Etiketa

Etiketa na plese
(Londýn, kolem 1895)

Etiketa (z francouzského étiquette, lístek, štítek) znamená soubor pravidel zdvořilého chování ve společnosti.

Význam

Etiketa původně znamenala papírový lístek nebo štítek s nějakou informací, například etiketa na lahvičce s léky, která popisuje obsah. Stejně se označovaly i lístky se jmény, jimiž se u francouzského královského dvora určovalo místo u stolu, kam se má host posadit. Tento význam se pak rozšířil na pravidla zdvořilosti a dobrého společenského chování vůbec. I v tomto rozšířeném významu však etiketa znamená pravidla spíše zdvořilostní, jejichž porušení sice společnost odmítá, ale netrestá a vlastně ani neodsuzuje. Kdo porušil etiketu, je nevychovaný a nezdvořilý, nemusí však být mravně špatný.

Etiketa je součástí společenského mravu, nikoli individuální morálky a etiky. Její pravidla jsou původně nepsaná a někdy není jasné, proč se určité chování předepisuje nebo naopak zakazuje. Většinou však zpříjemňují vzájemný styk (například zákaz mlaskat při jídle či kdykoliv dělat zvláštní zvuky) a často vyjadřují jistou zdrženlivost a respekt k ostatním, k ženám a starším (například přednost u stolu, ve dveřích). Dodržováním etikety dává člověk najevo, že ví „co se sluší“ a že tedy do daného prostředí patří. Předchází tím konfliktům a zároveň se brání nežádoucí důvěrnosti.

Obsah

Dvorská hostina
(Francie, 15. stol.)

Etiketa je vysoce konvenční záležitost a je tedy v každé společnosti a v každém prostředí odlišná. Přesto se téměř vždy soustřeďuje na několik hlavních okruhů:

  • držení těla a gest,
  • oblečení a účesu,
  • pozdravu a gest při setkání a loučení,
  • chování při jídle,
  • chování vůči osobám druhého pohlaví,
  • řeči a rozhovoru.

Pro společenský styk platí řada pravidel, které požadují upřednostnění některých osob před jinými. Obecně má žena přednost před mužem, starší přednost před mladším a nadřízený přednost před podřízeným.

V moderní společnosti, kde člověk vystupuje v různých prostředích a rolích, závisí silně na právě zastávané roli: bankovní úředník, lékař, učitel, policista ve službě, prezident, musí dodržovat pravidla a vzorce chování, které se liší od chování doma nebo mezi přáteli.[1] V současné době kladou firmy na chování svých zaměstnanců vůči zákazníkům velký důraz a často pro ně pořádají zvláštní kurzy zdvořilosti.

Podobně významné jsou dnes i rozdíly etikety v různých zemích a vychází množství příruček, které informují o tom, nač si má návštěvník dávat pozor. Vznikají také nové etikety pro nová prostředí, jako je netiketa pro chování na webu.

Historie

Pravidla dobrého chování zná a vymáhá každá společnost, zejména však společnosti hierarchické a stratifikované, kde každé společenské vrstvě přísluší pevné místo, jisté možnosti a jistá omezení. Etiketa v moderním smyslu vznikla na panovnických dvorech už ve starém Egyptě, v Japonsku (rei), v Evropě vzrostl její význam zejména počátkem novověku a vyvrcholil v 18. století. O dvorském původu svědčí i české slovo „zdvořilost“.

Současně však vznikala i pravidla zdvořilosti a slušnosti pro chování ve městech vůbec, protože zde se lidé neustále setkávají a přitom netouží po důvěrných stycích s každým. Taková pravidla slušnosti pro děti vydal roku 1530 Erasmus Rotterdamský (De civilitate morum puerilium), jinou slavnou příručku „Galateus, čili o způsobech“ (Galateo overo dei costumi) vydal italský kněz Giovanni della Casa roku 1558. Slavnou příručku s titulem „Jak jednat s lidmi“ (Über den Umgang mit Menschen) vydal A. Knigge roku 1788 a slovo „Knigge“ znamená dodnes v Německu příručku slušného chování. V Československu se v tomto ohledu proslavil ceremoniář presidenta Masaryka Jiří Guth-Jarkovský, autor Společenského katechismu.

Odkazy

Reference

  1. J. Sokol, Filosofická antropologie. Praha 2002.

Literatura

  • J. Guth-Jarkovský, Pravidla slušnosti pro mládež. Praha: M. Klátiková 1999
  • J. Guth-Jarkovský, Společenský katechismus. Praha: Levné knihy 2000
  • I. Mathé – L. Špaček, Etiketa. Praha: BB art, 2005 - 192 s. ISBN 80-7341-564-X
  • V. Smejkal, Abeceda společenského chování. Praha: Horizont, 1989 - 208 s.
  • J. Sokol, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha: Portál 2002. 222 str. ISBN 80-7178-627-6
  • I. Šroněk, Etiketa v obchodě a podnikání. Praha: Management Press, 1992 - 103 s. ISBN 80-85603-08-X
  • V. Šťastný, Etiketa, aneb společenské chování v profesním styku. Praha: ASPI Publishing, 2005 - 175 s. ISBN 80-7357-111-0
  • L. Špaček, "Slon v porcelánu, aneb jak se neztratit ve světě labyrintu etikety".

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

15th century French banqueting.jpg
Enluminure extraite d’Histoire d'Olivier de Castille et d'Artus d'Algarbe, folio 181v. La table d'honneur est isolée sous un dais, tandis que le gros des convives se répartit le long d'une table, dont ils n'occupent qu'un côté. Le ballet des serviteurs est mené par le maître d'hôtel, tandis qu'au buffet et près du prince veillent d'autres officiers de bouche, prêts à répondre à ses moindres désirs. Des musiciens égayent le repas.
Etiquette at the Ball.jpg
Etiquette at the Ball for the Victorians of London Society