924. Kapitola England, 700–900, s. 28, 39–41. (anglicky) 
  6. ↑ STENTON, Frank Merry. Anglo-Saxon England. 3. vyd. Oxford: Oxford University Press, 1971. 765 s. ISBN 978-0192801395. S. 235, 241. (anglicky) 
  7. ↑ CHARLES-EDWARDS, Thomas Mowbray. Wales and the Britons 350–1064. 1. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2013. 795 s. ISBN  978-0198217312. DOI 10.1093/acprof:oso/9780198217312.001.0001. S. 431. (anglicky) 
  8. ↑ EDWARDS, Heather. Ecgberht [Egbert] (d. 839), king of the West Saxons. In: Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press, 2004. ISBN  . DOI 10.1093/ref:odnb/8581. (anglicky)
  9. ↑ a b NELSON, Janet L. Æthelwulf (d. 858), king of the West Saxons. In: Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press, 2004. ISBN  . DOI 10.1093/ref:odnb/8921. (anglicky)
  10. ↑ a b c MILLER, Sean. Æthelbald (d. 860), king of the West Saxons. In: Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press, 2004. ISBN  . DOI 10.1093/ref:odnb/8901. (anglicky)
  11. ↑ SMYTH, Alfred P. King Alfred the Great. 1. vyd. Oxford: Oxford University Press, 1995. 770 s. ISBN 978-0198229896. S. 11. (anglicky) 
  12. ↑ The Electronic Sawyer: Online Catalogue of Anglo-Saxon Charters [online]. British Academy-Royal Historical Society Joint Committee on Anglo-Saxon Charters [cit. 2018-09-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ KEYNES, Simon. An Atlas of Attestations in Anglo-Saxon Charters, c. 670–1066. Cambridge: Cambridge: Dept. of Anglo-Saxon, Norse, and Celtic, University of Cambridge, 1998. OCLC 41975443 S. 1, 2, tabulka XXI. (anglicky) 
  14. ↑ STAFFORD, Pauline. Succession and Inheritance: a Gendered Perspective on Alfred's Family History. Příprava vydání Timothy Reuter. 1. vyd. Ashgate: Aldershot, 2003. 404 s. ISBN 978-1138248304. S. 255–256. (anglicky) 
  15. ↑ STENTON, Frank Merry. Anglo-Saxon England. 3. vyd. Oxford: Oxford University Press, 1971. 765 s. ISBN 978-0192801395. S. 244. (anglicky) 
  16. ↑ Asser, etc. Alfred the Great: Asser's Life of King Alfred & Other Contemporary Sources. Příprava vydání Simon Keynes & Michael Lapidge. 1. vyd. London: Penguin Classics, 1983. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-014044409-4. S. 68. (anglicky) 
  17. ↑ Asser, etc. Alfred the Great: Asser's Life of King Alfred & Other Contemporary Sources. Příprava vydání Simon Keynes & Michael Lapidge. 1. vyd. London: Penguin Classics, 1983. 368 s. Dostupné online. ISBN 978-014044409-4. S. 70–71. (anglicky) 

Externí odkazy

Král Wessexu
Předchůdce:
Æthelwulf		858–860
Ethelbald		Nástupce:
Æthelberht

Média použitá na této stránce

Æthelbald - MS Royal 14 B VI.jpg
Miniature d'Æthelbald de Wessex dans une généalogie royale du XIVe siècle.